SKATEMURAI: Pro mě je to fajn na prozkoumávání vztahu k věcem obecně. Tímto se omlouvám minimalistům, kterým se pletu do diskuze :)

SKATEMURAI: pro mě je to spíš inspirace, než abych se ho snažila dosáhnout. I když dotyčná kamarádka tvrdí, že minimalismus nemusí být o tom, mít co nejmíň věcí, ale mít právě tolik věcí, kolik potřebuju. (ne že bych to teda ještě měla zvládnuté i takhle:)

SKATEMURAI: přemýšlela jsem nad tím, že by třeba stačily plakáty, nebo barevná zeď... :) Ale u mě to není hlavně o vzhledu, ale zjistila jsem, že mojí kutivé duši různé ty maličkosti, co čas od času používám, citelně chybí, když je nemám po ruce. Fungovat dokážu i s málem... ale Doma je tam, kde jsou barvy na látku a odstřižky, a barvy na sklo a sklenice, a několik sad pastelek, a tempery a dráty a oblázky... a tak dál :) Abych, když třeba potřebuju pro někoho dárek, mohla jen sáhnout a vyrobit. A taky knihovna plná knih. Mám Kindle, ale stejně je mi líp mezi knihami, byť třeba z knihovny.

VOZKA: Jo, přesně - čím míň peněz jsem měla, tím větší sklony jsem měla hromadit věci, protože jsem věděla, že když je budu potřebovat, nemůžu si je dovolit koupit. A moje nevlastní babička před časem probírala věci v domě a vyhazovala spoustu na dnešní dobu blbostí - ale jak za komunismu dost věcí nebylo k sehnání, tak třeba plastové sáčky od mlíka prý tehdy umývali a schovávali k dalšímu použití.

Jinak teda minimalista nejsem, spíš hromadič - ale jednou za čas si něco přečtu o minimalismu a inspiruje mě to vždycky vyházet nějaké věci, které fakt nepotřebuju. A jak je to příjemné:)
V průběhu času se to lepší, ale zjistila jsem, že minimalista ze mě i tak nebude - když mám kolem sebe málo věcí, necítím se "zabydleně" a vadí mi to. A taky mě rozčiluje, že nemůžu sáhnout a vytáhnout to, co zrovna potřebuju (šroubovák, svíčku, samolepící štítky, krabici, kousek drátu... asi s tím souvisí to, že jsem dost kutil a mám hromady výtvarných potřeb a materiálů) a místo toho to musím jít shánět do obchodu, a většinou trvá, než se dokopu... :)
Ověřila jsem si to důkladně během života na koleji, kde věci postupně přibývaly, a čím víc jsem tam toho měla, tím "zabydlenějš" jsem se cítila... Taky jsem měsíc nebo dva žila prakticky jen s obsahem jednoho batohu a notebookem, ale šťastná jsem z toho nebyla, stále mi něco chybělo. Na dovolenou nebo výlet jsem schopná vyrazit s málo věcmi (když se donutím) a nevadí mi to, ale v běžném fungování mě to štve. Přála bych si jednou dosáhnout stadia, kdy toho nebudu potřebovat tolik, ale znám se :) Ale právě proto je minimalismus inspirující!

VOZKA: s timhle se peru ja....chuda vylozene nejsem, ale bohata taky ne. Po rodicich mam sklony hromadit, k tomu pricti dobrovolnou skromnost a DIY a recyklaci.... Ziju v aute (karavanu, maringotce v minulosti, jeste predtim caste stehovani po podnajmech). Ale zaroven nechci plytvat.

Takze na jednu stranu toho mam asi malo, 80% veci opravdu potrebuju (jsou v tom i nahradni dily k autu, sezonni veci, ktere nemam kde mit ulozene, protoze to konci tak, ze tu vec, kterou zrovna potrebujes, jako na potvoru urcite nemas tam, kde zrovna jsi;)), ale zaroven se do toho auta skoro nevejdu a furt citim, ze tam mam moc kramu.

Posledni dobou to pomalu procistuju a je to fakt super pocit. Rikam si, myslet do foroty je jedna vec, ale zas na druhou stranu sama vim, ze vec, kerou potrebuju, ke me vcas prijde.

Takze jednoznacne nehromadit, ale neplytvat.

Já jsem si o tom před nedávnou dobou četl a přemýšlel a došel jsem k tomu, že to pro mě prostě není a že mám příliš mnoho věcí, které mi dělají radost. Pomohlo mi to ale uvědomit si, že mám taky hroznou spoustu píčovin, které mi ubírají energii jen tím že existují, něco jsem povyhazoval a určitě ještě dost povyhazuju. Není to ale uvědomění si že nepotřebuju věci, spíš uvědomění si, že chci celkově život víc organizovat (býval jsem dost bordelář, neměl jsem žádný pravidelný režim - s tím mám problém doteď - atp.) a tohle je jen jedna ze součástí.
Taky jsem si díky tomu uvědomil že žeru minimalistickej design, kterej ale s minimalistickým životním stylem vůbec nijak souviset nemusí. :)

A ještě jeden postřeh mi přišel zajímavej, nepamatuju si už kde jsem ho četl - žít minimalisticky s minimem věcí je luxus, člověk musí být do jisté míry zajištěný, aby se nemusel moc starat o to, jestli danou věc ještě někdy bude (on, jeho žena, jeho děti...) potřebovat a mohl si říct že když bude, tak si ji zase koupí. Chudý člověk v horším případě žije minimalisticky z donucení, v lepším případě musí neustále přemýšlet "co kdyby", je-li zodpovědný, což se s minimalismem vylučuje. To je taky věc, která mě přiměla se na minimalismus dívat z méně extrémního pohledu.

A mimochodem, minimalismus v hudbě je taky supr:
Six Marimbas - Steve Reich
https://www.youtube.com/watch?v=RaYvMwQd3cs

dobry tema! pro me byl par let zpatky objev techhle mnmlst projektu a blogu fakt radosti - konecne jsem si prestala pripadat v neporadku se svou potrebou zjednodusovat a zbavovat se veci, coz delam skutecne prubezne porad

Nedávno jsem viděla zajímavý dokument: http://www.csfd.cz/film/351808-my-veci/ http://mystuffmovie.com/
Mladý muž odveze všechny věci ze svého bytu (nábytek, spotřebiče, oblečení, knihy...). Po dobu jednoho roku si nesmí koupit nic nového, ale každý den si může vzít jednu věc zpátky. Jako první věc si vezme kabát. Častokrát se mu stane, že několik dnů za sebou nic nepotřebuje (pak si ale vezme víc věcí najednou, aby se s tím nemusel tahat). Na konci tvrdí, že prvních 100 věcí bylo "potřebných" a dalších 100 věcí byl spíš "příjemný bonus".