TAPINA: Pomněnka a zapomněnka :-D S tím víceméně souhlasím. Nekritizuju učení, ale přepadové písemky, o kterých tu byla řeč ;-)

YMLADRIS: A ještě na doplnění, přesná čísla k tomu nemám, ale zdaleka ne všechny rodiny, které učí děti doma, to dělají proto, že jsou "alternativní" a chtějí děti vést volněji. Jsou mezi nimi naopak i takové, které naopak chtějí děti učit intenzivněji a ještě více výkonově než běžná škola, a takové, které mají děti nějak handicapované, autistické, dysfatické, s různými poruchami chování... umístit je do běžné školy je pro ně obtížné a děti v ní nedostávají adekvátní podporu. Důvody k domácímu vzdělávání jsou velmi různorodé a rozhodně nejde říct, že dítě vzdělávané doma rovná se automaticky dítě z alternativní rodiny s volnou výchovou.

INUSHKA: No jo, jenže já si právě myslím, že ten všeobecný rámcový přehled vzniká tak, že člověk v období, kdy má vysoce aktivní schopnost učení, do sebe nasaje kvanta informací a po nějaké době si z nich ty důležité, rámcové, uchová. Co se stane, když ty kvanta nenasaje? Lze se naučit jen pár základních věcí a všechny si je zapamatovat? Podle mě ne, lidi, kteří učení na základce moc nedávali, jsou v dospělosti prachobyčejně blbí a nevědí naprosto nic, ani základy.

YMLADRIS: Typická přepadová písemka není dotaz na cestovní choroby, ale akutní pacient v těžkém stavu, u kterého jsou minuty na nějaký život zachraňující zásah. Každá profese takové přepadové písemky přináší, i třeba profese mého muže, který je ajťák. Někdy je prostě potřeba vědět hned, co dělat, příliš nepřemýšlet a nic nikde nevyhledávat.

TAPINA: ja mam treba mudr, ktere taky furt kladu divne dotazy, ona si je poznaci a pak mi rekne. Kdyz by spatra odpovidala na divne dotazy, ani by pro mne nebyla duveryhodna (ze to dost neprozkoumala). Cili myslim ze i to jednani se zakazniky se da pojmout profi a pritom neni nutne byt chodici encyklopedie. Ale samozrejme nejsem v tvych botach.. treba lidi fakt pozaduji prepadove pisemky.

KOTENCE: No, když se mně kupříkladu někdo zeptá, jaké exotické nemoci hrozí jeho zvířeti v Uzbekistánu, tak je přinejmenším záhodno, abych věděla, kde je Uzbekistán ;o) Nejsou nadbytečné vědomosti, jsou jen ty, které by se hodily a nemáme je.

TAPINA: Predpokladam, ze resis otazky z oboru, kterej sis vybrala a aktivne se mu venujes. Asi te majitele mazlicku nezkousej ze slepy mapy nebo impresionistu, ne?

KOTENCE: Jé, to bych chtěla, takovou práci, kde je vždycky čas na přípravu a jasnej termín :D A nemuset mluvit z patra bez přípravy, nemuset odpovídat na nečekané (a mnohdy dost divné) dotazy, nemuset lovit z hlavy informace, které jsem půl roku nepotřebovala, ale teď jsou potřeba okamžitě, nebo bude průšvih... NĚKTERÉ práce takové jsou. Ne všechny a nejspíš ani ne většina.

NIENNA: Ja uplne nesouhlasim, ze hlavni vec je vysledek. Teda zalezi, co za vysledek povazujeme. Jestli vycepovany petilety dite, ktery zdravi, dekuje a je tiche nebo vyrovnany dospely, ktery zije spokojene se sebou i okolim. Ja beru jako hlavni cil to druhy. Jestli cestou budu muset koupit kamaradum novej gauc, tak je to moje chyba, ze jsem deti neuhlidala, ale neznamena to, ze jsou moje deti spatne vychovany. Deti zkousej ruzny veci a maj obcas i pitomy napady, protoze teprve ziskavaj zkusenosti.
NIENNA: Zrovna klasicka skola mi pripada hodne autorativni a nerespektujici. Krome vseho, co tu nedavno probehlo, jsem si vzpomnela na "prepadovy pisemky" a padl na me pocit hnusu. To totiz nema s pripravou na dospelej zivot nic spolecnyho a deti to akorat stresuje a ponizuje. Kdo z vas si pamatuje informace ze vsech oboru za posledni mesice, kdyz je aktivne nepouziva? V praci je vzdycky cas na pripravu a jasnej termin, kdy ma byt hotovo. Vetsina dospelych umi z patra mluvit jen o vecech, ktery potrebujou denne nebo jsou jejich konickem.
Navic si za celou skolni dochazku pamatuju jen jednu ucitelku, kterou jsem brala jako vzor. Na VS uz je to jiny, tam je hodne zajimavejch osobnosti ve vybranym oboru, ale na ZS a SS je tech opravdovejch autorit zalostne malo...

INUSHKA: To říkám pořád a celou dobu, co chodím na nyx... ale je to jen můj pocit, dojem, názor... :-)

Jen teď a tady (třeba mě to za nějakou dobu pustí, až budu mít odstup) mě napadlo, že alternativní směry hodně inklinují k domácímu vzdělávání - tj. dítě je fakticky pod vlivem jedné osoby, vzorem je jen rodič. Klasická výchova (proč hned autoritativní?) počítá s institucionalizací dětí a tam je přeci jen možnost vidět i jiné vzory, způsoby... To je vše...

NIENNA: A jaká je možnost korekce, když někdo takový "propadne" klasické autoritativní výchově? Je výsledek lepší? Já se snažím říct, že je v podstatě úplně jedno, k jakému výchovnému směru se kdo hlásí nebo jaké teorie zastává, důležité je, jak se chová v praxi. A že to se může sakra lišit i u lidí, kteří se teoreticky hlásí ke stejnému směru, přičemž je úplně fuk, je-li to směr alternativní nebo tradiční.

YMLADRIS: Škoda. Doufala jsem, že v té teorii bude i doba, kdy lze očekávat, že dítě "naskočí"... :-( A vůbec nechápu, proč mluvíš o bití.... Ale děkuju za odpověď.

TAPINA: A řekla bych, že i na další spoustě proměnných...mi tak přijde...

ANNAWA: Já právě taky ne. Bylo by mi to hrozně nepříjemné... A ano, taky takové potkávám často...častěji než bych chtěla...
Přijde mi to prostě bezohledné...ale já jsem teď dost rozčilená - byla jsem si vyzvednout řidičák. Musela jsem jít i s Luckou (má 1,5 roku), čekání na hodinu. Vevnitř jsem čekat nechtěla - malá by to tam zbořila. Venku si každou chvilku někdo zapálil. Jedna ženská si dala tu práci a došla až k nám a zapálila si doslova Lucce pod nosem. Mé astma si přišlo na své. A rozčiluje mě ta bezohlednost - "já si chci zapálit a co na to ostatní je mi buřt". Minulý týden nám (mě a mojí kamarádce - obě s dětmi) jedna matka na dětském hřišti vysvětlila, po velmi slušném upozornění, že se zde nesmí kouřit a jestli by to mohla típnout, že když nám to vadí, tak máme být doma.

SAAYURI: Taky tak... :-)

INUSHKA: NO já to uvedla jako příklad o co mi jde... abych byla srozumitelná - zaujala mě toerie, chtěla jsem se doptat.
Ale jo, klidně si za dlouhých zimních večerů můžeme vyměňovat zážitky a příběhy... Mám toho za ty roky hafo... Děti nevychované, vychované, příliš ochraňované, týrané, zneužívané, rodiče benevolentní, ignorující, hypperprotektivní, dítě nechtějící, děti odmítané, nechtěné, milované, nemocné, zdravé, postižené... opilé, zfetované, po pokusu o sebevraždu... vyrůstajících v rodinách kompletních, rozvedených, patchworkových, střídavce, vyrůstající v různých ústavech... vyber si... Za těch cca 20 let toho je... A i spousta toho se dá podat anekdoticky...
Jen teda v 99,9% nebudu vědět, k jaké výchovné strategii se kdo hlásí - je mi to totiž dost jedno... (Aneb jak praví klasik "hlavní věc zkrátka je výsledek"). Vím to právě tady u té jedné paní, protože to nejde nevědět. Dost tím žije.

Ta paní není moje kamarádka. Její manžel je kamarád oslavenců. Já ji vidím 1x za půl roku a vidím ty děti, kam se posouvají a jak.
A co z toho teda plyne...? Že když alternativní směr nefunguje, tak to dotyčný dělá blbě? Je příliš sobecký? Je špatný vzor? A co z toho dál...? Jen pro tu srandu (konec konců já ji skoro nezmám, je to jen modelový skoro teoretický příklad)... tak jo, dělá to špatně, sama je sobecká a bezohledná a proto se děti chovají takto.... Ale ona je přesvědčená, že to je všechno super a má radost z toho, jak to jde dobře. Je přesvědčená, že takto to má vypadat. Je přesvědčená, že její děti jsou hravě zvídavé a rozhodně neterorizují okolí... Zvažuje domácí výchovu - chce uchránit své děti před zlým světem z venčí...
Takhle to na mě působí, že je to vlastně dost nebezpečné - není tam žádná možnost korekce a všechno se odvíjí od toho, jestli ten, kdo alternativnímu směru propadl, je "dost ohleduplný a slušný a dává dobrý vzor". A upřímně by mě zajímalo, kdo se označí za "sobeckého a bezohledného"...

BRUNA: Já to cítím dost podobně...:-)
Za ty roky mám pocit, že jde hlavně o to, jak si rodič s dítětem "sednou"... a výchovnou zásadu jsem si shrnula do: 1) děti milovat 2) být autetický 3) dávat prostor (jako někdo, koho vychovala velmi úzkostná matka se snažím a snažím a snažím - vědomě si sedím na rukou, aby holky dostaly prostor zkusit si... kde co... )