• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ONA_MAKARONAŠťastný rodič, šťastné dítě.
    TAPINA
    TAPINA --- ---
    Motivace odměnou funguje u dvou skupin - u malých dětí a u zaměstnanců :o)
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    SARGO: Ja beru takovy vyroky i v kontextu ostatnich vychovnejch metod, co tu dotycny prezentuje. Kdyz to napise autoritativni matka, nemam duvod predpokladat, ze to myslela jinak, nez to vyznelo. Pro dite je preci taky dulezity, jak to vyzniva...
    A jo, pro me je vychova tak trochu slovickareni a diplomacie. Kolikrat to clovek s druhym mysli dobre, ale tak blbe to rekne, ze ho akorat nasere a o nejaky pomoci nemuze bejt vubec rec. To plati pro vsechny vztahy, jen deti jsou ve svy pozici mnohem zranitelnejsi.

    A myslim, ze problem neni pokyn. Problem je pokyn+odmena, aspon pro me.
    Ja jsem se jako mala taky ucila plavat za cukrovou vatu. Pamatuju si to jako legraci, ale v dospivani me motivace odmenou doslova urazela a radsi jsem tu vec vubec neudelala, nez to udelat kvuli matce a jeji blby odmene... Navic jsem ji podle logiky veci ani nemusela delat, kdyz jsem odmenu nechtela, takze rodic ani nemohl nic namitat. Imho to vubec nefunguje, maximalne u malych deti a pak si to rodice vyzerou.
    ANNAWA
    ANNAWA --- ---
    SARGO: tak puboši by souhlasili, pokyny vydavané matkami jsou děsivé ;-)
    SARGO
    SARGO --- ---
    WITCHIE: Tohle už je ale příšerné slovíčkaření. Z toho ultra krátkého popisu přeci vůbec není jasné k čemu se chystaly, jestli to v tom kontextu dávalo smysl nebo ne. Jestli má být věta "uděláme to a to až bude hotové to a to" manipulativní, tak tohle auditko není o výchově, ale o strašné úzkosti matek ve vztahu k určitým představám.
    Co už je teda v souladu se zaměřením klubu, než (mimo jiné) postupy při řešení problémů? Výchovné metody přeci nezačne zkoumat někdo, kdo je v pohodě a jeho dítě taky. Někdy je problém hlubší, někdy jen v jednotlivostech. Spíš než odsouzení šmahem je dle mého na místě úvaha nad tím, jestli je to košér nebo ne a jak kdo to vnímá. Očividně se i taková věc dá vnímat manipulativně, ok - zajímavé vědět. Zřejmě i představa, že se dítěti vydá pokyn, může být vnímána jako děsivá. Též zajímavé :-)
    Ale ještě zajímavější by byla alternativa k tomu z hlediska vlastních postojů (a nevýchovy atd), než celou situaci poslat do háje. :-)
    WITCHIE
    WITCHIE --- ---
    SARGO: jo. Ciste kosmetickej. Situacni vubec, aspon ne tak jak to bylo podany, kdy dite si zadny masinky nezadalo a objevila se tam zcistajasna v pseudosouvislosti vytvoreny rodicem za ucelem donuceni/namotivovani ditete se napit. Navic nazvany jako "pokyn". Nepripada mi ze by to souznelo se zamerenim klubu.
    SARGO
    SARGO --- ---
    Největší padouch jsem tu zaručeně já, beze všech alternativ ve výkladu. Po letech (!) usilovné snahy naučit dítě jíst ovoce a zeleninu (myslím, že jsem nevynechala žádnou metodu, která mi připadala jen trochu přijatelná) jsem přistoupila na čiré vydírání :-) Nutno zdůraznit, že obecně se velmi snažím nemanipulovat a nekšeftíkovat. Vyplácí se to - když už to člověk potřebuje udělat, je to účinné :-D
    (Pozadí událostí: starší hyperáč je typ dítěte s extrémně úzkým jídelníčkem - prý to není neobvyklé, rozhodně je to ale na zabití. Mladší měl dost omezený jídelníček kvůli refluxu a v těch cca čtyřech, kdy už mohl jíst všechno, už ale projevoval vůči neznámým věcem značnou zavilost, navíc se snažil opičit po bráchovi. Mladší by se rozjedl i běžným způsobem, ale těžko jsem je mohla oddělit.)
    Takže: i normálně je držím se sladkým dost zkrátka, páč obecně máme sklony k oplácanosti. Takže když na talíři ležela hrstka zeleniny a čokoládová kulička, skutečně to BYLA motivace. Kdo snědl určené minimum, mohl si ji sníst. Postupem času se minimum navyšovalo a za pár týdnů si každý z nich našel přijatelné množství druhů ovoce a zeleniny, které jsou ochotní jíst. Odměny samovolně ustaly a teď už to jí dobrovolně, ve velkém, říkají si o ni.
    Účel mi v tomto případě plně posvětil prostředky. :-)

    Ale mám ještě příšernější příklad. Když jsme staršího (v té době devět let) chtěli rozjezdit na kole, nějak se vyhecovalo (je za tím dlouhá story, kterou nebudu unavovat :-)), že bude dostávat peníze za ujeté kilometry (tuším dvě koruny za kilák? :-)). Napřed jsem myslela, že mě z toho omejou, ale protože cizí děti mi na pokusy nikdo nepůjčí, holt musím experimentovat na svých :-))
    Výsledek: dítko se pod vidinou akceptovatelné odměny doslova přepnulo do ochotného módu a vypravilo se na kolo. Vrátil se s tím, že ježdění je super, jednou si nechal vyplatit odměnu, podruhé už s tím, že žádné peníze nechce a že chápe, jak jsem to myslela, že nechat si platit za něco takového je trochu trapný.
    Dlouhodobější výsledek: o něco se zvýšila ochota zkoušet věci, u kterých si je hrozně jistý, že mu nepůjdou. Placení za kilák se stalo naším společným vtipem ve chvílích, kdy stojíme tváří v tvář akci, vůči které je silně skeptický ;-)

    V obou případech šlo o to najít pro dítě akceptovatelný důvod, proč překonat odpor (hlavně ke změně názoru jako takovému). Ideální je, když je odměna pro rodiče trochu nepohodlná (protože s rozdáváním čokolády i penízků je maminka dosti skoupá ;-)), to svedlo pozornost dítka od vlastního nepohodlí k cizímu a zvýšilo motivaci ("Hlavně nejezdi moc dlouho, ať mi nějaký penízky zůstanou!"). Pro případ "zelenina" mi to připadá v pořádku. Případ "kolo" ošemetný - byla jsem si dost jistá, že je dítko dostatečně uvědomělé, aby tímhle myšlenkovým procesem prošlo, klaplo to; ale osobně neznám žádné další dítě, u kterého bych si to troufla. Na druhou stranu asi neznám žádné další dítě, které by si dokázalo tvořit tak těžko průstřelné krusty vlastní demotivace.

    V dlouhodobějším horizontu to vypadá, že následky na mě jsou takové, že na sebe kladu stále nižší požadavky. Kluci mají z "odměn za samozřejmosti" srandu a hledí na mě vlídně. :-))
    SAAYURI
    SAAYURI --- ---
    KOTENCE: Mozna nad vecma az moc premejslis :))
    TRISSIE
    TRISSIE --- ---
    KOTENCE: nestartuj na všechno, co napíšu.
    mašinka není za odměnu, ale je to prosté načasování - navíc doba, kdy dítě tak jako tak hodlá být chvíli v klidu a ne někde lítat, takže si stejně dobře může vzít tu lahev a napít se, zatímco já si jdu vzít papír a pastelky.
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    SARGO: ok, muze byt. A mozna mi to v tom vedru mysli jako trilety, ale furt v tom slysim, ze ta masinka je za odmenu, piti je podminka k jejimu ziskani, ale neni jasnej duvod a spojitost. Mozna je to jen blbe napsany nebo pochopeny... Tak aspon se od pitnyho rezimu dostavame zpet k vychove :-)
    SARGO
    SARGO --- ---
    KOTENCE: Myslím, že je rozdíl "za" a "až" ;-)
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    TRISSIE: Tyhle typy manipulace ve vychove bych taky poslala radsi do Materskyho citu nebo nevim kam. To sem imho tematicky vubec nepatri.
    Copak se pije kvuli masince od mamy??
    TRISSIE
    TRISSIE --- ---
    LADUSE: co funguje u nás - pití po ruce celý den (což znamená, že i doma mají k dispozici lahve - hrnky při tom našem počtu dětí volně být nemohou).
    pití ve džbánu u jídla, z něhož se nalévá všem do skleniček.
    a pak staré dobré připomínání (obsah lahve během dne kontroluju, když je toho tam podezřele moc, vydám pokyn typu "namaluju ti mašinku, až se pořádně napiješ")
    SOLEI
    SOLEI --- ---
    LADUSE: u našeho velblouda nefunguje nic ani vydírání, dávám tuny ovoce a polívky, jinak by se za celý den nenapil
    LUCKYSWEETY
    LUCKYSWEETY --- ---
    LADUSE: Mne obecně u všeho funguje dite do toho vic zapojit. Vybrat si hrnek sama, natočit si vodu sama. Ale i my musíme porad připomínat, v listopadu mu budou tři a sám se napít témeř nechodí. U každy snídaně opakuju, pres den mezi hraním a na konci jsem rada, ze da 2 hrnky. Venku je to lepsi, mame láhev cotingo s brckem, vystreluje tomu otvírání, z toho pije rad. Stejne tak z termosky. Nekdy mu ji rano naplnim, at z toho pije i doma. Bavi ho ten proces zmacknuti, naliti atp
    SAAYURI
    SAAYURI --- ---
    LADUSE: Nejlip s ciziho, ale funguje u nas stridani lahvicek s brckama, ma Hvezdny valky, pak nejaky tucnaky, Skip Hop, hrnicek a pak jeden plastovej hrnecek, a z toho si vzdycky jeden vybere. Nicmene uz bude tohle tema spis na auditko Matersky cit, nez tady.
    LADUSE
    LADUSE --- ---
    TAPINA:
    ANNAWA:
    SAAYURI:
    Ani já, ani naše doktorka nejsme zastánci pití litrů. Hrníček má 2dcl, takže to je 8dcl za den, což není nijak moc. Když jdeme ven, nalijeme hrnek do lahve, tak to není "navíc".
    Některé děti prostě žízeň necítí, nebo ten pocit nevyhodnotí jako žízeň, vím, že jsem to jako malá měla stejně. Když nedodržujeme to množství, bolí ji hlava, je unavená, pálí ji při čůrání.
    Neptala jsem se kolik má vypít.
    Máte nějakou motivaci pro děti, aby pily a bavilo je to?
    SAAYURI
    SAAYURI --- ---
    LADUSE: A to to nenaklopi najednou ani tak? Ja furt nekde litam a mam co delat, abych se napila, tvuj zpusob chteni piti mi akorat zpusobuje bolest mocaku, neustale litani na zachod a neprijemny pocit v zaludku. Kdyz mam zizen, napiju se a je mi dobre, kdyz se snazim "dodrzet" rezim, je mi celej den akorat ouzko.
    ANNAWA
    ANNAWA --- ---
    LADUSE:
    TAPINA: taky jsem to chtěla napsat, že tolik toho moje děti nevpijí, pokud nejsou tropická vedra, a nenutila bych je k tomu. Ono to poslední roky prosazované pití litrů vod denně tak není extra zdravé, už se objevil i odborné pochyby na tohle téma.
    TAPINA
    TAPINA --- ---
    LADUSE: Jak velké ty hrnky jsou, že chceš aby vypila 4 za den (plus příjem tekutin v jídle, plus něco z lahve venku)?
    Já půjdu zase proti "nejnovějším vědeckým poznatkům" (to já tak někdy dělám a ona mi pak věda za deset let dá za pravdu :D ), ale myslím si, že v tomhle věku už ke korekci příjmu tekutin celkem stačí pocit žízně plus občas připomenout, když se dítě zabere do hry. Občas předložím nápoj, občas se jdeme napít spolu, ale nepočítám, kolik dítě za den vypije a neřeším. Když má žízeň, tak to řekne nebo se napít jde.
    LADUSE
    LADUSE --- ---
    Nemáte nějaký způsob, jak motivovat dítě k pití?
    Dcerka (4 roky) by za den nevypila víc, jak 1/4 l, kdybych jí pořád neříkala, ať se napije, nekontrolovala, jestli se opravdu napila a kolik, jestli to jen nehraje, připadám si jak fízl.
    Má hrnek se slonama, tak si říká, co všechno si sloni koupou (teď mají vodu po břicho, teď už jen po kolena...). Na venek má lahev, co má ráda. Vysvětlovaly jsme si, jak tělo funguje, proč je potřeba pít, dělaly pokusy s kytkama, prolívaly různě tekuté věci cedníkem atd.
    Konzultovaly jsme s doktorkou, kolik by při našem jídelníčku měla vypít, povídaly si spolu o tom.
    Ze zoufalství jsem zavedla, že 1. hrnek vypije do svačiny, 2. do oběda, 3. do odpo svačiny a 4. do večeře, ale stejně musím každou chvíli připomínat a kontrolovat jinak je z toho jen to, že pak naklopí půl hrnku najednou a je jí z toho zle a obě jsme nešťastný...
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam