KOTENCE: U nás je tohle úplně jinak. To my dospělí trpíme, když neprozřetelně vylezeme do vedra na chození nebo je někde větší zima, než jsme čekali. Dítě Je stále nadšené a tvrdošíjně popírá jakýkoli dyskomfort, jen aby se nešlo předčasně domů. Já si taky ze svého dětství nevybavuju, že by mi někdy bylo horko nebo zima a bylo by to nepříjemné, to jen rodiče tvrdili, že už další hodinu sáňkovat nemůžu a fakt si mám zapnout ten svetr :o)

TAPINA: Cisla neumi, to je fakt. Ale argument "je tam veliky horko, pamatujes minule, ze to v ZOO byla spis otrava" chape velmi dobre a rozhoduje se podle ty zkusenosti. Navic teda ja zkousim teplotu venku, stejne tak dite.
Asi je pro me vic dulezity, aby se dite naucilo samo rozhodovat. Nevadi mi se varit v ZOO nebo mrznout na koupalisti.

SAAYURI: Davam jim vybrat, takze podobne. Ale ji se mnohem casteji, takze to je spis kazdej rad, ze ma plnej talir a nemusi to resit. Sladkosti reguluju, stejne tak i pohadky a obecne vsechno se zavislostim potencialem (i u sebe).
TAPINA: Asi bychom skutecne byli vic doma. Nezapomen, ze jeste nepracuju, takze mam na vylety hodne casu. Doma jsme tak 2-3 dny v tydnu.

KOTENCE: Promiň, ale ani já nepoznám při slunci za oknem, jestli je tam 30 stupňů nebo18, dokud se nepodovám na teploměr, a dítě mi význam teplotních hodnot ještě kupodivu nechápe. Ty geniální tříleté děti, které chápou, co znamená je tam 20 stupňů a pojedeme tam hodinu, vám tak úplně nevěřím ;)

TAPINA: Aha, kdyz dite nepozna, jestli je venku teplo nebo zima, tak to asi neumi vybrat program.
Mozna to ale nepozna, protoze nikdy nemuselo/nemohlo rozhodnout, kam jit a co si vzit na sebe?
Dcera jednou chtela do ZOO, kdyz bylo venku 30+. Sotva se tahla a knourala celou dobu. Od ty doby chce ve vedru radsi na koupaliste. Ta zkusenost je neprenosna. Kdybych ji tvrdila, ze ji v ZOO bude vedro a nutila ji jit na koupaliste, tak to nikdy nepochopi.

SANCHA: S tak malymi detmi o domluve? :) To samozrejme, dite, ktery chce kazdejch 5 minut neco jinyho to dokaze posoudit.
Osobne proti tomu "chci do zoo", a podminky jsou ok, nic nemam... ale to bych v urcitou chvili asi chodila jen do zoo, na zmrzlinu a hriste, a to me fakt stastnou neudela :)
Jak pise Tapina, dite se da udelat stastnym skoro vsude :) a ja ji chci ty veci ukazat, pochybuju, ze si to v tak nizkym veku dokaze predstavit, to jak se kdo jmenuje a jestli maj zahradu teda :)) dite ti to se svou predstavivosti odkejve a realita muze byt uplne jina :)
Zrovna dneska jedeme na kola, a mala bude v kocaru za nama, nejak jsem se ji moc neptala, jestli chce (a asi by mi neodpovedela :D), ale tak si rikam, ze pro ni bude ten horskej vzduch zdravej, vyblbne se venku a my si uzijeme kola ;)

Tak já tedy s pětiletým dítětem vedu čistě diktátorský režim, ale na houby jdeme tehdy, když mám potom čas je zpracovat, koupat se, když je teplo, do ZOO když není příliš vedro a mimo jiné chodíme i na ty túry do přírody, hrady a zámky. Ještě jsem neslyšela, že by se mu někde nelíbilo nebo tam znovu nechtěl, děti si najdou to svoje všude, kde se vyskytují, nemusí se jim připravovat program jen pro ně. Návrhy na program přijímám od tehdy, až dokáže alespoň sám poznat, jestli je venku teplo nebo zima, a až bude mít většinu těch našich možností vyzkoušenou.

KOTENCE: Jak například takové dítě zhodnotí, jestli se mu chce nebo nechce na místo, kde v životě nebylo, neví, jak to tam vypadá a ze slovního popisu si to moc přesně ještě nedokáže představit? A opravdu byste seděli doma, nebýt dětí, když výlety plánujete kvůli nim?

SAAYURI:
Mam maly deti (3,5 a 18m), takze program prizpusobuju hlavne jim. Neberu je do divadla, na vystavy, na mejdany, na tury nebo na freeride... To je dam hlidat.
Jsou veci, ktery je potreba udelat, jako treba nakup jidla. Ale vylet by mel bejt pro radost...
Slovo "vyhradne" jsi tam dala ty. My se domlouvame spolecne, kazdej muze neco navrhnout.

Jidlo nechapu.

SOLEI: u nas je to prave naopak. z 99 % nechut nekam jit znamena, ze se mu nechce oblikat/jit na vlak atp.

YMLADRIS: Ony to nejsou až tak možnosti, jako omezení, která trvají, dokud něco nepřekonáme. A já nemluvím až o puberťácích, já si myslím, že by to mělo plynule navazovat úplně od začátku, něco za něco, práva s povinnostmi. Například mi nepřijde v pořádku, že si někteří lidé respektující výchovu představují tak, že na výlet se pojede, jen když s tím budou souhlasit všichni členové rodiny včetně tříletého dítěte - tohle je věc, ve které má mít poradní hlas až člověk znatelně starší - až tehdy, kdy prokáže určité rozumové schopnosti ke zhodnocení celé problematiky.

TAPINA: nerozumim tomu bodu kdy batole usiluje protoze z toho ma moznosti, skolak cte protoze z toho ma moznosti. Ale pubertak+ uz neusiluje, moznosti ho nezajimaji, pouze video. Prece sedet cely zivot na netu je strasny stereotyp. Muze byt ze techto lidi je hodne, ale ja je mam v kategorii "rozbiti lide".

Ale ok, to jsou proste veci zalozene na virach o podstate lidske povahy.

Jeste kdyz o tom uvazuju, tak varianta ze by decko prozilo zivot na davkach mne blahem nenaplnuje, ale pokud by bylo SPOKOJENY tak holt jeho volba. Ja naopak mam kolem sebe fakt strasne moc lidi, kteri se stale usiluji ale neumi to propojit na spokojenost. Jsou vychovani se snazit, ale nikam to nevede. Rozvody, antidepresiva, psycha, cokoliv. Cili chci dat velky pozor na vychovu "musis se snazit a snaha te ucini stastnym", protoze tak to taky neni.

YMLADRIS: Jako kdyby neexistovali lidé, co sedí desítky let na netu a koukají na blbosti, protože jim sociální dávky ty základní potřeby pokryjí a o nic jiného není třeba usilovat. A právě tohle je výchovou, my usilujeme, protože jsme byli vychovaní v tom, že usilovat pořád o něco navíc je normální.