IRKA: Koukám, že podle toho už docela žiju teďka. :-) Díky za tip na knížku, možná si ji také pořídím. Ještě musím víc zvládnout to, co "musím." Docela na to pomáhá, když si člověk řekne, co se stane, když to neudělám? Ono totiž většinou se nestane nic. ;-)

Promítá se vám minimalismus i do jiných oblastí života? Zajímá mě, jestli ti, kteří preferují jen minimum těch hmotných věcí, to mají podobně i v zájmech - místo přeskakování od jedné činnosti k jiné, nebo věčného měnění zájmů, jdou dlouhodobě cestou jednoho dvou témat, ale zato do hloubky... Jak to máte třeba s hudbou, s výtvarným uměním? Já osobně zjišťuju, že mám ten minimál jako takový celkový přístup k životu, který mě intuitivně určuje výběr snad skoro ve všech oblastech, nejenom v nezasírání si životního prostoru zbytečnostma, taková podvědomá cesta k volnosti (Před chvilkou jsem třeba zjistila, že se barefoot botám, co si plánuju koupit, říká taky minimalist shoes:). Ten přístup mě příjde i vnitřně "zenově" posilující, tím jak je přímý, jednotný a jednoduchý. Dobře se v něm dýchá, tak jak v tom nezabordeleném domě:)

Jinak toto může být zajímavá knížka o tom, jak a proč si vybrat a zaměřit se jen na to podstatné a nezatěžovat se hromadou aktivit:
Essentialism: The Disciplined Pursuit of Less: Greg McKeown: 9780804137386: Amazon.com: Books
http://www.amazon.com/Essentialism-The-Disciplined-Pursuit-Less/dp/0804137382

Nedávno jsem zkoušla hearth.net, ale nevím moc, co si myslet. Ozvali se mi dva lidi, s jedním komunikace došla do slepé uličky, s druhou jsem si domluvila schůzku na druhé straně Prahy, nikdo se tam neobjevil a od té doby nekomunikovala. Lidi, kterým jsem psala, tam asi už nechodí...

Ale musím se pochlubit, dneska jsem odeslala kamarádce tři plastové úchytky k napáječkám (napáječky už dávno odešly) a pak (za symbolickou cenu, tak čtvrtka skutečné ceny) závoj a podprsenku na orientální tanec slečně z votoče. Podprsenka byla trochu rozjetá, ale slečna o ni měla zájem, že si ji spraví, protože má stejnou v jiné barvě a už to chce změnu. Takže jsem moc ráda, že jsem ty věci neposlala někomu, komu to bude taky ležet 6 let ve skříni. :)

SKATEMURAI: tak jasně, kdo má čas, chuť a cennější věci, dává smysl udělat si to sám.)

Pro koho je nafocení a dojití na poštu nepřekonatelenej problém... .)

koukám, že já už tam poslala 228 věcí.) 9 jsem si nechala poslat zpět.. .) 9 šlo na likvidaci, zbytek prodán. Pravda, těch 15 Kč za položku dřív neúčtovali, to až při posledním svozu, celkem jsem posílala 3x
za hromadu "krámů" jsem po odečtení poplatků dostala celkem 2 571 ..bez práce!

Ostatně, existujou způsoby, jak si zbavování se věcí ulehčit - nemělo by smysl je hodit na nástěnku?

Mám na mysli charity, které berou různé věci, nevím, jestli existuje (kdysi existovala) nějaká poptávková burza neziskovek, služba, která to prodá za tebe, atp...

SKATEMURAI: Nejde o kliky, člověk to musí nafotit, popsat, změřit a pak hlavně komunikovat s lidma, kontrolovat účet, posílat/scházet se - opruz.

Takže jsem dnes zbytky svých roztoků, brýlí a čoček, které kvůli operaci nebudu potřebovat, prostě poslala třem lidem tady na nyxu poštou. Stálo mě to pro všechny dohromady jen o něco málo více (59 Kč), než kdybych jela z Roztok na otočku do Prahy (40 Kč), časově to vyšlo podstatně lépe.
A mám z toho dobrý pocit natřikrát - mám radost, že jsem se zbavila věcí, že někomu udělají radost a že vytvářím svět, kde někomu někdo jen tak něco dá a ještě mu to pošle na vlastní náklady poštou. A když mi něco přijde nazpět, bude to radost počtvrté.

MASOO: .. aha, takze ruzova ;-)))

SKATEMURAI: bydlim v autě, mám psa a mám sklony k anarchismu, co myslíš?;)

uvedomila jsem si (vcera ve freeshopu na Cibulce), ze podvedome zacinam obmnenovat satnik za veci jedne barvy:)

NEVENA: do toho kufru se ale dá něco dát, může sloužit jako truha, jak to měli lidi dřív, ne?;)

Zdravím.
Prvních patnáct let života jsem žila v několik století starém domu, kde se na půdě válely hromady krámů staré 100 let (a to jen proto, že předtím dům vyhořel, tudíž starší krámy nepřežily). Byla tam spousta věcí, které už dávno byly k ničemu a nikdo je nevyhodil, protože se do toho nikomu nechtělo. Pak jedna tátova sentimentální krabice, ale to byla tak setina objemu.
Postupně jsem bydlela na koleji (kde se jednou za měsíc nebo dva daly dohromady hromady oblečení a šla se pronajmout pračka a půjčit sušárna), na bytě s dalšími lidmi a teď jsem v malém bytě a mám pocit, že s každým stěhováním jsem měla paradoxně míň prostoru. Jednou to jako když najdete, že jo. Jenže, co s takovým kufrem, který sám nestojí a je tak velký, že jsem nikdy nevyužila ani polovinu z něj, a jediné jeho tři cesty byly z obchodu a k rodičům. Třeba za deset let budu mít auto a děti a takový kufr v tu chvíli hodí a dá se vozit tím autem. Ale těch deset let na něj bude padat prach a bude mi překážet v mojí mrňavé komoře... a takových věcí bylo více, paradoxně jsem kvůli těm krámům neměla v komoře místo na potraviny. A omezovat se kvůli věcem, které se mi tady nikdy hodit nemusí, to už nedává smysl.

Teď mám ještě plnou polici věcí na čundry. Už jsem dlouho nebyla a není s kým chodit, ale... znáte to.

ja jsem si uzila jednu party velmi svobodne, protoze mi prestal fungovat central od auta.... mela jsem sice malicko hlad, ale jinak super, jen to, co jsem mela na sobe a 200,-:)