TAPINA: ja vim, ze muj tata byl hodne drzen zkratka a dnes se ke svym rodicum dostane tak 2x za rok a to ho k tomu jeste dokope moje mama. Nechce se mu tam. Byl hodne bit, oba jeho rodice byli a jsou velmi autoritativni, nekompromisni, z vnoucat se moc neposrali, zato z pravnoucat uz jo - treba jim neco doklaplo? Tata o svem detstvi nechce mluvit (je mu sedesat!). Jo, svou pili toho dosahnul v zivote hodne, z elektrikare se vypracoval v uznavaneho odbornika v oboru,
ve kterem podnika (bez studii), byl vrcholovym sportovcem, a zije si zivot podle svyho. Ale tak nejak mam pocit, ze je to velka skoda, ze ke svym rodicum nic moc neciti.
Moji rodice tedy asi byli "liberalnejsi", jak zminujes, mama se s nami dost mazlila (fyzicky), kdyz jsme byli mali, dost nas s brachou tolerovali a podporovali (oba jsme v puberte prestali jist maso, barvili si vlasy, pichali nausnice do obliceje a tak, oba jsme opakovali rocnik na gymnaziu - nikdy nam to nevycetli). Dnes je bratr bez vysoke skoly velmi uspesny ve svem oboru, ma rodinu... ja jsem vzdy delala to, co me bavilo, mam rodinu. Troufam si tvrdit, ze jsme slusni lide, kteri ziji relativne spokojeny zivot.
S rodici se objimame, davame si pusu, kdyz se vidime. I muj bratr obejme tatu (oba maji dva metry!), da pusu mame.
Za me velkej bonus v tom, ze mame radi svoje rodice. Hned se zije lehceji, vim, ze se na ne mohu kdykoliv spolehnout. Kdezto muj tata rodice "nema". Citovou oporu nasel az u mamy a k jejim rodicum utikal pro vlidny slovo. To je mi moc lito.

YMLADRIS: nic nas netlaci, takze to jsou spis moje srovnavani a stres, abych neco nezanedbala. Jinak ho taky nechavam, at se uci veci svym tempem. Stejne kdyz nechce, tak mi na to prdi.

YMLADRIS: diky, ze tohle pises, zacinala jsem se citit uz skoro blbe, ze muj dva ctvrt roku stary syn si az ted zvlada teprve sundat boty. Obleceni si zatim neoblika, ani nevysleka a ani o to nejevi moc zajem... Mam v okoli prave dost i mladsich deti, ktere to zvladaji s prehledem.

YMLADRIS: V té fázi, kdy to pro něj opravdu bylo motoricky náročné, to dělat chtěl a odmítal jakoukoli pomoc :o)
Děti prostě často do teorií nezapadají.

TAPINA: neber to pls ze ti vykladam co mas delat, jen mne na tom napada ilustrovat ten rozdil v pristupech. Tveho syna nebavi se prevlekat. Mel vzdycky od mala moznost rict ze se mu s kalhotama nechce bojovat at mu je nasadis ty? Nebo spis mu bylo receno at se snazi, bojuje, ze to ma zvladnout, uz je velky. Pak bych totiz rozumela ze si zafixoval ze oblekani je narocny opruz (namaha), ktere je logicky nejlepsi se vyhnout. Oblikani je fakt narocny na motoriku.
Druhy pristup je, asistovat pri oblikani tak dlouho jak jen dite chce. Ono mezitim rozvine motoriku a pak uz se toho ujme samo a pritom to uz pro nej neni tak narocne jak kdyz mu byly tri. Takze nema s oblikanim spojene ze je to neprijemne a nemusi vymyslet strategie jak se vyhnout.
Nevyhoda: odsouzeni okolni spolecnosti, ze matka neco dela za tak velke dite. (Stale stejna pisnicka - uz by mel spat sam, uz by se mel oblikat sam, uz by nemel brecet, uz by... ... jinak to nebude delat nikdy.)

KOTENCE: Jenže možná nejsou zblbý, možná prostě na oblečení totálně kašlou a tak jim prostě v klíčovou chvíli nedojde, že by se tím dalo to vedro vyřešit. Můj syn je schopen si "usnadnit" oblékání tím, že si narve kalhoty přes pyžamo. Samozřejmě si je vždycky musí znovu sundat a ve finále odvést mnohem víc práce, ale příště to udělá zas. Oblečení je opruz, manipulaci s ním je nutné minimalizovat. Ve školce ho klidně nechají v pyžamu a teplákách a čekají, že mu bude horko a převleče se. Není, najdu ho tak, když si ho jdu vyzvednout, leje z něj pot a do očí mi tvrdí, že mu horko není, spokojen, že ušetřil jeden oblékací pohyb.

volna asociace - zapojovani ditete do procesu rozhodovani. jedu tento model:

- od malicka se snazim vystihnout prani a potreby ditete a plnit mu je, zlepsovat jeho zivot
- od malicka mu davam vyber/volbu v zalezitostech, kde nejsou fatalni dusledky
- pokud prosazuju neco, co je pro nej neprijemne ("volal tata ze hned ted musime odejit i kdyz mas rozehranou hru"), vzdy se to snazim vysvetlit, potvrdit pocity, empatizovat atd
- zasadne ho nenutim opakovane do neceho co proste nechce delat

Jake to ma dusledky: 1. decko ma milionkrat zazite, ze matka je Spojenec. Matka mi pomaha, aby muj zivot byl lepsi. Muzu tudiz matce primarne duverovat, kdyz rika, ze v zoo by bylo dnes desne vedro. Ona chce muj zivot zlepsovat.
Toto dobre funguje. Decko ma hojnost sve volnosti a rozhodovani v mene fatalnich vecech a tudiz neciti potrebu nejak vyšilovat kdyz se domlouvame kdy kam se jde jede atd. Vi, ze je na nej bran ohled.

2. Z toho, ze je emočně schopno naslouchat odůvodnění našich voleb (nevzteká se protože CHCE CHCE CHCE - v takovém stavu není možné se učit), tak se dobře učí tj podporuju jeho budoucí rozhodovací proces

3. Experimentovat si může. Např. s tím oblečením - no tak jde prostě ven nevhodně oblečené, venku zjistí že je mu kosa, tak vytáhnu kalhoty z batohu. Není v tom žádný problém. Ať si zkouší svoje rozhodnutí a pak se z nich poučí. Příště už bude mít více dat.

TAPINA: buď ráda, můj chce nosit batmanský tričko a ponožky. jenom.

KOTENCE: U nás je tohle úplně jinak. To my dospělí trpíme, když neprozřetelně vylezeme do vedra na chození nebo je někde větší zima, než jsme čekali. Dítě Je stále nadšené a tvrdošíjně popírá jakýkoli dyskomfort, jen aby se nešlo předčasně domů. Já si taky ze svého dětství nevybavuju, že by mi někdy bylo horko nebo zima a bylo by to nepříjemné, to jen rodiče tvrdili, že už další hodinu sáňkovat nemůžu a fakt si mám zapnout ten svetr :o)

TAPINA: Cisla neumi, to je fakt. Ale argument "je tam veliky horko, pamatujes minule, ze to v ZOO byla spis otrava" chape velmi dobre a rozhoduje se podle ty zkusenosti. Navic teda ja zkousim teplotu venku, stejne tak dite.
Asi je pro me vic dulezity, aby se dite naucilo samo rozhodovat. Nevadi mi se varit v ZOO nebo mrznout na koupalisti.

SAAYURI: Davam jim vybrat, takze podobne. Ale ji se mnohem casteji, takze to je spis kazdej rad, ze ma plnej talir a nemusi to resit. Sladkosti reguluju, stejne tak i pohadky a obecne vsechno se zavislostim potencialem (i u sebe).
TAPINA: Asi bychom skutecne byli vic doma. Nezapomen, ze jeste nepracuju, takze mam na vylety hodne casu. Doma jsme tak 2-3 dny v tydnu.

KOTENCE: Promiň, ale ani já nepoznám při slunci za oknem, jestli je tam 30 stupňů nebo18, dokud se nepodovám na teploměr, a dítě mi význam teplotních hodnot ještě kupodivu nechápe. Ty geniální tříleté děti, které chápou, co znamená je tam 20 stupňů a pojedeme tam hodinu, vám tak úplně nevěřím ;)

TAPINA: Aha, kdyz dite nepozna, jestli je venku teplo nebo zima, tak to asi neumi vybrat program.
Mozna to ale nepozna, protoze nikdy nemuselo/nemohlo rozhodnout, kam jit a co si vzit na sebe?
Dcera jednou chtela do ZOO, kdyz bylo venku 30+. Sotva se tahla a knourala celou dobu. Od ty doby chce ve vedru radsi na koupaliste. Ta zkusenost je neprenosna. Kdybych ji tvrdila, ze ji v ZOO bude vedro a nutila ji jit na koupaliste, tak to nikdy nepochopi.

SANCHA: S tak malymi detmi o domluve? :) To samozrejme, dite, ktery chce kazdejch 5 minut neco jinyho to dokaze posoudit.
Osobne proti tomu "chci do zoo", a podminky jsou ok, nic nemam... ale to bych v urcitou chvili asi chodila jen do zoo, na zmrzlinu a hriste, a to me fakt stastnou neudela :)
Jak pise Tapina, dite se da udelat stastnym skoro vsude :) a ja ji chci ty veci ukazat, pochybuju, ze si to v tak nizkym veku dokaze predstavit, to jak se kdo jmenuje a jestli maj zahradu teda :)) dite ti to se svou predstavivosti odkejve a realita muze byt uplne jina :)
Zrovna dneska jedeme na kola, a mala bude v kocaru za nama, nejak jsem se ji moc neptala, jestli chce (a asi by mi neodpovedela :D), ale tak si rikam, ze pro ni bude ten horskej vzduch zdravej, vyblbne se venku a my si uzijeme kola ;)