KOTENCE: Do budoucna si odnese, že se nemlátí děti? :-)) Vždyť ty ho taky trestáš - jenom způsobem, který preferuješ konkrétně ty. Jestli vyhovuje tomu dítěti se taky neptáš, třeba je zrovna neempatický typ, který potřebuje něco mnohem přehlednějšího, nebo materialistický, který rozumí kusu žvance nebo hračce ;-) Pořád je tam funkce příčiny a následku a pokud ji dítě správně vyhodnotí (a ono vyhodnotí, pokud je trest dostatečně bezprostřední atd), je v zásadě jedno, jaká metoda se použije (nezabíhejme prosím, do extrémů v žádném směru, o řezání uší tu řeč není) - výsledek je, že děti se prostě netlučou.
V podstatě jediné výrazně špatné je nejspíš to, když se dítě dočká odměny - tedy pokud zlobí kvůli pozornosti, nebo jde o typ rodiče, který se snaží od zlotřilosti odlákat něčím atraktivním (to je trochu problém třeba toho fyzikého odnesení - to se snadno stane věcí příjemnou).
Myslím, že máš veliké štěstí, že máš se sebou kompatibiní dítě - to je skutečný dar :-D Dáváš podněty a ono očekávaným způsobem reaguje. Musí to být fajn... :-))
(Číslo dvě mám sice vzorné tak, až jsme ve školce s paní učitelkou slavili, když někdy zazlobil, ale na staršího musím používat mnohem důraznější kalibr, než je mi příjemné a než je mi vlastní; občas na něj zabírají věci, ze kterých bych jako dítě dostala psotník. Veškeré teorie si pak může člověk strčil leda do auditka a prostě se snaží nějak fungovat :-))
KOTENCE: Byla jsi holt výjimečné dítě, které od malička vědělo, čím se bude po zbytek života zabývat a s čím se potkávat ;-) Ale to už je asi o osobních preferencích. Já jsem třeba velký přítel všeobecného přehledu, schopnosti uvažovat v souvislostech a trénování mozku i v oblastech, které mi nejsou tak docela vlastní - a nevěřím, že by to komukoli uškodilo. Na školu teda taky vzpomínám nerada, byla to nuda... ale pořád věřím, že se to nevylepší tím, že záběr toho, co se učí, omezíme.