jeste sem to tu uplne cely neprecetla... ale i tak mam otazku.
je mozny, ze hromadeni veci souvisi i s citovou vyprahlosti z detstvi/dospivani a zaroven zitim s fakt malem, napr. jen nekolik ponozek, tech hnusnych umelych od cinanu, casto i prodrenych na osnovu, boty jedny a seslapany, s nekolikrat lepenym zralokem a podobne... versus desny hromadeny veci kdyz to bylo v akci nebo ze sekace na kila...
mam teda pocit, ze musim mit "vsechno do zasoby", co kdyby se mohlo neco hodit, kalhoty, co kdyz uz nesezenu tenhle dobrej strih, co mi vyhovuje, kdyz se porad vse meni... prijde mi, ze veci mi nahrazuji ten pocit lasky a domova, ze kdyz mam nekde hodne veci tak bych to asi mela povazovat proste za domov + nechci resit, jestli tyhle jediny deravy boty sou dobry do prace, do deste, tak jich mam hromady... neumim se zbavit veci, protoze mi davaji jistotu, ze tady "jsou pro me". Da se s tim nejak efektivne pracovat?
Obcas propadnu touze toho mit fakt jen malo a nezit v binci a hromade veci a pak si zase uvedomim, ze ziju v binci...
jak osvobodit dusi, aby mohla zit s malem a neupinala se k tomu, ze veci nezradi, neublizi, neopusti, kdyz nejvic potrebujes podporu, lasku a hrejivou naruc?