KOTENCE: Me je jedno, jak vypada oblicej. Kdyz ty udelas neco spatnyho, co nemas a mas se omluvit, tak to kvuli svymu obliceji nespokojenyho cloveka neudelas? Ale notak.

YMLADRIS: Mrknu.

KOTENCE: Ha, a to jsem delala, 4, 6 mesicu, stejne to zkousi. :))) takze to neni o tom, ze bych to nedelala, ale ze je kazdy dite jiny, ze. A pokud se u toho usmiva, kouka a sleduje, jestli ho sledujeme a ma z toho srandu, tak to opravdu neni o tom, ze "ted umi machat rukama".

YMLADRIS: Nene, pokud zuri, jsem v klidu a hledam zpusob, jak vec vyresit, vetsinou zuri ve chvili, kdy ji neco nejde, tak ji ukazu co a jak, a nebo kdyz ji bere nekdo hracku, to se taky vyresi, a nebo kdyz chce jidlo :)

Ale tohle je takovej proces - vi, ze se to nedela (jako priklad uvedu zasuvku, vytahovani neco z ni, lednicku, anteny, atd.), ona to moc dobre vi, ale jde, podiva se, jestli ji sleduju / sledujeme (dela to ne jen doma se mnou, ale i ve spolecnosti), usklibne / usmeje se a udela to, i kdyz vi, ze za to (ted uz) nasleduje nejaka reakce (bud se ji dana vec vezme, odnese se, nebo se placne). Takze ano, je to forma mocenske hry, ale ja zustavam v klidu, upozornuji nekolikrat ze to se nedela a proc (i kdyz tomu nerozumi), ale je ji to jedno, nebo je jeji touha vetsi, nez respekt nejakejch hranic. A ona hranice potrebuje jako sul. A pokud projevuje takovyhle osobnostni rysy, musim je podle me uz od zacatku zkouset minimalizovat, aby se mi to nahodou nevymklo z rukou a to dite mi neprerostlo za par let pres hlavu a nekopalo do me nekde pred skolkou, ze ono tam nechce (i kdyz to se muze stat tak nebo tak :))
Pro me je dulezite resit to v klidu, ne v afektu (tam podle me vznikaji ty spatne emoce, ktere dite citi), ale nastavit jasne hranice toho, co je pres caru a pres co nejede vlak. Chapu, ze jsou deti, ktere to ani nenapadne, mam jednu takovou kamaradku, vedeme spolu tyhle debaty neustale ... " no ale jeho by nikdy nenapadlo strkat veci do zasuvky, nechapu" a ja "tyvado, ta by tam krome prstu rvala i vsechny plysovy a dreveny hracky" az po "no, on stoji u cesty a upozornuje me, ze tam jezdi auta a je to au au mami, tam nechod" kontra moje dite "tadaaaa, nemam pud sebezachovy a vzdycky tam letim a je mi jedno, co tam leti".

KOTENCE: aldort rada je, pořád znova jim radit, že kdo chce majznout, ať raději řve mamiiii, že jim ráda budeš konflikt mediovat (ne soudcovat). když je dusno, ptát se "potřebujete mě?".
pokud párkrát zjistijou že s přivoláním mámy je to celkové příjemnější, budou te volat a skrz tebe odkoukaji různý moznosti

SAAYURI: pokud ji to baví (myslela jsem, že zuří), tak je to asi mocenská hra, viz aldort

YMLADRIS: Ja s nim jsem, jsou spolu v kontaktu nekolik dni v kuse, problem je, ze moc dobre vi rozdil mezi "mala" a mezi tim, kdyz ho z niceho nic zacne mlatit po hlave a smat se tomu. On ji to mevrati, protoze je jeste o 5 mesicu mladsi. Co s etyce hracek, atd., tak tam se to vyresit da, vezmou se, rozdeli, atd., ale izolovat ji rozhodne nehodlam, nejsem blazen. Chci aby vedela, ze se nikdo nemlati, ani deti, ani ja (coz zkousi posledni tyden), a pokud ji to zopakuju po dvacate, a ona stejne dojde s usklebkem "je mi fuk co se stane, stejne to udelam a moc dobre vim, ze se to nedela", tak ji fakt nenecham. Jsou veci, pres ktery nejede vlak. A holt asi nemam uplne dokonaly dite, a i kdyz si myslim, ze moc dobre chape co ji rikam, ale je ji to jedno, tak opravdu nebudu cekat dalsich par let a pripravovat se na dalsi. To muzu u vsech jinejch veci, ale fakt ne u fyzickyho nasili na dalsich osobach.

KOTENCE: Pro me je nezadouci mlaceni ciziho ditete. Omlouvam se, hezky se tvuj prispevek cte, ale stale nechapu, co s ni mam teda delat, mam ji nechat? To fakt ne, ja takhle nevychovany zly dite nechci :)))

SARGO: To svedomi! Dobrej postreh. Tresty imo ulehcujou svedomi, protoze uz je "zaplaceno". Jenze svedomi je dulezitej regulacni mechanismus. Ja ho chci naopak rozvijet.

KOTENCE: No vidíš, a já jsem takový zvrhlík, že si myslím, že takový přiměřený (a v naprosté většině případů jen symbolický) trest pomáhá právě těm dětem ;-) Někdy orientovat se, jindy si vštípit si, někdy srovnat se se špatným svědomím. Ulehčuje jim život, upevňuje hranice. Možná bych to mohla, možná dokonce měla nechat víc na nich... ale jsem hrozně měkká a umetám jim cestičku :-D
(Chtěla jsem promptně posloužit nějakým čerstvým příkladem, ale kromě dřepů za sprostá slova mě vlastně nic nenapadá. Netlučou se (konečně!), nedělaj bordel, nerozbíjejí věci a konečně jakž takže přestávají sabotovat odchody - asi jsem se konečně dočkala kýženého "Kéž už začnou dostávat rozum" :-D Hyperáčské výbuchy se samozřejmě netrestají, tam se jen zamezí škodám a pak se hledají mechanismy na zvládnutí, to syn chápe a spolupracuje... no, snad to chvíli vydrží :-))

KOTENCE: Teď sice úplně nevím, jak to souvisí s tím, co jsem napsala, možná si jen úplně nerozumíme - já píšu jenom to, že dítě musí dostat srozumitelnou informaci, že se něco nedělá, ale že forma té informace nemusí být nutně dramaticky zásadní, pokud ji dítě správně pochopí. Každá forma má svá rizika - odnesení se snadno stane odměnou, zvýšený hlas vyleká, plácnutí může být vnímané jako agrese, sebrání hračky jako nepřiměřný trest... Důležité je, aby to bylo bezprostřední, spravedlivé a přiměřené. Vysvětlení (nebo jsme si to přehrávali jako divadýlko, když byli mladší :-)) proč se to či ono nedělá je pak samozřejmostí, hned či o chvíli později, podle toho, jak velká křivda bylo zamezení nepravostem a tedy jak moc dítě vůbec v té chvíli vnímá :-)
Ani to nijak moc nesouvisí s podporou v projevováním emocí, i když vidím často, že se to háže do jednoho pytle. Ale to možná vzniklo proto, že se na ty dvě věci klade důraz v jednom konceptu.