Scházeli jsme se jako parta lidí s blízkým vztahem k pohanství a kolem kterých se děly divné věci. Místo bylo nějaká nepoužívaná místnost na gymplu, přestože jsme všichni byli už kolem 30 let... Myslím, že moje nebo něčí mamka dělala ředitelku nebo tak něco, tak nám to umožnili.

Vím, že jedno děvče malovalo neuvěřitelně realistické obrazy s hlubším významem a obecně různí lidé měli různé "dary" ve vztahu k dávné minulosti.
Já a moje sestra (zde to bylo víc moje dvojče, moje jiná varianta než můj reálný sourozenec) jsme měly vize a intuice nám silně naznačovala nějaké skutečnosti.
Na začátku jsme chtěli spolupracovat a využít všechno pomalu a opatrně, ale mé dvojče mělo sebevědomí (které já postrádala) a začalo dělat výrazná rozhodnutí a rituály, zatímco já se stále pokoušela neztratit v chaosu vizí a barev. Měla jsem pocit, že postupuje podivně, skoro úplně opačně než mi říkal můj instinkt. Já se chtěla nejdřív věnovat ochranným bariérám a kruhům, ona obětovala různá zvířata na malých oltářích a přes naše původní skicy a poznámky házela hromady a hromady textu ve formě knih a volných papírů, které mi ale nedávaly žádný smysl. Jen bylo brzy vše pokryto knihami a papíry a nedalo se dostat k původnímu výzkumu.

Byla jsem zmatená a nedávalo mi to smysl, ale šla jsem za skupinou a snažila se nějak pochopit, co se děje. To skončilo, když dalším krokem dvojčete bylo, že se mě pokusila obětovat, protože malá zvířata už prý nestačila a já byla stejně nejvíc negativní z celé skupiny.
Nejsem si jistá, co mě zachránilo, ale možná to bylo policejní vyšetřování - zjevně naše experimenty dělaly nějaké negativní efekty, sem tam vypustily nějakou stínovou potvoru a navíc jsme prý trochu skákali v čase, místnost se jevila občas prázdná, občas naopak pár měsíců v kuse zamčená. Pro nás uběhly hodiny až dny...

Když jsem byla volná a dvojče zrovna byla s policií, zkusila jsem věřit víc svému "daru". Řekla jsem ostatním, že místo krvavých rituálů, které podle mě spíš odčerpávají naši energii než že by pomáhaly, zkusíme rozmístit pár ochranných symbolů. Balast random papírů mizel vlastně sám, když jsem zbytek věcí třídila podle smyslu.
Nějaké předměty, co by dvojče zničila jako nebezpečné, jsem stabilizovala a nechala jsem je majiteli - např. jeden z ostatních měl v ruce zvláštní kámen. Okamžitě jsem poznala, že jde o zkamenělé krokodýlí vejce a pokud nic neudělám, objeví se přízračný krokodýl a odtáhne vejce i majitele někam do pryč. Ale pohlazení a správná uklidňující slova, která mi napověděla intuice, přízrak uklidnily a nebezpečí nehrozilo, pokud bychom ho neurazili jinak.
Během krátké doby byla místnost čistá, všichni najednou přestali cítit úzkost z blížící se záhuby a já chodila kolem a nacházela dávno ztracené a zapomenuté šperky a střípky pozitivních vzpomínek a nosila jsem je jednotlivým lidem.

Mám pocit, že mé dvojče nechtělo vyloženě zlo, ale hledalo rychlou a snadnou cestu k vyšší moci a všichni se cítili mizerně a oslabeně. Moje cesta byla opatrná a méně zábavná, ale postupně přinášela své ovoce.

Jsem si dost jistá, že celý sen souvisí s mou současnou reálnou krizí, ale nevidím úplně, jestli to má nějak pomoct, nebo jen shrnout situaci...

Zdálo se mi, že jsem si nechal udělat první tetování. Možná znamení...?

GRANTORINO: aktualne sedim doma za stolem, oknem bez mrizi koukam na nasi druzstevni zahradu za barakem a kocour se mi snazi vysvetlit ze hladomor muze nastat uz po dvou hodinach od zjisteni ze je miska prazdna. dvere od bytu jdou normalne otevrit a ja muzu svobodne vyjit az na ulici a zase zpatky.
zda se ze jsem v cajku :)

sebrali me policajti a odvezli na pankrac do veznice. tam mi sdelili ze se stala nejaka chyba a doslo k zamene, ja samomzrejme sedet nemam, jde o jineho vezne a uz se to resi ale nez se to zprocesuje tak zakon je halt zakon takze tyden dva proste musim v tom vezeni zustat.
vsichni se mi hrozne omlouvali, pridelili mi luxusni 3+1, privezli mi notas a veci z domova, dovolili mi mobil a zaridili aby se tam mohla za mnou nastehovat rodina, poslali omluvenku do prace a vubec na me vsichni byli hrozne hodni abych to nerozmazaval a netahal do novin :)

GRID: Měl jsem v popisu, že to nedávalo smysl a to dobře dodržel.

Popsal jsem Chatu GPT svůj sen a on se fakt trefil. Mi z toho běhá mráz po zádech.

• DALL·E 2024-06-05 00.jpg

No tak ještě páteční sen na neurolu, jak lítám nad noční Prahou a učím to svoje studentky tance, takže letíme spolu. Nad Kampou a nad Petřínem, nad barem Újezd, kde se paří... Hezký sen.

ze jsem ziskal praci jako hotelovej ajtak... proste velkej hotel potreboval vstoupit do jednadvacateho stoleti tak si me najal.
ale nebyl to ledajaky hotel mile deti. byl to new york continental z johna wicka :D a ja jak jsem tam tahal kabely tak jsem za hodinu nasel asi deset tech zlatych minci ruzne zakutalenych a zapadnutych. recepcni co me provazela nadavala ze tam pracuje dvacet let a nenasla ani jedinej. nez jsem se stihl rozmyslet jestli to pujdu utratit do podzemniho baru nebo si najmu zabijaka, tak jsem se probudil.

jsem ve stodole. pomerne siroky a hrozne dlouhy prostor otevreny az po strechu, na konec nedohlednu. zadna okna ale venku je zrejme noc, na stenach sviti v nepravidelnych rozestupech petrolejky.
vim ze jsem tu nikdy nebyl, presto mam pocit ze to tady velmi dobre znam.
naproste ticho rusi jen zvuk mych kroku, na udusane hline susti vrstva slamy jejiz vune se misi s pachem horicich lamp a hospodarskych zvirat, ktera tu ale zrovna nejsou.
udelam delsi krok, abych preskocil schudek pred sebou. pripadam si zvlastne lehky, skoro jakoby me vzduch kolem podpiral. odrazim se.
gravitace neexistuje, me telo pokracuje v pohybu smerem dopredu a nahoru. zaplava adrenalinu, stesti a zvedavosti.
pomalu se vznasim vys a vys, zkousim ovlivnit smer ale vzduch je prilis ridky.
pripada mi, ze se cely prostor zvetsuje. nebo se zmensuji ja? mihotave svetlo rady plamenku se mi vzdaluje, proletam mezi mohutnymi tramy krovu sedlove strechy. cim jsem vys, tim je tu chladneji a temneji. v prime trajektorii pohybu meho tela vidim diru ve strese, kterou poblikavaji hvezdy nocni oblohy.
slabnouci vuni slamy a doutnajicich petrolejek zacina prevazovat zapach hniloby a tlejiciho masa. oci si jen pomalu zvykaji na tmu, ale tady nahore je tramovi zahaleno pavucinami. strhavam je jak proletam dal, pripadaji mi zvlastne pevne. bohuzel ne natolik aby me zastavily.
mozna spis bohudik. moc toho nevidim, spis jen tusim, ze se kolem me neco pohybuje. temer neslysne hemzeni pavouku a hmyzu snaziciho se z poslednich sil vymanit ze vsudypritomnych siti. smetu ze sebe nekolik nedobrovolnych cestujicich, ale cim jsem vys, tim hustsim bordelem proletam a cast ho beru s sebou.
prostor ve spicce strechy se zuzuje, otvor ke kteremu mirim se priblizuje a zvetsuje a spolu s nim roste i ma panika. mel bych se pokusit neceho zachytit a dostat se na zem, dokud je to mozne..
neco me sleduje. matne vidim neco velkeho, ladne se pohybujiciho mezi tramy soubezne se mnou.
hemzeni zustava nekde pode mnou a ohlusujici ticho rusi jen obcasne vrznuti ci zapraskani dreva, pod tihou pohybu toho neceho kousek ode mne. smrad hniloby je cim dal hustsi, pali me oci a zaludek zacina protestovat.
no a tady se vetsinou probudim.

Měla jsem se prokázat v nové práci, byly jsme čtyři nová děvčata a bylo to něco jako knihovnice? údržba? v magické knihovně nebo kouzelné univerzitě.
Všechno bylo barevně označeno podle patra.
V prvním patře byly knihy, procházelo se do "jiných" míst.
Měly jsme zvláštní propustku na souostroví, kde bylo všechno administrativně náročné jak na čínských nebesích. Snažily jsme se tam sehnat kousky oblečení, aby naše šéfová měla dokonalé oblečení na nadcházející slavnost.
Já měla nějaké problémy, když jsem používala schopnosti, co to místo umožňovalo, tak všechno zlobilo a přerušovalo se. Ale našla c jsem jednu místní dívku, co měla stejný problém a vzájemně jsme si pomohly a úkol splnily.
Pak jsem ale začala mít větší výpadky paměti. Přestala jsem na chvíli vnímat a když jsem se probrala, byla jsem jinde, část věcí byla hotová... Z nějakého důvodu to bylo kvůli mému ADHD, můj mozek divně reagoval s magií okolo.
Pak mi tělo zkolabovalo a já prošla duševní zkouškou samotného místa. Vím, že jsem musela prokázat například, zda mi na ochraně návštěvníků, kolegů a místa, záleží víc než na sobě... To se prokázalo tak, že jsem musela velké ochranné okenice zavřít zvenku, balancovala jsem u toho na maličké římse, aby se dovnitř nedostala obrovská kočkovitá monstra, co přecházela na dvoře jako tygři v pevnosti Boyard.
Když jsem se probrala, měla jsem najednou schopnosti, jaké mělo jen minimum dlouhodobých zaměstnanců.
Dokázala jsem procházet nekonečné zásoby vědomostí o různých tématech, viděla jsem schémata, jak zapojit součástky, aby fungovaly různé stroje a konstrukty, trocha telekineze a moje nejoblíbenější - jakýkoli magický či technický výrobek jsem dokázala opravit (spustilo mi to něco jako logickou minihru, vizuálně jsem se se zavřenýma očima zastavila kousek od věci, chvíli se nehýbala a věc - auto, artefakt nebo cokoli pak najednou fungovalo nejlépe jak mohlo).

Ta dáma, co nás testovala, si moje napojení na knihovnu uvědomila a okamžitě mě přesunula do nejspodnějších pater, kde pracovala "údržba". Poslední s tímto talentem zemřeli nebo je vyhodilo špatné vedení, takže tam byla tma a jen pár zoufalých introvertů (trochu styl IT crowd), ale když jsem opravila již postavená vylepšení a pomohla jim rozchodit jejich díla (stavěli tam složité pohyblivé konstrukce z Merkuru nebo podobně stavebnice), tak to najednou dole vypadalo jako v magické dílně.

Pak byl najednou časový skok. Zjevně bylo všechno v pořádku, tak můj mozek zvládl poměrně dlouho všechno na automat.
Jenže najednou jsem při zcela běžné opravě měla divné záseky a pocit chyb a asi bolesti (ve snu bolest necítím, ale moje snové tělo ano a jeho fyzické projevy vnímám). Jeden kolega zmínil, že moje schopnosti potřebují jednou za čas "update" s něčím v knihovně. Kvůli jinak fungujícímu mozku jsem sice měla nějaké výhody, ale to, že jsem zvládla fungovat mnohem delší dobu bez updatu, bylo takové dvousečné.
Než jsem se nad tím stihla zamyslet a vyřešit to, tak mého oslabení využila banda zloduchů. Postavili mi do cesty svůj náklaďák na "jednoduchou kontrolu a opravu" a během toho mě nějak zvládli paralyzovat a ukradnout. Dokonce měli s sebou doktora, který kontroloval, abych byla stále funkční, ale ne dost na to, abych se z toho sama dostala. Odváželi mě pryč, ale já se nějak zvládla "přesunout" do poškozeného a oslabeného těla nějaké malé holky s panenkou. Nevim, jestli byla původně mrtvá nebo zraněná, ale buď holka nebo panenka měla vlastní vědomí a nějak jsme se zvládly střídat a přehazovat mezi těmi dvěma těly.
Holka byla ve stavu jak "děvčátko se sirkami od Andersona" a panenka byla potrhaná hadrová, obě dost špinavé.
Procházely jsme nějaké podzemní chodby, zjevně se tam něco kopalo, ale nikde nebyl východ a věděly jsme, že po nás pořád jdou a nemůžeme se zastavit. Potkaly jsme tam turistu s dcerou, co se tvářili přátelsky, ale když jsme spadly do nějaké špatně zabezpečené jámy, tak jen komentovali naše otrhané a špinavé šaty a o panence mluvili jako o "té nechutné věci" a nechali nás tam. Prý jsme byly moc divný... Možná nepomohlo, že jsme o nás mluvily v množném čísle...
Pak jsme cítily, že nás dohání a nejsem si úplně jistá, ale mám silný pocit, že mi ta druhá umožnila uniknout, protože jsem se probudila, když byli nepřátelé fakt blízko, my se krčily v nějaké škvíře a doufaly (ale moc tomu samy nevěřily), že si nás nevšimnou, protože nebylo kam dál uniknout...