zdálo se mi, že jsem navštívil společně s nějakými kamarády restauraci. když jsme si chtěli objednat zjistili jsme, že na jídelním lístku je nějakým způsobem přidělaný pytlík s tatarkou. ten pytlík byl načatý, takže každý, kdo si chtěl vybrat jídlo, se tou tatarkou zadělal. nakonec bylo rozhodnuto, že objednám já protože mám tatarku nejradši ze všech... co se mi tímhle snaží podvědomí naznačit, to by mě opravdu zajímalo, co ais tak říká nějaký snář o tatarce?

zahradni grilovani, kamarad vsem ucastnikum koupil kartacky na zuby, abysme po skonceni dbali na hygienu. do baraku se nesmelo v botech, u stolu vevnitr sedel . bratranek s tetou a zapalene mluvil o tom, jak se stal vegetarianem, jedl u toho smazak. kdyz jsem prochazel dverma, loucila se se mnou jedna extravagantni bruneta a dala mi vizitku, at ji zavolam.vizitka byla z penovyho ruzovyho latexu, vypadala jako cedulka u obleceni s informacema o prani pradla, z jedny strany byla fotka, z druhy telefon a mail.

Ze jsme s kamarádem, super kuchařem, popíjeli na baru do rána. Načež jsem ho nějakým blábolem o jeho žrádle urazil. Vyzval mě na souboj a museli jsme spolu jít do Boulogneského lesíka to jít vyřešit střelbou.

cesta krasnym proslunenym lesem, behem ktere se vystridalo rocni obdobi z leta na zimu a opet na leto, cestou jsem sbiral boruvky.

nekdo me poprosil, jestli mu muzu pujcit penezenku, vzali mi z ni dve stovky, dostal jsem ranu a utekli. policie nezvedala telefon. zacala si me vsimat sympaticka holka, co se porad usmivala a sli jsme spolu az k prehlidce americkejch vozu ruku v ruce.

konec sveta a boj o vodu. umrel jsem trikrat, pri loadovani me brnelo v zatylku. vody nakonec bylo tolik, ze zaplnila prehradu.

Mně se včera zdálo, že jsem letěla dolů z oblohy připnutá ve fialový sedačce z MH-17 Malaysian Airlines. Probrala jsem se uprostřed toho pádu, kolem uší mi hučelo, koukala jsem se na mraky a jak mi vítr serval boty, jak mi nahý nohy trhají sebou sem a tam a byly na mě moc malý, ty nohy, a já si vzpomněla na fotku, na který jsem je viděla. Pak jsem v tom snu zavřela oči a najednou jsem byla ukrajinská mamka se šátkem na hlavě, vyběhla jsem z domu a utíkala, utíkala jsem hrozně rychle na pole, nemohla jsem popadnout dech, zase mi hučelo kolem uší, a pak jsem najednou mezi slunečnicema našla živý miminko. Vzala jsem ho do náruče a běžela jsem dál a našla jsem ještě dvě další živý děti, který byly polonahý, ale měly jenom modřiny. Vůbec neplakaly, mlčely a tvářily se smutně. Pak jsem se zastavila mezi slunečnicema a už nevím.

Sem se budu chodit vypisovat z nočních můr, díky, VIDLIČKO. (Mívám i vtipný sny, nebojte.)

že jsem manželkou S. Stalloneho (v mladém vydání) a stavíme spolu rodinný dům. Než jsem se vzbudila, zrovna jsem řešila se stavební firmou, že všude udělali moc úzká futra, kterými neprojdou manželova ramena :-)

Zdál se mi sen o tom, jak jsem v divadle v zákulisí po premiéře hry a režisér spílal mladé herečce za její špatný výkon. Pak tu roli nabídl mne a ona herečka mne honila po divadle, přes šatny a chtěla mě zabít. Když jsem vyběhla z divadla, hodila po mne nožem, ale netrefila se. Utekla jsem jí za mým přítelem, nastoupili jsme do autobusu a jeli do domečku u vody, kde žil s charismatickým senseiem, který dokázal telekinezí ovládat předměty. Po příchodu domů se na mě smál a když odcházel, nechal po pokoji létat origami jestřáby. Líbali jsme se s mým klukem, cítila jsem, že ho miluji a řekla jsem mu to. Pak jsem za domem skákali do splavu s hrází, který tam byl a připlavala k nám bobří mláďata. Hrála jsem si a hladila jedno mládě, které mi cucalo prst ;) Smála jsem se tomu)
K ránu po probuzení se mi ještě zdálo, že mi Martin řekl, že pojedeme na výlet k památníku obětí holokaustu a udělalo mi to velkou radost, až jsem mu skočila kolem krku)

včera se mi zdálo, že ve firmě kde pracuji jsme s jedním spolupracovníkem změnili pracovní pozice na nějaké špiony.už podruhé jsme absolvovali jakýsi výcvik, kde on byl padouch a já ho měl dopadnout. běhali jsme po firmě za plného provozu a stříleli po sobě. on mě postřelil do levého ramene přesně do místa, kde mám momentálně zlomenou klíční kost. stále jsem ho pronásledoval a on vletěl do jakésy haly, kde byla strojovna (nic takového ve firmě není). za dveřmi mě čekal nějaký kolega, kterého vůbec neznám a na prvním výcviku vůbec nebyl, takže jsme padoucha naháněli spolu a navzájem si kryli záda. šli jsme po schodech nahoru kde bouchli dveře. kolegu jsem poučil že posledně padouch slezl po řebříku na střechu kde mi zmizel a já nesplnil úkol takže jsem vyrazil střemhlav ke dveřím. padouch ale překvapil, rozrazil dveře a trefil mě do hlavy. tím výcvik skončil a zase jsem to projel.
zvedl jsem se ze země a ptám se jestli jsem to schytal přímo do prostřed čela načež se zasmáli že prý přímo do levého oka. (nutno podotknout, že při výcviku všechna ranění byla realisticky bolestivá, ale po ukončení se vše vrátilo do normálu)
poté jsem šel přes lávku po hale mezi nějakými stroji (hala fyzicky existuje, ale lávka a stroje ne). máti od kamaráda z mládí mi říká "ahoj xxx" (nepracuje tam). já na to "Paní xxx mám vyžší pracovní pozici než vy tak mi prosím netykejte". ona "co si myslíš fracku jeden". já "jo tak mi se tu budeme urážet? tak raději drž hubu ty píčo nebo tě nechám zdechnout" a odebral jsem se za stroj, kde jsem měl kancelář a musel jsem vypracovat zprávu nadřízenému o tom, proč jsem opět nesplnil úkol při výcviku. ona vtrhla do kanclu a hádka pokračovala. po pár sprostých větách se zeptala cože za vyšší pozici to vlastně mám a já na to že prej výcvik na obranu firmy pro případ napadení Rusama..... :-D

Jeden z těch nejlepších z poslední doby:

O starém městě v alternativním světě relativně k našemu přelomu 19. a 20. století (steam-punk jak vyšitý).

To město mělo podzemní část a část nad zemí protkané potrubím monstrozního návrhu i rozměrů. A v něm, v zapomenutých a zaprášených místnostech kdesi desítky metrů pod zemí, plných zvláštních polorezatých strojů, velkých ozubených kol, parovodů a převodů, které kdysi sloužily bůhví k čemu se daly nacházet artefakty. Pamatuji si už jenom jeden - dvě poloviny jedné koule velké tak asi jako dvě pěsti, které se vznášely kousek od sebe a když je člověk pustil ve vzduchu, tak se vznášely v místě, kde byly upuštěny. Mezi nimi prázdno kudy šla prostrčit ruka, ale nedaly se od sebe roztrhnout. Zrovna tenhle artefakt se používal jako pomocný pohon pro podzemní vznášedla, kterými tamní ozbrojené skupiny chtěly vyhubit červy a jiná monstra. Členem téhle milice jsem se později stal. Pamatuji si, že při nástupu do vznášedla bylo potřeba navléknout si na sebe zvláštní skafandr. Vznášedla uměla proplouvat i skrze kamen, ale ne skrze kov (potrubí např.). Divil jsem se, jakým množstvím drahé techniky a vůbec všech prostředků milice disponovala oproti zbytku města.

A to byla druhá část příběhu a města. Město mělo malou populaci; vpodstatě tam nikdo nebyl doma. Spíš to vypadalo jako místo, kam se prostě nastěhovalo něco lidí a nikdo jim to místo nebral, všude dost místa pro všechny. Ale místo... jídlo bylo těžké získat, práci ještě míň, obloha pořád zamračená, všude prach a špína a zašlo a rozbořené budovy a ...jediný bar na rohu ulice... Tak něco atmosféra. Takže lidé, někteří i z chuti po dobrodružství a většina spíš z nutnosti vzniklé ze zoufalství chodili do potrubí a do neznáma nacházet artefakty. Těm se pak říkalo lovci artefaktů. Natrefit byť na jediný artefakt, natožpak na nějaký nový druh, znamenalo najít menší poklad, artefakty měly všechny veskrze zázračné schopnosti (viz ta levitace u prvního) a byly samozřejmě velmi ceněné. Jenže v podzemním systému žila i zmutovaná monstra, převážně zmínění červi. Slepá agresivní vždyhladová stvoření tvarem připomínající moučného červa ovšem velikostí klidně i několik metrů, kterému se jeden z konců otvíral do zející tlamy plné desítek ostrých zubů. Lovci artefaktů byli obyčejní lidé, takže se takovýmto stvůrám nedokázali moc bránit a co chvíli se někdo "ztratil a už nenašel".

Město též obsahovalo poloshnilé rozpadající se molo, protože se rozkládalo u pobřeží nevím čeho. Velké řeky? Moře? Nevím. Každopádně v docích se později ve snu bojovalo s monstrem, které mělo spousty nohou a zároveň chapadel, nechávalo za sebou při pohybu slizovou stopu, na výšku mělo tak čtyři metry a hlavu připomínající mutaci koně a šíleného psa z pekla (desítky ostrých zubů zase included). Nepřekvapivě bylo též zase agresivní a vždyhladové. Narozdíl ale od červů, kteří zůstávali v systému potrubí a většinou hluboko uvnitř (někdy bylo skrz potrubí slyšet hnusné šoupavé zvuky co se nesly zdálky) tohle monstrum často vycházelo z vody, kde žilo a lovilo lidi. Takže bylo určeno, že ho půjdeme v noci vylákat ven a zabít. Bojoval jsem proti němu s partou lidí z armády i s kamarádem. Několik z nás zabilo. Zahnali jsme ho do jedné ze schátralých chatrčí (no spíš nalákali na sebe), kterou jsme pak zapálili, což se ukázalo jako dobrý nápad, protože monstrum se ohně velmi bálo a začali jsme nad ním vyhrávat i pomocí švihání ho pochodněmi.

Jinak sen byl dlouhý a měl hodně děje, ale pamatuji si kromě tohohle už jen málo.

Sen končil, když mě monstrum dostalo na zem a sklánělo se nade mnou a viděl jsem kamaráda, jak se napřahuje k úderu zezadu.

Že jsem dělal opraváře starých leteckých strojů z 2. WW. A jediní, komu jsme je půjčovali byli akrobati, kteří s nima lítali a pálili po sobě ostrýma pro pobavení publika. Pak jsem se dozvěděl, že to jsou nesmrtelní upíři, takže to je velmi dobrý business jak pro ně tak pro nás. Oni nezemřou a díky super představení mají dost prostředků na to nás nechat ty letadla znovu opravit a uvést do původního stavu.

Byla jsem na výpravě se Spencerem Reidem (Criminal Minds), Bellatrix Lestrangovou (Harry Potter) a Aryou Stark (Game of Thrones). V půlce nějakého hlubokého leda jsem navíc ke své hrůze zjistila, že jsem Cylon (Battlestar Galactica).

Netuším kam a proč jsme putovali, ale poselství mého mozku je jasné - přestaň čumět na filmy a seriály! :D

Dnes jsem pro změnu chodil po městě s nějakým týpkem (neznam) a najednou z něj byl tramvaják, co stavěl u chodníku jako autobus a vždycky vylezl z té kabiny a šel mi podat dozadu ruku..najednou jsme tam tu tramvaj nechali a šli na drink..já si dal jen kafe, protože jsem šel z práce jen na oběd pauzu (divný, kafe nepiju, nikdy jsem neměl a začínat nehodlam) a najednou jdu do práce, motam se a nevidim na hodiny, jsou 3 odpoledne a v práci největší haloo, protože jsem byl opilej jak váza..šéfová někam volala a prej, dobrý, už jsme ho našli..mno a pak najednou mega průser, protože v tom baru nás někdo natočil na telefon a dávali to snad v každý tv jako odstrašující případ..pak už jsem se jen omlouval a omlouval a bylo mito prd platný, prý budou následky..no a pak jsem se probudil úplně orosenej :)

Pohádal jsem se doma s kámošem, že na to seru a stěhuju se, vzal jsem jen noťas a odletěl na koštěti bez koštěte..uletěl jsem jen kousek a najednou se přede mnou objevilo nějaké individuum a mělo jakousi věc na lidi na koštěti..najednou jsem to koště měl..a pomocí nějakého laseru, nebo co to bylo, zasáhl mé koště a sundal mě na zem..z individua se vyklubal ten samej kámoš..pak si toho moc nepamatuju, jen takovou změť, jak utíkam různě a jak po mě všici jdou a pak jsem se najednou probudil..

a nejvíc je, že mi dneska volal ten samej kámoš, že měl v noci sen jak z hororu a nálem volal mamince, jak z toho byl v prdeli :D

Cestovala jsem někam podzemím, jeskyněma, přes jezírko latexu, a pak jsem se vrátila pro 3 další lidi a vedla je tou samou cestou. Cílem mělo být dostat se k nějaké kombinaci Batmana a Konfucia. Trochu jsme se zarazili v latexovýho jezírka, protože přes něj měl každý přeplout ve své lodi, co vypadala jako silikonová forma na pečení (jedna vypadala jako spodní část rakve, další jako forma na biskupský chlebíček apod., každá v jiné barvě). A důležitý bylo, aby do ní každý skočil z útesu, na kterém jsme stali, a aby si do ní každý lehl a nechal se zalít tím latexem z jezírka a nakonec ho i vdechl, jako ve filmu Propast tu tekutinu, přes kterou potápěči dýchali. No a když se dva vzpěčovali, ale i tak se nechali zalít a odrazili jsme všichni přes jezírko, tak jsem se probudila.

Nejdřív šel táta po dlouhý době na kolo a mně dal za úkol jít na obecní nasbírat... Něco, i v tom snu jsem to zapomněla. Máma šla do kostela, my jsme šli s oběma bráchy (fakt jsem měla dva bratry místo jednoho?! a navíc asi dvojčata?) na to pole... Ale potkali jsme mámu a babičku a tak jsme šli do malinkýho bistra na tryznu za prababičku... Bráška (teď už jenom jeden) si ťukal něco na mobilu a stěžoval si, že náš malej soused se zaregistroval na nyxu a teď ho prudí.
A pak jsem najednou byla na aterparty LARPu u babičky, ta byla nadšená, že toho tolik sníme, vodka tekla proudem a narazili jsme sud piva ve sklepě. A jeden kluk na sobě měl sukni, dlouhou úzkou džínovku s pletenou částí na zadku. A všichni jsme ho v tom hrozně podporovali a já si ani neuvědomila, jaký je to peklo. (Pánové, noste sukně, jenom ne tohohle druhu!)