TRPASLICE: blbě ;-) respektive děti jsem chtěl, ale nikdy ne vlastní. a když už se zadařilo ( nechtěně a přez braní HA ), tak "vyhrála" křesťanská výchova a dítě jsem si nechal. byl jsem v té domě také v manželství. asi bych to vnímal jinak, kdyby šlo o normální těhotenství, takhle převládal celou dobu strach o dítě, tlaky lékařů a manžela na potrat, což mne zabejčilo a já si dítě nechal. pak těžký porod, problémy s kojením ( btw těhotenství by ještě šlo, tam člověk jaksi nemá na výběr a ten vetřelec uvnitř prostě roste nezávisle na vás, navíc hormony dělají svoje a až na pohyby plodu, které jsem fakt nenáviděl, to šlo. ale kojení je něco, co člověk může nedělat. takže když přijdou vpáčené bradavky, neochota dítěte pít přez klobouček a k tomu ještě celková moje nesnášenlivost na doteky v těch místech ( fyzicky to dost bolí ), tak pak z toho byl rok hrůzy.
nějaký porod jsem moc neřešil, tři dny vyvolávaček, pak čtvrtý den další, v 12h první kontrakce a bolest jako kráva, potom hned upoutání na lůžko bez možnosti pohybu a o 3,5h později porození syna. bez jakékoli jiné medikace kromě toho oxitocynu na vyvolání porodu. 28vnitřních stehů, 8vnějších. půl roku po porodu jsem si ještě nesednul.
po pravdě v době porodu nebyl vůbec čas o tom přemýšlet, tam člověk mezi atakama bolestí jen přemýšlel, jestli to přežije ;-) a potom opět zapracují hormony a člověk tak nějak zapomene, jak hrozné to bylo. jenže ze zkušenosti vím, že tohle nejde vysvětlit člověku, co nerodil, já pár dní po porodu také říkal nikdy víc a pár měsíců poté už jsem si nic nepamatoval.