ANNAWA: Ano, tohle ve mne bohuzel evokuje prave to, ze ty deti nejsou slusne (obtezuji okoli, nerespektuji vnejsi zakazy) a nema jim to jak moc dojit, pokud uz jim neni 12, ale spis 15, kdy uz pouzivaj svoji hlavu. A takovy dite ja nechci ;) Nechci se za nej stydet, nechci, aby obtezovalo okoli, at uz me nejblizsi, nebo cizi. Rada jin dopreju cokoli na svete a mam pocit, ze kdyz vi, kde jsou hranice, je mnohem stastnejsi, nez kdyz nevi co a jak.

NIENNA: ja bych nechtela, aby se moje deti chovaly tak jako ty tebou popisovane. Vadilo by mi to kvuli me samé i kvuli okoli. Ted jsem shodou okolnosti tri takové deti zazila na výletě minuly tyden s popravde receno nechapu, ze rodice nezasahnou ani v pripade, kdy deti na lodi opakovane lezou na misto, kam se nesmi a opakovaně je o to prosi obsluha.

NEMESISS: moje dite ten vytah uz zhruba 23 hodin neresi. Mezitim si spokojene vybralo nekolik tramvaji i celou trasu mhd a ted se tesi na konkrétní vlakovou soupravu, kterou ma rad a kterou na jeho přání pojedeme, i kdyz by jinak stačil pristi spoj. Výtah zase nebude.

To, jestli dítě samo pochytí sociální dovednosti a "slušnost" bez toho, aby mi to někdo cíleně vštěpoval, taky dost záleží na tom, jestli se jedná o introverta nebo extroverta. Extrovert ano, ten pochytí. Ten neustále sleduje, jak se chovají ostatní navzájem k sobě, i když se ho to momentálně netýká, a pořád o tom přemýšlí a něco si z toho bere. Introvertovi jsou ostatní lidé převážně naprosto ukradení, ten si dokáže jednoduše nevšimnout, jaká společenská pravidla jsou někde zavedená, a rozhodně i pro něj je jednodušší když mu je někdo po lopatě vyloží.

NIENNA: zadny presny cislo (vek) ti rict neumim, ale co se tyce empatie, socialnich dovednosti, fungovani, tak tam totalne zalezi na tom, nakolik se tem detem nekdo venuje, je s nima, predchazi problemum, zkratka je uci svym prikladem.
(Co se tyce empatie, z toho co mam nacteny tak minimalne do osmi let s tim nemuzes pocitat.) Nejakou bazalni rozumnost ocekavam od deti skolniho veku.

Myslim si ze deti jsou bite proto, aby dokazaly udrzet na uzde svoje impulsy, kdyz na to jeste vyvojove nemaji. Strach z trestu jim pomuze se udrzet (nekterym). Pokud deti netrestam, je potreba se jim venovat jinak - proste byt s nima, pomahat jim a ucit je. Zminenou matku neznam, tak nemuzu soudit. Mozna jde na to blbe.

Memu diteti je cerstve 4 a nikoho neterorizuje, muze to vsak samozrejme byt povahou.
Nikdy nebyl trestan, nevi co to je stydet se, nebo tak. Nedovolujeme mu komukoliv cemukoliv ublizovat; kdyz by to sam nezvladal, jsme s nim a nejak v tom pomuzeme.

Znam tunu matek, ktere deti netrestaji. Urcita cast z nich deti nechava hodne na volno, napr aby si resily konflikty mezi sebou. S tim, ze nejsou helikoptery. To ja neuznavam, neminim to tak ze respekt je nechat decka bezprizorne.

YMLADRIS: Tohle mě zaujalo - tvé a)...Kdy to nastane? Kdy se takové dítě začne chovat slušně, bude empatické? Bude se angažovat a respektovat druhé? V kolika letech...?

Nedávno jsme byli (celá rodina) na oslavě narozenin manželského páru (slavili oba). My tam měli dvě děti, jedni známí taky dvě a pak jedni tři.
Maminka od těch tří dětí by sem perfektně zapadla - při rozmluvě s ní jsem si připadala jak ve zdejším klubu. Chodí na semináře, vzdělává se - obzvláště v oblasti alternativní pedagogiky, hodně tím žije. Rozhnodně své děti respektuje maximálně a tak nějak...no prostě kdyby se ukázalo, že je jedna ze zdejších, tak mě to nepřekvapí.
Tyto děti byly VELMI, ale fakt VELMI hlučné (ano, děti hlučné jsou - nicméně můj muž dost překvapeně zkonstatoval, že si myslel, že naše děti generují neuvěřitelný hluk a že to odvolává, protože tohle je 100x víc) - na konci víkendu nás všechny neznalé bolela hlava. To že zásadně neprosí, neděkují, ale rozkazují...OK... (tuhle diskusi už jsem kdysi vedla s někým jiným - jedné mamince se nelíbilo, že své děti učím poprosit a poděkovat, že na to přeci přijdou sami... nuž - má neteř ne a tyhle taky zjevně ne).
V neděli ráno vstaly velmi brzy a svým bezohledným chováním vzbudily domácí - tj. prošmejdily barák. Rozhodly se, že mají potřebu testovat, co se dá všechno dělat se zvířaty a místní dvě kočky honily, trápily a nakonec v rohu obklíčily...než na ně přišel jeden z domácích a kočkám umožnil úprk. Zvládly pokreslit nový gauč (jejich matka na to přišla asi dřív než my, protože měla nějaké povídání na téma "nový gauč bych si domů nikdy nepořídila, máme z druhé ruky - děti potřebují poznávat a bádat, nechtěla bych se o to bát") a zničit dárek, který dostala oslavenkyně od svého muže... Provokovaly místní psy, kteří jim neublížily jen proto, že je dělil dvoumetrový plot.
A můžu takhle pokračovat dál a dál... Rozhodně jsem z toho nabyla dojmu, že jsou velmi respektovaní, ale zatím je nenapadlo respektovat někoho jiného. Nevím, jestli jsou šťastní (nic je nebaví, u ničeho nevydrží - z nabízeného), ale rozhodně jsou "na obláčku"...

YMLADRIS: v tom jsem se vyjádřila nepřesně, pro me slusny clovek vubec neznamena nevycnivajici, a proto nemajici problémy. Skoro naopak, umi se ozvat, pomáhá slabším, nebojí se jit proti vetsinovemu nazoru, toleruje odlišnosti atd.

SAAYURI: Mám ti citovat? Myslím, že doptávání na to, co ti není jasné, by se snad mohlo obejít bez výrazů jako "haha", "to je roztomilé" a "astrální stvoření, nad nějž není". Takhle diskutovat nehodlám a respekt v tom hledám marně.

Těžko o respektu k dítěti diskutovat s někým, kdo ho nepronevuje ani dospělým spoludiskutérům.

A je tu zasuvka! :-D

ANNAWA: kdyz je tech deti hodne, tak fakt nevim. v idealnim svete mit dum zahradu kde si vice mene delaji co chtej/potrebuji a nemusi si az tak porad prizpusobovat tomu, ze sourozence je nutno odvezt do skolky, takze ted vsichni vstavame a kamsi jedeme.

byt spojenec neminim ze diteti ve vsem vyhovim. ale proste mockrat, mockrat, minimalizuju situace kdy ono se musi podridit i kdyz to neni v jeho zajmu, neni to jeho prani. Pokud zacne prevazovat toto (mama rozhoduje veci vetsinou jinak nez bych chtel ja), tak je pak strasne tezky naslouchat jeji rade (v ZOO bude moc vedro), protoze se z toho stava boj o suverenitu (decko si furt prosazuje, bojuje o to svoje).

nas zpusob zivota tomu vubec nepomaha, no.

s jednim ditetem je to v pohode, kdyz se to tak nastavi