BARRACUS: To je tak levný, "kýčovitý" článek! Zvlášť jsem zaplakala u toho konce - "dokud nebudeme mít svobodnou diskusi," atd. Už tím, že vůbec vyšel, se vyvrací sám. Chci k tomu říct dvě obrovsky dlouhé věci.
Nejdřív k té "psychické nemoci". Sociologicky vzato se běžně stává, že určité fenomény, jinak chápané jako charakteristické pro "úchylky" nebo bona fide psychické nemoci, z nějakého důvodu stanou plošným, společensky aceptovatelným fenoménem. Obvykle jsou to záležitosti pozorované zvenčí (= z jiných kultur) s obrovským podezřením a nechutí - typicky hromady lidských obětí u Aztéků, o kterých se mluví jako o "sadismu". A někdy jsou chápány jako kontroverzní i pro onu kulturu samu, což se týká např. toho, že se o postmoderní společnosti mluví jako o "narcistní". Je samozřejmě naprosto možné, aby lidi, kteří reálně mají ten nebo onen problém, se v tom individuálně naprosto našli. Narcisové mají dnes jistě mnohem víc příležitostí se vyřádit, než těch v křesťanských stoletích, kdy se nosila pokora a skromnost, a brutálně sadisticky založený Azték, kterého vzrušovalo veřejné mučení a zabíjení lidí, měl jistě o pravidelné live porno postaráno (a možná to byl právě on, kdo těm obětem osobně vyrvával srdce).
Nicméně existuje určitý rozdíl mezi psychickým stavem jedince a plošnými sociálními jevy - primárně ten, že ty sociální jevy jsou mnohem komplexnější a drží se za ručičku se spoustou jiných sociálních jevů. To, že se nějaká věc, která dřív byla vnímaná jako úchylka nebo nemoc, stane plošným společenským fenoménem, znamená, že došlo k proměně starších struktur, které už nevyhovujou. Viz např. pojetí genderu. V minulosti byl člověk - z velmi rozumných důvodů - absolutně determinován svým tělem. Proč z rozumných: ve společnosti, kde neexistuje antikoncepce, kde je obrovská úmrtnost a kde převažujícím stylem života je těžká fyzická práce případně boj, dává smysl, aby lidé přirozeně využívali hormonálních výhod, které jim dává jejich vrozené fyzické tělo. Tzn. aby ženy rodily osm až deset dětí a muži otročili na poli nebo houfně umírali ve válkách (asi nebylo zvlášť o co stát ani v jednom případě). V takové společnosti je vysoce výhodné držet přísnou genderovou binaritu. Naneštěstí univerzální tendence v lidských společnostech je, že to, co se octne mimo kategorie, je chápáno jako miasma, nečisté, odporné a ohrožující. Výsledek - kdo nezapadl do škatulek, skončil obvykle špatně. Takže existovala vysoká motivace nějak se do té binarity za každou cenu natlouct a psychicky zdravý člověk to tím pádem obvykle nějak dal, byť třeba za cenu tajného diskomfortu, který možná dobře nepřiznal ani sám sobě. Ty nejkřiklavější veřejné příklady nedodržování společenských norem v tomto smyslu by se pak s určitou pravděpodobností pojily se skutečnou psychickou nemocí/poruchou, ať už jakoukoli.
Jenže životní styl se od té doby dramaticky proměnil a to, jaké má kdo tělo, se stalo do obrovské míry irelevantní. S úplně mizivými výjimkami je dnes naprosto jedno, jakou má kdo sílu, těžkou fyzickou práci vykonává úplné minimum lidí. Dětská úmrtnost je minimální, čímž klesla motivace strávit život rozením, a antikoncepce k tomu dala ženám nástroj. Je logické, že se dosavadní přísná genderová binarita rozvolňuje, že ti, kdo měli dřív motivaci se zařadit, teď mají motivaci žít "v pravdě", a opět k tomu existuje nástroj, totiž vysoce pokročilá chirurgie. Tzn. jak vidno, sociologicky je to fenomén, který se dá naprosto bez problémů popsat v intencích logické návaznosti na nějaké procesy společenské změny a zastarávání institucí. Znamená to, že i pokud takový fenomén byť i třeba hodně lícuje s něčím, co bylo dřív chápáno jako psychická nemoc, je to úplně jedno. Sama charakteristika genderové nonbinarity jako "nemoci" je totiž funkcí onoho staršího systému.
(Bear with me, následuje druhý, stejně užvaněný příspěvek o poruchách příjmu potravy.)