Že jsem hrál fočus, sice nevím proč, ale rovnou jsem mohl nastoupit v základu a rovnou v kreativním středu. Gola jsem určitě nedal, myslím, že na 1 přihrál a vyhráli jsme 3:0. Co bylo zajímavé, že mi v druhé třetině upadla noha, resp. chodidlo u kotníku, prostě upadlo. Musel jsem si na hřišti najít jiné, protože to moje bylo zrovna v chumlu o balon. Byla to ženská noha se sandálem, ojojj v tom se pak už špatně hrálo...
Pak klasika, jedu po městě na motorce a najednou se semnou cokoli chce prát, rvát a měřit síly. K tomu se přidají ještě dvě další postavy, které musím provést městem a zachránit. Utíkačka, střílečka, která se proměnila v plavání na přehradě, která byla chvíli českou přehradou, chvíli skoro mořskou lagunou plnou bílých skal ke skákání a když jsem měl doplavat "ke svému domu" stala se zátokou pnou mrtvých ryb, které pluly na hladině. Co mě ale uklidňovalo bylo, že tam plavali i další lidé a potkal jsem i matku s dítětem. Dítě asi nabíralo hned zamlada protilátky říkal jsem si.
Poté voda divně zamrzla. Musel jsem se přes to dostat do školy, kde jsem měl učit a přinést jedné dámě důležitý vzkaz. Naštěstí jsem vyrazil brzo, takže mě přebíhání ledu a hledání míst, které neprasknou tolik nezdržovalo. Ale potkal jsem jednoho studenta, který šel prvně a byl dost vyděšený, že přijde pozdě. Musel jsem mu ukázat cestu. Ve škole jsem vzkaz předal (s tím ledem to bylo hodně dobrodružný, podlamovalo se to, smekalo) a zjistil, že učit nepůjdu, že mě žádají na ošetřovně, kde jsem musel ošetřovat lidi. :-) To mi přišlo po ročníku anatomie vtipný, ale co jsem mohl dělat, čekárna plná.
Jo ze školy jsem přímo odjel se svými kamarády na volejbal... To že se místo v hale hrálo venku a já nadával že mám jen halový boty který si zaseru už je jen drobnost.