KEIKIN: Přečetl, ale zjevně nepochopil.

Ad činnost: nevím, jak Eclectice, mně to přišlo vtipné. Asi jako návod, jak mazat chleba máslem. Někdo maže intuitivně, někdo váhá, zda namazat máslem, nebo radši sádlem, či dokonce margarínem, tak si o tom něco přečte. Budiž. Ale vyprávět sáhodlouze na internetech, jak přesně mažu, protože musím zúročit to studium, to mi zkrátka přišlo žertovné.

KEIKIN: zajímalo by mě, jaké procento rodičů by nenapadlo dítě tu a tam do něčeho zapojit.

KEIKIN: Prosím tě, přečti si můj předchozí příspěvek ještě jednou.

BURROUGHS_: já na děti čas mám relativně dost (jsem na mateřské, sice u toho pracuju, ale zkrátka čas by byl). a do kroužků s nima nechodím zcela záměrně. ta tendence "jenom co se naučí zvedat hlávku, tak na cvičení, od půl roku do hudební školičky, od tří angličtina" mi přijde nezdravá. minimálně do dvou let podle mě úplně stačí pískoviště a prolejzačky. angličtinu bych (s výjimkou rodilého mluvčího v opravdu bilingvní školce, když už to muší bét) "zakázala" do školních let (ať si dělá každej, co uzná za vhodné, ale vono to neumí ani česky a už se to učí blbě cizí přízvuk).

na to, abychom spolu mlátili doma do dětského piána a halekali Skákal pes, fakt není potřeba školička Yamaha. když pominu svůj soukromý názor, že dítě, které radostně a zaujatě půl hodiny otvírá a zavírá krabici a nakládá do ní korálky, je podnětově saturované až až.

Zdravim ty kteri odmitaji vysilovat ze samolibe slunickove hipizacky (Naomi Aldort) a se zajmem bookuji.

Cetl jsem jeji "vychovavame deti a rosteme s nimi" kratce po narozeni naseho prvniho syna, prislo mi to jako zajimava teorie, zpocatku knihy jsem byl docela nadsen (nadseni opadalo jak jsem celt dal, ke konci knihy jsem obcas rostl v trochu jinem vyznamu.)

Dnes (o 3 roky pozdeji) myslim, ze jeji pristup obetovava rodice na oltar "stastneho" ditete a je naplnovatelny pouze nekym kdo 1) ma sam dokonale zpracovana vsechna sva traumata, je dokonale vedomy, ne-li budha 2) nema na praci nic jineho nez peci o dite (coz je podle me spatne - jakym prikladem pro dite je nekdo kdo nedela nic jineho nez pecuje o jeho blaho) (a timto nemyslim zenu na materske, protoze i ta ma svuj zivot mimo dite, nechce-li se zblaznit, a vi ze ma muze, nechce-li o nej prijit)

Jednu vec jsem si ale z te knihy nechal: snahu zastavit se v situaci, uvedomit si jak se ve me spousti programi ktere jeli mi rodice (a kdovi kolik generaci pred nimi) a pokud mozno je zastavit, snahu vcitit se do prozivani ditete.
Ale je to rehole a lhal bych kdybych tvrdil, ze se mi to vzdy dari.

Ale trochu se bojim jestli je normcore jeste vubec normcore. Tech co nosej satky je uz tolik co jezdi kocarem.

KEIKIN: prej to momentálně začlo bejt víc cool než bejt hipster

GAISAKA: Jo tak. Já jsem vcelku pro nošení (respektuje-li dodaný exemplář potomka, mám za to, že je to jako se vším - jsou děti radostně požívající potravu a nežravci, introverti a extroverti, a stejně tak děti, co se nosí rády a co to nesnášejí) - krom jiného proto, že ačkoliv si kolega níže myslí, že jsme stádium opic překonali, já se domnívám, že ontogeneze do jisté míry kopíruje fylogenezi a děti jsou malé opice. Ale jako životní program to taky nemám. Prostě doprava.

KEIKIN: Já v podstatě proti alternativě nemám nic - bráno v globále. S jednotlivými směry mám problém tehdy, když mi přijdou nelogické (takže třeba prvky výchovy Montessori, jak jsem je měla tu čest poznat při pedagogickém minimu, by mi ve školce nevadily, na rozdíl od Waldorfu, který do dětí tlačí směs křesťanství a kultu slunce či čeho). Co mám proti Aldortové jsem psala vedle. No a pak mám "problém" (ne že bych kvůli tomu nespala) s alternativci, kteří jsou nesmírně sluníčkoví, dokud jim nešáhneš na víru.