Byl jsem jako poměrně často v dědově domě. Celkem mě potěšilo, že jsem si na to ve snu vzpomněl celkem dobře, takže to vypadalo věrohodně.
Byli jsme tam tedy celé rodina.
O něčem jsme se bevili a najedou tam někdo přišel. Teda očividně to byla trochu jiná bytost.
Něco negativního.
Nicmeně, nejdřív jsme slyšeli hlas, a pak jsme se šli úpodívat na chodbu, co to bylo.
Byla to ryba.
Vizuálně prostě prachobyčená ryba.
Nevím, co přesně říkal, ale bylo to nějaký to vydírání.
Nasral jsem se a zašlapal jsem to.
Chvilku klid, pak to pokračovalo-
Žena mi doporučila, abych zavolal policajty.
To jsem udělal, ale přišlo mi to divný. "Sakra, proč mám volat policajty na rybu?"
Překvapilo mě, že operátorka na telefonu to nějak moc neřešila a stejně přijeli.
Vysvětlil jsem, co se děje. Vzali tu ppolochcíplou rybu ven a na chvilku byl klid.
Nicméně po nějaký době se ozvali, že mám jít ven (resp aspoň na chdobu).
Na chodbě už nebyla ryba, ale nekdo z policajtů tam hodil filet z tý ryby.
Ten mluvil dál tím hlasem démona a něco říkal.
Šel tam se mnou i syn a blížil se k tomu filetu. Nechtěl jsem, aby tam vůbec šel, ale přišel mi trochu divnej, jako by nebyl ve své kůži. Pod vlivem té ryby.
Když jsem mu řekl, ať tam nechodí, podíval se na mě vzdorovitě a šel blíž.
Kousek masa na něj skočil.
Pak mi kousek chybí. Syn odešel s "dalšími".
Věděli jsme, že je to špatný a že se něco chystá.
Později přišel s dalšími lidmi (kteří byli taky posedlí) a chtěli nás vystrnadit.
Chtěl jsem si se synem (tedy vůdcem) promluvit, ale nešlo to.
Nezbývalo nám tedy s ženou nic jinýho, než se začít připravovat na boj, a tak jsme se začali barikádovat.
v podstatě jenom kusama malejch jehličnatejch stromů. Nebylo to nic moc a moc jsme toho neměli, ale na druhou stranu jsem si říkal, že ti lidi jsou zombie, takže to bude stačit..

Dneska jsem spal blbě. Protoze jsem na hotelu, kde mi zmrsili rezervaci a spal jsem na pokoji, kde bylo takovy mali jednoluzko. Mno nic. Budil jsem se celou noc a zladlo se mi mnoho snu. Kdysi bych takoveto spani uvital, ale to je na jine povidani.
Jeden z poslednich snu, myslím, ze i ten posledni byl o tom, ze jsme nekde neco schovávali a furt se neco prenaselo.
Sen koncil tim, ze jsem se nejak omylem zaprel (nebo prastil) plnou silou do kaktusu. Peknejch, moc peknejch. Slo to celou dlaní. Kdyz jsem tu ruku zvedal, tak mi z ni vsak netrceli bodliny, ale spis takove dlouhe tahle leskle nite.
Neco jako kdyz se odlepuje lepidlo.
Koukal jsem na to z blízka a ziral.
Pak jsem se pro sebe uchechl: "Jeste ze uz ne-Sním. Kdybych jeste Snil, tak by to bolelo jako svine.."

Zdálo se mi k ránu o tom, jak jsem ještě s několika lidmi šel pouští během úplňkové noci k nějaké obří pevnosti. Po cestě jsem viděl něco jako speciální futuristické přístřešky/stany, které byly lehce osvětleny a i díky tomu, se člověk v poušti orientoval. Potom tam přes cestu přeběhly nějaké dva divné stíny. Tak jsem se pořádně podíval a byli to lidé. Ale vlastně už to nebyli lidé. Ty dvě postavy vypadaly jako dočerna ohořelé kostry s trochou masa a žilami. Nechápal jsem, jak něco takového může vůbec přežívat. Jako kdyby ty postavy neznaly milost smrti, která v jejich případě musela přijít už dávno. Přesto tu ale tito „lidé“ stále byli jako nějaké přízraky.

O Stázině

ERRTU:
Let's do that!

Tak rychle, než na to zapomenu.
Byl to takový ten renní sen, kdy už se člověk budí.
Zdálo se mi o tom, že pracuju v nějaké vojenské firmě. V komlexu, kterej stylem připomínal Black Mesu (akorát trochu více na šrot - skoro až to připomínalo filmy od Zemana a nějak (barevně) mi to připománalo MDK 1).
Dělal jsem tam něco jako zástupce šéfa s specializací na prodej.
Měl přijet jeden velkej, ofiko italskej, zákazník, kterej, ale patřil Čechovi.
To, že je Čech někdo zmínil na meetingu ohledně toho zákazníka a když jsme řešili, co s ním.
Měl přijet se svojí rodinou a kolegama z firmy (kolegové u security).
Na meetingu jsme probrali to, že contract potřebujem a že budeme muset jednat opatrně, protože jak víme, tak dotyčný zákaník je namyšlený a hloupý idiot (ale vysoce postavený).
Nakonec jsme se dohodli, že uděláme simulaci boje a že mu teda pochopitlně řekneme o tom, že to simulace je.
Když přijel a odbyly se formality, spustila se simulace.
Zkuste si to představit doopravdy podle popisu výše, byla to neuvěřitelně slabá simlace na úrovni animace akčních her z 90's, ale ke svému účelu to stačilo.
Jako bojující strany byly pochopitelně 2 tábory našich zaměstnanců.
Simulace probýhala v pohodě a my se na to koukali z bunkru.
Pak přišel čas, kdy se simulace blížila ke konci a tlusťoch (zákaník (koneckonců celá jejich rodina byly vyžraný prasata)) zavelel, že chce na bojiště a že to chce vidět v akci.
Tak jsme tam dojeli, boje finišovaly a nakonec utichly. Na zami se zůstal válet šrot a "mtví".
Tlusťoch něco řešil a ke mě přišel zaměstnanec, jestli bych se na něco nemohl podívat a s něčím jim pomoct.
Vzal mě s sebou a ukazoval mi "synáčka", jak někde stojí a remcá a do toho kope (pokopává a slape) do kolegy, který ležel zamaskovaný nějakou sítí, co připomínala trách.
Já pochopitelně jsem stál za našema lidma a s respektem sobě vlastním jsem oslovil Špeka juniora:
"Hej Špeku, Buřte.... Fatso... Nedělej to. Nekopej do nich."
Fatso na chvilku přestal, pak se podíval směrem k seniorovi a prohodil něco italsky.
Bylo mi jasný, že deal je v prdeli, ale co, za svejma lidma si stojím.
Otočil jsem se pak na seniora a ze zeda jsem viděl, jak si hluboce povzdechl..
Pak jsem se vzbudil..