MARKYSHA: Nahodou je hezky, ze nerekla treba "vstavat, smradi!", pak bych asi tu kamaradku chapala, ale takhle... kdyz jedu nekam s detma, tak pocitam preci s tim, ze se muzou vzajemne budit, pokud vsechny nespi do 10, s tim se asi pocita.

KOTENCE: "prosím nenuťte ho, dcera si totiž pak spojuje, že pláč je na vynucení hračky a to já nechci; moc díky za pochopení"

INUSHKA: já se hrozně nerada uchyluji k argumentačním sterotypům, ale například Josefína je jako zrcadlo a nápodobou se učí strašně moc, ale třeba její o čtyři roky starší bratr tedy ani smykem. A mezi nenásilným učením k tomu, aby dítě poprosilo nebo poděkovalo, a nějakým vynucováním typu "popros!", je hodně prostoru.

YMLADRIS: ale jo, v tomhle s tebou souhlasím, naše děti ve většině tebou uvedených věcí nikdo neurychluje a neurychloval (nejstarší chodil v půl roce kolem nábytku, protože byl hyperaktivní a bylo to peklo), ale zase s ohledem na rodiče například - odstavila jsem 15m dceru, protože jsem padala vyčerpáním a začala chytat jednu infekci za druhou. Nebo už dávno chodí do školky, protože my potřebujeme pracovat a ona se doma pekelně nudila, kdyby to nešlo, udělám to jinak, ale ona se tam zjevně těší a rozvíjí se tam i ve směrech, které já třeba neumím.

Nemám jako hlavní výchovný cíl, aby děti neobtěžovaly (a pro poměrně dost lidí jsou naše děti poněkud rozjívené atd., například pro moji sestru, která má jednu holčičku jako z Kamerunu), ale některé hranice mám asi přísnější, zřejmě.

Ale nesedí mi vyloženě všechno dozrávání nechat na dítěti, podle mě to ve větší rodině ani není možné, pokud se v ní mají spokojeně cítit třeba i rodiče a pokud se nemá úplně všechno točit kolem dítěte.

jeste k tomu celkovemu vychovnemu cili - chapu pokud to vyzni premrstene, ale zkuste docist do konce

chtela bych aby dite bylo v zivote v zasade spokojene. bude zit dejme tomu do 90 (lidsky vek se strasne prodluzuje). rozhodla jsem se mu dat na vyvoj tolik let, kolik potrebuje. verim, ze to, jak v lidske spolecnosti operovat, aby bylo spokojene, postupne pobere dle vzoru okoli od lidi, kteri maji obdobny hodnotovy system jako moje rodina. (coz je zit a nechat zit; v zasade se spolehat sam na sebe, zjistovat co potrebuju a jit si za tim; zkoumat ucit se tvorit sdilet..)

verim, ze spratci jsou v podstatne nestastny deti, na ktere byly kladeny prehnane naroky neodpovidajici jejich vyvojove etape. bud je nekdo moc dusi, nebo na ne naopak nejak kasle; neni kolem osoba, ktera by dovedla nacitat co to decko aktualne potrebuje, nevede ho prikladem, nedokaze s nim komunikovat aby mu to davalo smysl (proc neterorizovat kocku), neni s nim dost propojena.

vim jiste, ze socializaci ("slusne chovani ocekavane okolim") jde hodne urychlovat. Ctyrlete deti v Kamerunu uz jsou tak vycepovane, ze by je ani nenapadlo neposlechnout dospeleho. Kdyz dostanou ukol, plni ho, jsou nejlepsi na svete v testu na oddaleni uspokojeni (cekaji na pamlsek). Jejich matky jim od mimina vstepuji, ze plac je nezadouci, emoce jsou nezadouci, pozadovat neco je nezadouci.

Jenomze, s urychlovanim psychomotorickeho vyvoje uz se experimentovalo ruzne a ja v to nemam duveru. Absurdni priklad: pokud by nekdo rekl No ja jsem porodila cisarem schvalne uz v sedmem mesici, cili ziskalo se dva mesice kdy dite uz neni zavisle na mne - budeme si klepat na hlavu. Mene absurdni priklad: sleep training trimesicnich mimin (jo, da se to udelat, muzou byt v noci uz "slusne vychovane"). Odstavovani deti v pul roce (ano, preziji bez problemu). Trening deti v roce na nocnik (ano, prani plen byl opruz) a presun deti do jesli. Postavovani deti do choditek, zvedani a vodeni za ruce (nas Pepicek v deviti mesicich uz chodi!! To je aspon nezavisle dite!!)

Vsechny tyto veci se dely a deji. Krome absurdity s porodem - tam kazdy chape, ze pokud dite zraje samo tak dlouho jak potrebuje a pak samo da signal k porodu, tak je to proste nejlepsi.

Cili jsem velmi opatrna ohledne ruznych "uz by melo" (dekovat, oblikat se, delit se o hracky, byt potichu, neobtezovat, ...). Nejde o to ze to deti nezvladnou, jasne ze to zvladnou. Deti zvladnou i Kamerun :) . Ale ja proste nasi kulture neverim, ze je tak napojena na prirozene potreby lidi, ze to "uz by se melo" odrazi fakt nejake dobre milniky psychomotorickeho vyvoje. Je to neco za neco. Nemuze se tak dobre rozvijet, kdyz je v jeslich nebo kdyz nesmi vyjadrovat svoje emoce aby neobtezovalo, nebo kdyz ma pater pretizenou choditkem.

Proto jsem se rozhodla nechat socializaci na decku. Tak jako na nem nechavam separaci (az se samo rozhoduje odpoutavat, tak se odpoutava; kazdy decko je jiny), tak na nem nechavam az samo zacne pomalu brat v uvahu potreby jinych lidi, venovat jim svoje zdroje a tak. Protoze k tomu dozraje a bude to delat z vnitrni potreby. Neco jako vcerejsi hlaska: ja: prosim, dones mi to-a-to, mam zlomenej kotnik a spatne se mi nosi veci. Syn: ale mne se to nechce nosit. ja: mne to fakt boli a spatne se mi chodi. Syn: dobre kdyz to fakt potrebujes tak ja ti to donesu hele tady to mas.

... takhle bych chtela, aby to probihalo s tim "slusnym chovanim". Nevidim totiz jak z nekoho "delat" laskaveho, uprimneho, odvazneho atd cloveka, kdzy bzch ho musela nejak donucovat - cimz z definice ztracim svou laskavost. takze jedu to nenasili, no.

Cili k tomu dotazu na vek. Pro mne neni podstatny, zda dite bude "slusne vychovane" v peti nebo v deseti. Chci aby dozralo k vecem samo a pak mu to zustalo na cely zivot, do tech devadesati.

A jeste poznamku k tomu slovo 'potreba' ktery tu furt omylam, ze deti maji potreby a je vyhodne je naplnovat. Minim to podle marshalla (nenasilna komunikace) - ze potreby jsou vselidsky (laska, prijeti, sebevyjadreni, duvera, radost, hra, bezpeci, atd atd atd tyhlety veci), a lidi pouzivaji ruzny strategie k jejich plneni. Strategie muzou byt debilni (terorizovat kocku), ale pod tim je nejaka potreba, proc to dite to dela. Lustit ty potreby pod tim a vychazet deckam vstric.

Nekdo psal, ze cisla nejsou, ted to na me vyskocilo, a je to k tematu, je tam pdkaz na zdroj a i ze selskyho rozumu je jasne, ze kdyz s ditetem/pubertakem/ dospelym clovek jedna az moc benevoletne, nema to ve spolecnosti potom uplne jednoduche, kdyz se k nemu okoli nechova, jako rodina, ve ktere vyrusta. Ale zase, to je extrem

Proč jsou dnešní děti sobečtí psychopati? Chyba je v jednom bodu výchovy, potvrdili vědci | Prima Zoom
http://zoommagazin.iprima.cz/...ti-sobecti-psychopati-chyba-je-v-jednom-bodu-vychovy-potvrdili-vedci

NIENNA: Můžu ti dát půl tuctu takovýchhle anekdotických důkazů pro přesně opačný výsledek. Co to řekne? Kupříkladu naše Jorika děkuje asi od 18 měsíců, prosí od 21, sama od sebe, jen tím, že to slyší kolem sebe a pochopila, v jakých situacích se to používá, nikdo ji k tomu necepoval žádným "jak se říká"ani "udělej prosím prosím, jinak nic nedostaneš". On příklad okolí dělá hodně. Schválně se zamysli nad tím, jak se chová, jak ohleduplná a slušná je ta tvoje kamarádka. On ten výchovný přístup většinou nějak vychází z nátury rodiče, ne naopak. Pokud se v alternativní výchově zhlédne člověk, který je sám sobecký a bezohledný, není se co divit, že to pochytí i děti. Ty víš jenom, co ona proklamuje, co čte, jaké názory zastává. Ale jak to všechno uvádí do praxe, do toho detailně nevidíš a my už teprve ne.

ANNAWA: Ano, tohle ve mne bohuzel evokuje prave to, ze ty deti nejsou slusne (obtezuji okoli, nerespektuji vnejsi zakazy) a nema jim to jak moc dojit, pokud uz jim neni 12, ale spis 15, kdy uz pouzivaj svoji hlavu. A takovy dite ja nechci ;) Nechci se za nej stydet, nechci, aby obtezovalo okoli, at uz me nejblizsi, nebo cizi. Rada jin dopreju cokoli na svete a mam pocit, ze kdyz vi, kde jsou hranice, je mnohem stastnejsi, nez kdyz nevi co a jak.

NIENNA: ja bych nechtela, aby se moje deti chovaly tak jako ty tebou popisovane. Vadilo by mi to kvuli me samé i kvuli okoli. Ted jsem shodou okolnosti tri takové deti zazila na výletě minuly tyden s popravde receno nechapu, ze rodice nezasahnou ani v pripade, kdy deti na lodi opakovane lezou na misto, kam se nesmi a opakovaně je o to prosi obsluha.

NEMESISS: moje dite ten vytah uz zhruba 23 hodin neresi. Mezitim si spokojene vybralo nekolik tramvaji i celou trasu mhd a ted se tesi na konkrétní vlakovou soupravu, kterou ma rad a kterou na jeho přání pojedeme, i kdyz by jinak stačil pristi spoj. Výtah zase nebude.

To, jestli dítě samo pochytí sociální dovednosti a "slušnost" bez toho, aby mi to někdo cíleně vštěpoval, taky dost záleží na tom, jestli se jedná o introverta nebo extroverta. Extrovert ano, ten pochytí. Ten neustále sleduje, jak se chovají ostatní navzájem k sobě, i když se ho to momentálně netýká, a pořád o tom přemýšlí a něco si z toho bere. Introvertovi jsou ostatní lidé převážně naprosto ukradení, ten si dokáže jednoduše nevšimnout, jaká společenská pravidla jsou někde zavedená, a rozhodně i pro něj je jednodušší když mu je někdo po lopatě vyloží.

NIENNA: zadny presny cislo (vek) ti rict neumim, ale co se tyce empatie, socialnich dovednosti, fungovani, tak tam totalne zalezi na tom, nakolik se tem detem nekdo venuje, je s nima, predchazi problemum, zkratka je uci svym prikladem.
(Co se tyce empatie, z toho co mam nacteny tak minimalne do osmi let s tim nemuzes pocitat.) Nejakou bazalni rozumnost ocekavam od deti skolniho veku.

Myslim si ze deti jsou bite proto, aby dokazaly udrzet na uzde svoje impulsy, kdyz na to jeste vyvojove nemaji. Strach z trestu jim pomuze se udrzet (nekterym). Pokud deti netrestam, je potreba se jim venovat jinak - proste byt s nima, pomahat jim a ucit je. Zminenou matku neznam, tak nemuzu soudit. Mozna jde na to blbe.

Memu diteti je cerstve 4 a nikoho neterorizuje, muze to vsak samozrejme byt povahou.
Nikdy nebyl trestan, nevi co to je stydet se, nebo tak. Nedovolujeme mu komukoliv cemukoliv ublizovat; kdyz by to sam nezvladal, jsme s nim a nejak v tom pomuzeme.

Znam tunu matek, ktere deti netrestaji. Urcita cast z nich deti nechava hodne na volno, napr aby si resily konflikty mezi sebou. S tim, ze nejsou helikoptery. To ja neuznavam, neminim to tak ze respekt je nechat decka bezprizorne.

YMLADRIS: Tohle mě zaujalo - tvé a)...Kdy to nastane? Kdy se takové dítě začne chovat slušně, bude empatické? Bude se angažovat a respektovat druhé? V kolika letech...?

Nedávno jsme byli (celá rodina) na oslavě narozenin manželského páru (slavili oba). My tam měli dvě děti, jedni známí taky dvě a pak jedni tři.
Maminka od těch tří dětí by sem perfektně zapadla - při rozmluvě s ní jsem si připadala jak ve zdejším klubu. Chodí na semináře, vzdělává se - obzvláště v oblasti alternativní pedagogiky, hodně tím žije. Rozhnodně své děti respektuje maximálně a tak nějak...no prostě kdyby se ukázalo, že je jedna ze zdejších, tak mě to nepřekvapí.
Tyto děti byly VELMI, ale fakt VELMI hlučné (ano, děti hlučné jsou - nicméně můj muž dost překvapeně zkonstatoval, že si myslel, že naše děti generují neuvěřitelný hluk a že to odvolává, protože tohle je 100x víc) - na konci víkendu nás všechny neznalé bolela hlava. To že zásadně neprosí, neděkují, ale rozkazují...OK... (tuhle diskusi už jsem kdysi vedla s někým jiným - jedné mamince se nelíbilo, že své děti učím poprosit a poděkovat, že na to přeci přijdou sami... nuž - má neteř ne a tyhle taky zjevně ne).
V neděli ráno vstaly velmi brzy a svým bezohledným chováním vzbudily domácí - tj. prošmejdily barák. Rozhodly se, že mají potřebu testovat, co se dá všechno dělat se zvířaty a místní dvě kočky honily, trápily a nakonec v rohu obklíčily...než na ně přišel jeden z domácích a kočkám umožnil úprk. Zvládly pokreslit nový gauč (jejich matka na to přišla asi dřív než my, protože měla nějaké povídání na téma "nový gauč bych si domů nikdy nepořídila, máme z druhé ruky - děti potřebují poznávat a bádat, nechtěla bych se o to bát") a zničit dárek, který dostala oslavenkyně od svého muže... Provokovaly místní psy, kteří jim neublížily jen proto, že je dělil dvoumetrový plot.
A můžu takhle pokračovat dál a dál... Rozhodně jsem z toho nabyla dojmu, že jsou velmi respektovaní, ale zatím je nenapadlo respektovat někoho jiného. Nevím, jestli jsou šťastní (nic je nebaví, u ničeho nevydrží - z nabízeného), ale rozhodně jsou "na obláčku"...

YMLADRIS: v tom jsem se vyjádřila nepřesně, pro me slusny clovek vubec neznamena nevycnivajici, a proto nemajici problémy. Skoro naopak, umi se ozvat, pomáhá slabším, nebojí se jit proti vetsinovemu nazoru, toleruje odlišnosti atd.