S bandičkou kámošů sem slavil osvobození Krnova (kde sem reálně nikdy nebyl) Rudou armádou tak ztripovanej, že ten LSD stav byl fakt mocně cítit i v tom snu...do toho jsme chodili po barácích, slavili s lidma a kalili vodku s Rusákama...v noci muselo bejt fakt hodně vedro... :-D :-D

Plaval jsem se skupinou lidí od pobřeží moře k lodi, která vypadala jako ze středověku, dřevěná, se třemi stěžni a se spuštěnými plachtami. Byla tak půl kilometru daleko, noc a svítil měsíc. Na zádech jsem měl baťoch plný věcí, který mě tížil, ale ze všech sil jsem mával rukama, až jsem nakonec doplaval až k lodi.. abychom zjistili, že se na ní nedá vylézt.. a loď byla prázdná, nikdo na ní nebyl.

v noci se mi zdálo, že někoho urputně kopu vztekle do koulí, protože mi ve snu nevěřil, že se odvážím.... probudila mě rána, a zděšená otázka vedle mě "what was it? "
.....opravdu jsem kolem sebe kopala nohou tak urputně a agresivně až jsem skopla pullitr s pitím, které se rozlilo všude po zemi a sundala jsem i misku...

sen, ve kterym neni noci, slunce viselo na nebi a ne a ne se nekam pohnout. bylo z toho obrovsky pozdvizeni a nikdo nevedel, co se deje.

Asi po 5x co si pamatuju, se mi zdál sen, že jsem v maturitním ročníku, je měsíc do konce. Já, když jsem ve škole, tak nedělám nic, na některý předměty nechodím vůbec, takže docházka a známka z čehoasi. Pak si uvědomím, že maturitu už dávno mám, tak vo co jde. Pak vlastně, že to je jen sen a následkem toho se probudím :-) (vypozoroval jsem, že se mi zdá většinou tehdy, potřebuju-li ráno brzy vstávat a nezaspat...)

Kdysi se mi zdala netradicni nocni mura... Spali jsme s kamosem na rozhledne. Rozhledna mela kruhovy ochoz a uprostred a ze stran stenu, krasny misto na spani...
Uprostred noci jsem se probudil vlastnim vykrikem, ze me neco taha za nohy. Neprijemny, nocni mura reknu si a usnu znova... O nejakou chvili stejnej pocit, vykrik, probuzeni... Usinani... Kdyz se mi zdalo potreti, ze me neco taha za nohy, ve snu jsem vstal ze spacaku, imaginarnimu duchovi, ktery me tahal za nohy jsem dal pres drzku a hodil ho dolu z rozhledny :)

Pak to jeste pokracovalo tim, ze ten duch ocaroval knihu, kterou kamarad cetl... Nejakym uzasne detektivnim postupem jsem prisel na to, ze jeho spatny chovani je zpusobeno tou knihou, profackoval jsem ho a knihu pomocil a hodil dolu... (nebo hodil dolu a pomocil zhora?) ...
A pak se mi spalo krasne az do slunneho rana .)

Dneska se mi zdálo, že mě požíral obří platýs.

zdálo se mi, že jsem navštívil společně s nějakými kamarády restauraci. když jsme si chtěli objednat zjistili jsme, že na jídelním lístku je nějakým způsobem přidělaný pytlík s tatarkou. ten pytlík byl načatý, takže každý, kdo si chtěl vybrat jídlo, se tou tatarkou zadělal. nakonec bylo rozhodnuto, že objednám já protože mám tatarku nejradši ze všech... co se mi tímhle snaží podvědomí naznačit, to by mě opravdu zajímalo, co ais tak říká nějaký snář o tatarce?

zahradni grilovani, kamarad vsem ucastnikum koupil kartacky na zuby, abysme po skonceni dbali na hygienu. do baraku se nesmelo v botech, u stolu vevnitr sedel . bratranek s tetou a zapalene mluvil o tom, jak se stal vegetarianem, jedl u toho smazak. kdyz jsem prochazel dverma, loucila se se mnou jedna extravagantni bruneta a dala mi vizitku, at ji zavolam.vizitka byla z penovyho ruzovyho latexu, vypadala jako cedulka u obleceni s informacema o prani pradla, z jedny strany byla fotka, z druhy telefon a mail.

Ze jsme s kamarádem, super kuchařem, popíjeli na baru do rána. Načež jsem ho nějakým blábolem o jeho žrádle urazil. Vyzval mě na souboj a museli jsme spolu jít do Boulogneského lesíka to jít vyřešit střelbou.

cesta krasnym proslunenym lesem, behem ktere se vystridalo rocni obdobi z leta na zimu a opet na leto, cestou jsem sbiral boruvky.

nekdo me poprosil, jestli mu muzu pujcit penezenku, vzali mi z ni dve stovky, dostal jsem ranu a utekli. policie nezvedala telefon. zacala si me vsimat sympaticka holka, co se porad usmivala a sli jsme spolu az k prehlidce americkejch vozu ruku v ruce.

konec sveta a boj o vodu. umrel jsem trikrat, pri loadovani me brnelo v zatylku. vody nakonec bylo tolik, ze zaplnila prehradu.

Mně se včera zdálo, že jsem letěla dolů z oblohy připnutá ve fialový sedačce z MH-17 Malaysian Airlines. Probrala jsem se uprostřed toho pádu, kolem uší mi hučelo, koukala jsem se na mraky a jak mi vítr serval boty, jak mi nahý nohy trhají sebou sem a tam a byly na mě moc malý, ty nohy, a já si vzpomněla na fotku, na který jsem je viděla. Pak jsem v tom snu zavřela oči a najednou jsem byla ukrajinská mamka se šátkem na hlavě, vyběhla jsem z domu a utíkala, utíkala jsem hrozně rychle na pole, nemohla jsem popadnout dech, zase mi hučelo kolem uší, a pak jsem najednou mezi slunečnicema našla živý miminko. Vzala jsem ho do náruče a běžela jsem dál a našla jsem ještě dvě další živý děti, který byly polonahý, ale měly jenom modřiny. Vůbec neplakaly, mlčely a tvářily se smutně. Pak jsem se zastavila mezi slunečnicema a už nevím.

Sem se budu chodit vypisovat z nočních můr, díky, VIDLIČKO. (Mívám i vtipný sny, nebojte.)

že jsem manželkou S. Stalloneho (v mladém vydání) a stavíme spolu rodinný dům. Než jsem se vzbudila, zrovna jsem řešila se stavební firmou, že všude udělali moc úzká futra, kterými neprojdou manželova ramena :-)