HELA: Já si to občas srovnávám s dobou, kdy jsem neměla internet. Tenkrát, když mě něco zaujalo nebo mě napadla nějaká otázka, tak jsem to měla v hlavě nebo třeba pozapomněla, ale stejně se to časem nějak zodpovědělo - od známých, z televize, z knihovny. Mozek měl určitě teda míň informací, ale tak nějak asi líp provázaných, sám si filtroval to podstatné. Dneska mě něco napadne a du to okamžitě gůglit. A už tolik nežasnu...

k množství otevřených záložek, tady je zajímavý článek, který mě donutil se zamyslet nad tím, kolik věcí se snažím dělat a sledovat zároveň a že to není moc dobře: http://www.fastcompany.com/3019659/leadership-now/what-multitasking-does-to-your-brain

SKATEMURAI: vinted.cz

IRKA: Nakupuji, stahuji atd. jen věci, které chci v dohledné době (tj. ne "možná o víkendu") využít, protože nechci mít zaplácaný disk zbytečnostmi a pak po roce najít na flashce film, o kterém netuším, kdy, odkud a hlavně proč (nebo možná pro koho?) jsem ho stáhla.

Jinak to nějak extrémně nehrotím. Fakt je prostě ten, že jsem v malém bytě, přistěhoval se ke mně přítel a postupně jsem mu uvolnila prostor, aby si měl kam dát svoje věci. A protože jsem loňský rok kromě práce ještě začala dělat doktorát, neměla jsem najednou čas na spoustu věcí a leccos jsem přirozeně pustila, protože to pro mě nebylo důležité. (Oni ostatně lidé z jisté party nechápali, proč preferuji práci před zábavou, tak to bylo tím snadnější). Přestala jsem dělat přednášky na akce, kam si stejně i jako účinkující musím zaplatit vstup a ten je o stovku vyšší, než moje odměna za přednášku, nemluvě o tom, že odměna vůbec neodpovídá desítkám hodin strávených rešeršemi a přednášku nemám moc kde recyklovat. A protože jsem si vzala nadměrně velký úvazek, musela jsem i vyselektovat, které články z rešerše jsou důležité a které ne.

Ono je to pak někdy jako píše IRKA, že mají lidi těch věcí tolik, že jen roztřídit je dle systému GTD je unaví. :) (Ten jsem taky vypustila, vystačím si se starou známou mobilní aplikací Moleskine)

Jo záložky mám jinak v Pocketu, taky mám vyznačené ty důležité... ty ostatní pak časem promažu,

Promítá se vám minimalismus i do jiných oblastí života? Zajímá mě, jestli ti, kteří preferují jen minimum těch hmotných věcí, to mají podobně i v zájmech - místo přeskakování od jedné činnosti k jiné, nebo věčného měnění zájmů, jdou dlouhodobě cestou jednoho dvou témat, ale zato do hloubky... Jak to máte třeba s hudbou, s výtvarným uměním? Já osobně zjišťuju, že mám ten minimál jako takový celkový přístup k životu, který mě intuitivně určuje výběr snad skoro ve všech oblastech, nejenom v nezasírání si životního prostoru zbytečnostma, taková podvědomá cesta k volnosti (Před chvilkou jsem třeba zjistila, že se barefoot botám, co si plánuju koupit, říká taky minimalist shoes:). Ten přístup mě příjde i vnitřně "zenově" posilující, tím jak je přímý, jednotný a jednoduchý. Dobře se v něm dýchá, tak jak v tom nezabordeleném domě:)

Jinak toto může být zajímavá knížka o tom, jak a proč si vybrat a zaměřit se jen na to podstatné a nezatěžovat se hromadou aktivit:
Essentialism: The Disciplined Pursuit of Less: Greg McKeown: 9780804137386: Amazon.com: Books
http://www.amazon.com/Essentialism-The-Disciplined-Pursuit-Less/dp/0804137382

Nedávno jsem zkoušla hearth.net, ale nevím moc, co si myslet. Ozvali se mi dva lidi, s jedním komunikace došla do slepé uličky, s druhou jsem si domluvila schůzku na druhé straně Prahy, nikdo se tam neobjevil a od té doby nekomunikovala. Lidi, kterým jsem psala, tam asi už nechodí...

Ale musím se pochlubit, dneska jsem odeslala kamarádce tři plastové úchytky k napáječkám (napáječky už dávno odešly) a pak (za symbolickou cenu, tak čtvrtka skutečné ceny) závoj a podprsenku na orientální tanec slečně z votoče. Podprsenka byla trochu rozjetá, ale slečna o ni měla zájem, že si ji spraví, protože má stejnou v jiné barvě a už to chce změnu. Takže jsem moc ráda, že jsem ty věci neposlala někomu, komu to bude taky ležet 6 let ve skříni. :)

SKATEMURAI: tak jasně, kdo má čas, chuť a cennější věci, dává smysl udělat si to sám.)

Pro koho je nafocení a dojití na poštu nepřekonatelenej problém... .)

koukám, že já už tam poslala 228 věcí.) 9 jsem si nechala poslat zpět.. .) 9 šlo na likvidaci, zbytek prodán. Pravda, těch 15 Kč za položku dřív neúčtovali, to až při posledním svozu, celkem jsem posílala 3x
za hromadu "krámů" jsem po odečtení poplatků dostala celkem 2 571 ..bez práce!

Ostatně, existujou způsoby, jak si zbavování se věcí ulehčit - nemělo by smysl je hodit na nástěnku?

Mám na mysli charity, které berou různé věci, nevím, jestli existuje (kdysi existovala) nějaká poptávková burza neziskovek, služba, která to prodá za tebe, atp...

SKATEMURAI: Nejde o kliky, člověk to musí nafotit, popsat, změřit a pak hlavně komunikovat s lidma, kontrolovat účet, posílat/scházet se - opruz.

Takže jsem dnes zbytky svých roztoků, brýlí a čoček, které kvůli operaci nebudu potřebovat, prostě poslala třem lidem tady na nyxu poštou. Stálo mě to pro všechny dohromady jen o něco málo více (59 Kč), než kdybych jela z Roztok na otočku do Prahy (40 Kč), časově to vyšlo podstatně lépe.
A mám z toho dobrý pocit natřikrát - mám radost, že jsem se zbavila věcí, že někomu udělají radost a že vytvářím svět, kde někomu někdo jen tak něco dá a ještě mu to pošle na vlastní náklady poštou. A když mi něco přijde nazpět, bude to radost počtvrté.

MASOO: .. aha, takze ruzova ;-)))

SKATEMURAI: bydlim v autě, mám psa a mám sklony k anarchismu, co myslíš?;)

uvedomila jsem si (vcera ve freeshopu na Cibulce), ze podvedome zacinam obmnenovat satnik za veci jedne barvy:)