Jeden z těch nejlepších z poslední doby:

O starém městě v alternativním světě relativně k našemu přelomu 19. a 20. století (steam-punk jak vyšitý).

To město mělo podzemní část a část nad zemí protkané potrubím monstrozního návrhu i rozměrů. A v něm, v zapomenutých a zaprášených místnostech kdesi desítky metrů pod zemí, plných zvláštních polorezatých strojů, velkých ozubených kol, parovodů a převodů, které kdysi sloužily bůhví k čemu se daly nacházet artefakty. Pamatuji si už jenom jeden - dvě poloviny jedné koule velké tak asi jako dvě pěsti, které se vznášely kousek od sebe a když je člověk pustil ve vzduchu, tak se vznášely v místě, kde byly upuštěny. Mezi nimi prázdno kudy šla prostrčit ruka, ale nedaly se od sebe roztrhnout. Zrovna tenhle artefakt se používal jako pomocný pohon pro podzemní vznášedla, kterými tamní ozbrojené skupiny chtěly vyhubit červy a jiná monstra. Členem téhle milice jsem se později stal. Pamatuji si, že při nástupu do vznášedla bylo potřeba navléknout si na sebe zvláštní skafandr. Vznášedla uměla proplouvat i skrze kamen, ale ne skrze kov (potrubí např.). Divil jsem se, jakým množstvím drahé techniky a vůbec všech prostředků milice disponovala oproti zbytku města.

A to byla druhá část příběhu a města. Město mělo malou populaci; vpodstatě tam nikdo nebyl doma. Spíš to vypadalo jako místo, kam se prostě nastěhovalo něco lidí a nikdo jim to místo nebral, všude dost místa pro všechny. Ale místo... jídlo bylo těžké získat, práci ještě míň, obloha pořád zamračená, všude prach a špína a zašlo a rozbořené budovy a ...jediný bar na rohu ulice... Tak něco atmosféra. Takže lidé, někteří i z chuti po dobrodružství a většina spíš z nutnosti vzniklé ze zoufalství chodili do potrubí a do neznáma nacházet artefakty. Těm se pak říkalo lovci artefaktů. Natrefit byť na jediný artefakt, natožpak na nějaký nový druh, znamenalo najít menší poklad, artefakty měly všechny veskrze zázračné schopnosti (viz ta levitace u prvního) a byly samozřejmě velmi ceněné. Jenže v podzemním systému žila i zmutovaná monstra, převážně zmínění červi. Slepá agresivní vždyhladová stvoření tvarem připomínající moučného červa ovšem velikostí klidně i několik metrů, kterému se jeden z konců otvíral do zející tlamy plné desítek ostrých zubů. Lovci artefaktů byli obyčejní lidé, takže se takovýmto stvůrám nedokázali moc bránit a co chvíli se někdo "ztratil a už nenašel".

Město též obsahovalo poloshnilé rozpadající se molo, protože se rozkládalo u pobřeží nevím čeho. Velké řeky? Moře? Nevím. Každopádně v docích se později ve snu bojovalo s monstrem, které mělo spousty nohou a zároveň chapadel, nechávalo za sebou při pohybu slizovou stopu, na výšku mělo tak čtyři metry a hlavu připomínající mutaci koně a šíleného psa z pekla (desítky ostrých zubů zase included). Nepřekvapivě bylo též zase agresivní a vždyhladové. Narozdíl ale od červů, kteří zůstávali v systému potrubí a většinou hluboko uvnitř (někdy bylo skrz potrubí slyšet hnusné šoupavé zvuky co se nesly zdálky) tohle monstrum často vycházelo z vody, kde žilo a lovilo lidi. Takže bylo určeno, že ho půjdeme v noci vylákat ven a zabít. Bojoval jsem proti němu s partou lidí z armády i s kamarádem. Několik z nás zabilo. Zahnali jsme ho do jedné ze schátralých chatrčí (no spíš nalákali na sebe), kterou jsme pak zapálili, což se ukázalo jako dobrý nápad, protože monstrum se ohně velmi bálo a začali jsme nad ním vyhrávat i pomocí švihání ho pochodněmi.

Jinak sen byl dlouhý a měl hodně děje, ale pamatuji si kromě tohohle už jen málo.

Sen končil, když mě monstrum dostalo na zem a sklánělo se nade mnou a viděl jsem kamaráda, jak se napřahuje k úderu zezadu.

Že jsem dělal opraváře starých leteckých strojů z 2. WW. A jediní, komu jsme je půjčovali byli akrobati, kteří s nima lítali a pálili po sobě ostrýma pro pobavení publika. Pak jsem se dozvěděl, že to jsou nesmrtelní upíři, takže to je velmi dobrý business jak pro ně tak pro nás. Oni nezemřou a díky super představení mají dost prostředků na to nás nechat ty letadla znovu opravit a uvést do původního stavu.

Byla jsem na výpravě se Spencerem Reidem (Criminal Minds), Bellatrix Lestrangovou (Harry Potter) a Aryou Stark (Game of Thrones). V půlce nějakého hlubokého leda jsem navíc ke své hrůze zjistila, že jsem Cylon (Battlestar Galactica).

Netuším kam a proč jsme putovali, ale poselství mého mozku je jasné - přestaň čumět na filmy a seriály! :D

Dnes jsem pro změnu chodil po městě s nějakým týpkem (neznam) a najednou z něj byl tramvaják, co stavěl u chodníku jako autobus a vždycky vylezl z té kabiny a šel mi podat dozadu ruku..najednou jsme tam tu tramvaj nechali a šli na drink..já si dal jen kafe, protože jsem šel z práce jen na oběd pauzu (divný, kafe nepiju, nikdy jsem neměl a začínat nehodlam) a najednou jdu do práce, motam se a nevidim na hodiny, jsou 3 odpoledne a v práci největší haloo, protože jsem byl opilej jak váza..šéfová někam volala a prej, dobrý, už jsme ho našli..mno a pak najednou mega průser, protože v tom baru nás někdo natočil na telefon a dávali to snad v každý tv jako odstrašující případ..pak už jsem se jen omlouval a omlouval a bylo mito prd platný, prý budou následky..no a pak jsem se probudil úplně orosenej :)

Pohádal jsem se doma s kámošem, že na to seru a stěhuju se, vzal jsem jen noťas a odletěl na koštěti bez koštěte..uletěl jsem jen kousek a najednou se přede mnou objevilo nějaké individuum a mělo jakousi věc na lidi na koštěti..najednou jsem to koště měl..a pomocí nějakého laseru, nebo co to bylo, zasáhl mé koště a sundal mě na zem..z individua se vyklubal ten samej kámoš..pak si toho moc nepamatuju, jen takovou změť, jak utíkam různě a jak po mě všici jdou a pak jsem se najednou probudil..

a nejvíc je, že mi dneska volal ten samej kámoš, že měl v noci sen jak z hororu a nálem volal mamince, jak z toho byl v prdeli :D

Cestovala jsem někam podzemím, jeskyněma, přes jezírko latexu, a pak jsem se vrátila pro 3 další lidi a vedla je tou samou cestou. Cílem mělo být dostat se k nějaké kombinaci Batmana a Konfucia. Trochu jsme se zarazili v latexovýho jezírka, protože přes něj měl každý přeplout ve své lodi, co vypadala jako silikonová forma na pečení (jedna vypadala jako spodní část rakve, další jako forma na biskupský chlebíček apod., každá v jiné barvě). A důležitý bylo, aby do ní každý skočil z útesu, na kterém jsme stali, a aby si do ní každý lehl a nechal se zalít tím latexem z jezírka a nakonec ho i vdechl, jako ve filmu Propast tu tekutinu, přes kterou potápěči dýchali. No a když se dva vzpěčovali, ale i tak se nechali zalít a odrazili jsme všichni přes jezírko, tak jsem se probudila.

Nejdřív šel táta po dlouhý době na kolo a mně dal za úkol jít na obecní nasbírat... Něco, i v tom snu jsem to zapomněla. Máma šla do kostela, my jsme šli s oběma bráchy (fakt jsem měla dva bratry místo jednoho?! a navíc asi dvojčata?) na to pole... Ale potkali jsme mámu a babičku a tak jsme šli do malinkýho bistra na tryznu za prababičku... Bráška (teď už jenom jeden) si ťukal něco na mobilu a stěžoval si, že náš malej soused se zaregistroval na nyxu a teď ho prudí.
A pak jsem najednou byla na aterparty LARPu u babičky, ta byla nadšená, že toho tolik sníme, vodka tekla proudem a narazili jsme sud piva ve sklepě. A jeden kluk na sobě měl sukni, dlouhou úzkou džínovku s pletenou částí na zadku. A všichni jsme ho v tom hrozně podporovali a já si ani neuvědomila, jaký je to peklo. (Pánové, noste sukně, jenom ne tohohle druhu!)

..jsem se snažil matku zastavit, at nedohuluje ten bong.

mně se zdálo o windows media player a husqarně

o ní:

vyběhla zpod skříně a kousla mě tou paralyzující tlamou do nohy, svině
:-D

Hlídali jsme s kamarády pobřeží Francie proti Angličanům. Po celém pobřeží byla veliká kamenná hradba, na které jsme stáli. Pak nám řekli, že Angličané se blíží ve vzdušných zámcích, což vypadalo tak, že se k nám pak po vodě začaly blížit ohromné renesanční a barokní zámky. Na jejich odražení jsme dostali igelitové pytlíky plněné pískem. Když se nejbližší dostal k hradbě, skočil jsem na nádvoří, ale propadl se podlahou a při dopadu se probudil :)

že sleduju nějaké video cestovatele který natáčel kočky. jedna druhé utrhla pracku, ta začale ukrutně mňamčet a pak se ta první proměnila ve vyzáblou dívku načež ji cestovatel začal škrtit se slovy že krást se nemá

Zdálo se mi, že jsem na orbitální stanici. Řešil jsem, že jsem si s sebou nevzal nic na převléknutí.

NOT4SALE: treba je to zacatek jednoho krasneho pratelstvi ;)