BARRACUS: Ziju v Anglii (ve Skotsku). Jsem Nonbinary/Trans. Uvedomeni a pripusteni si vlastne diky tomu ze muzu zit tady. Dostat se k jakykoli gender peci je strasne narocny. Jsem na cekacim listu na Gender Identity Clinic, kde momentalne berou lidi co byli referovani Zari/Rijen 2018. Nez se tam dostanu tak nemam prakticky sanci. Vim ze chci operaci (odstraneni prsou), v tom mam 100% jisto, a protoze moje mentalni zdravi neni nejlepsi tak potrebuju odbornika, debatu a dohled pokud pujdu na testosteron.

Kdyby tohle bylo k dispozici kdyz jsem (btw furt nevim jak si poradit s cestinou, tak pouzivam to s cim jsem se narodila, ale to protoze nejsem binarni a na tohle jsem tak nejak zvykla) byla dite, muj zivot by byl mnohem jednodussi. Puberty blockery by mi usetrily mnoho zdravotnich a psychickejch problemu. Daly by mi cas si srovnat co jsem. Btw moje pritelkyne by je taky byvala uvitala, akorat ona rika ze by ji to pubertu zjednodusilo, ale pravdepodobne by z nich pak sesla a prosla si zenskou pubertou.

Je dulezity aby deti vedely ze to mozny je. Je dulezity mit to profesionalne. Ale puberty blockery a dat detem prostor, cas a moznost si ty veci ujasnit je to nejmensi co muzes udelat. Za snizeni poctu sebevrazd a zlepseni mentalniho zdravi nejaky casti populace to docela stoji. Protoze ty deti, ktery tohle nechcou/neresej... Se k tomu tak jako tak nedostanou.

Plus je super ze v UK se o tom zacina trosku premejslet prave i nebinarne. Neni to tak ze jakmile dostanes puberty blockery tak musis skoncit s plnou tranzici. Ano, casto to tak je, ale to proste protoze ty lidi trans jaksi jsou a jen dostali sanci bejt sami sebou relativne brzo. Zaroven ale se zacina akceptovat ze clovek muze bejt trans a nechtit "full package".

BTW UK ma momentalne dost, dost, dost velkej problem s transfobii, coz taky muze prispivat ruznym pocitum ze se na neco tlaci prilis atd...

BARRACUS: To byl z mé strany jen takový obrat, klidně jsem tam místo toho mohla napsat třeba "ale ve skutečnosti se to neděje", nebo tak něco. Já nechci nijak napadat zkušenost někoho jiného a vlastně mi ani nepřišlo, že jsme ve při. Na tu dětskou psycholožku jsem chtěla zareagovat, ale to nebylo nic proti tobě. Budu ráda, když napíšeš víc.

BARRACUS: Neexistuje žádná "jednostrannost" přístupu. Rozhodnutí, podstoupit změnu pohlaví, je velmi intimní a intenzivní rozhodnutí. Je možné, že někteří trans lidé budou marginalizovat trans zkušenost někoho jiného kvůli tomu, že se rozhodne neměnit. Ale neřekla bych, že je to pravidlo.

Nejenže (v Británii a u nás) nikdo nenutí nikoho do operace nebo braní hormonů, naopak se to dost gatekeepuje. Musíš docházet k různým sexuologům, psychologům. Zkoumají tě ze všech stran, zda sis to náhodou nevymyslel. Zkouší se různé jiné metody, jak ulevit případným psychickým obtížím. Svolávají se komise. A teprve když projdeš tímhle zdlouhavým a náročným procesem, tak se může přikročit ke změně pohlaví (braní hormonů, operativa apod.). Pokud dostaneš správný počet kulatých razítek. K tomu, aby ti u nás změnili pohlaví na občance, musíš nejen prezentovat výsledky komise, která rozšťourala tvoje deprese do mrtě, ale musíš se nechat zneplodnit. Změnu pohlaví ti zpravidla neumožní dřív než v 16ti, pokud nemáš souhlas rodičů. I tak ale většina trans lidí prochází tranzicí až v dospělosti. Operace jsou nebezpečné, riskantní a hormony mají vedlejší účinky. Je to fakt proces na houby a projde tím jen někdo velmi odhodlaný.

Blokátory puberty jsou naprosto bezpečné (i když vedlejší účinky mají taky) a používají se už od sedmdesátých let. Jde o to, že oddálí pubertu po dobu, kdy je bereš. Trans lidem pomáhají v tom, že oddálí pubertu a umožní tak kvalifikované rozhodnutí před tím, než se u člověka rozvinou sekundární sexuální znaky. Mnohdy můžou například zabránit budoucím operacím (u FtM prsou například). Poté, co je přestanou brát, nastoupí normální fyziologické pochody a puberta proběhne. Přesto si ale troufám říct, že mnoho trans lidí o své identitě ví mnohem dřív a oddalovat by nepotřebovalo. Je to takové podobné jako s námi, co jsme cis. Já jsem věděla už jako malá holčička, že jsem holka.

Jestli tě to opravdu zajímá a neděláš si ze mě šoufky, tak ti doporučuju mrknout na youtube na Jammi Dodgera. Je to Brit, který zmapoval v průběhu let celou svou tranzici až do konce. A udělal si doktorát na trans problematice. Přeskoč videa, kde reaguje na tiktoky a reddit a mrkni na některé jeho video eseje. Určitě stojí za zmínku téměř hodinu dlouhé video, kde s partnerkou Shaabou reagují na to, co vyplodila před rokem JK Rowling.
https://www.youtube.com/c/Jammidodger94/videos

BARRACUS: znama detska psycholozka odesla z prace, protoze rikala,ze v dnesni dobe je tlak na umozneni kazdemu diteti zmenu pohlavi a ze ona s tim nesouhlasi.
V Británii se vede dost živá debata o těhle věcech i kvůli JK Rowling. Bohužel je tam s tím spjatá celá řada dezinformací. I podle toho, jak jsi to napsal, to vypadá, jako kdyby se operovaly pětileté děti jenom proto, že se jim už nelíbí (nebo začala líbit) růžová. To ale opravdu není realita.

....taky bych se přidala.

ALDARION: na to pivo se ráda přidám

BARRACUS: Jo, tohle je takový archaický, ale přesto asi poměrně častý přístup... :( Asi chápu, proč k němu někdo dojde, ale přesto mne hrozně mrzí. Chápu zjednodušující přístupy u mainstreamového okolí, ale u lidí, co mají zkušenosti s vlastní "nestandardností" mi přijde škoda, že nedokáží pobrat, že je někdo "nestandardní" jinak nebo to jinak řeší...
Osobne mne "transmedikalismus" děsně mr*á. Operativní změna pohlaví prostě není mávnutí čarovným proutkem se zaručeně skvělým výsledkem, ale - jako u každého zákroku - vyžaduje, aby každý zvážil své potřeby, náklady a rizika a podle toho se ve své unikátní situaci rozhodl. Ale i bez tohoto faktoru je to prostě velký zásah do vlastního těla, velice intimní věc a životní změna - změna v životě, za který je každý odpovědný převážně sám sobě... Chápu podporu v situaci, kdy by někdo tranzici podstoupit chtěl, ale sbírá k tomu odvahu. Chápu sdílení osobních příběhů - že to někomu pomohlo a nedokáže si představit, že by to někdo neudělal. Ale tady by IMHO měla být tlustá čára mezi "nedokážu si představit" a odmítavou kritikou...
Naštěstí - přijde mi - jsou různé komunity v poslední době už mnohem tolerantnější a otevřenější...

BARRACUS: Nitno rict ze neni jen jedna trans komunita. Jsou skupiny kde jedou hodne na tu zakladni osekanou predstavu jak trans clovek vypada a slapou po lidech, kteri z toho nejak vystupujou, ale jsou i skupiny kteri podporuji lidi ve veskery rozmanitosti.

Jinak ja mam trochu tendence to vnimat jako ani ne tak nemoc ale jako uraz. Ze je to neco co se mi stalo a ma to trvaly nasledky se kterejma ted holt musim zit.

Mozna je to jen docasny, mozna tak zustanu.
Ted jsem se rozhodl podstoupit za pul roku zmenseni prsou (jsem nebinarni afab) tak doufam ze mi bude lip. Ale jinak hormony neberu.

ALDARION: Ja si to uvedomuju, ze u piva by to bylo lepsi.

Muj dobry znamy se rozhodl,ze zadnou zmenu nepodstoupi a ma fakt zajimavy zivotni pribeh, ale z trans "komunity" okolo nej byl vykazan jako ze si vymysli, ze neni trans atd. a ze jedine spravne reseni by bylo si "to priznat" a "zmenit se".
Tak me zajimalo, jestli jsou podobni lide jako on, kteri se rozhodli,ze se s tim poperou jako "s nemoci" a zda se o sve pribehy uz podelili.