INUSHKA: já se hrozně nerada uchyluji k argumentačním sterotypům, ale například Josefína je jako zrcadlo a nápodobou se učí strašně moc, ale třeba její o čtyři roky starší bratr tedy ani smykem. A mezi nenásilným učením k tomu, aby dítě poprosilo nebo poděkovalo, a nějakým vynucováním typu "popros!", je hodně prostoru.
YMLADRIS: ale jo, v tomhle s tebou souhlasím, naše děti ve většině tebou uvedených věcí nikdo neurychluje a neurychloval (nejstarší chodil v půl roce kolem nábytku, protože byl hyperaktivní a bylo to peklo), ale zase s ohledem na rodiče například - odstavila jsem 15m dceru, protože jsem padala vyčerpáním a začala chytat jednu infekci za druhou. Nebo už dávno chodí do školky, protože my potřebujeme pracovat a ona se doma pekelně nudila, kdyby to nešlo, udělám to jinak, ale ona se tam zjevně těší a rozvíjí se tam i ve směrech, které já třeba neumím.
Nemám jako hlavní výchovný cíl, aby děti neobtěžovaly (a pro poměrně dost lidí jsou naše děti poněkud rozjívené atd., například pro moji sestru, která má jednu holčičku jako z Kamerunu), ale některé hranice mám asi přísnější, zřejmě.
Ale nesedí mi vyloženě všechno dozrávání nechat na dítěti, podle mě to ve větší rodině ani není možné, pokud se v ní mají spokojeně cítit třeba i rodiče a pokud se nemá úplně všechno točit kolem dítěte.