KAIRRA: Ani ne, aspoň to tu ožilo.

CAROLIAN: jasně to je pochopitelný :) Já si to umím představit, co za šok to je pro okolí, všichni asi umíme. Byť tam většinou bývá ten moment "aha nojo, vždyť vlastně to a to teprve teď dává smysl" on by možná ten šok nebyl o tolik menší, kdyby Lenka řekla: Jsem na Lenka, vrátím se za půl roku, čau. Stejně bys měla problém si na to zvyknout, to je normální. Cení se přístup, ne bezchybnost :)
Jen pro vysvětlení, jestliže trans osoba vypadá přecitlivělá na misgenderování atd, tak je to proto, že ji samotnou stálo neskutečné úsilí stát se sama sebou a prostě to chce už mít všechno dořešené a "čisté", vlastně na to chce zapomenout a normálně žít. Stačí vyjádřit, že to misgenderování není úmysl a ok.
Ale samozřejmě, i trans osoba může být kretén, taky jednu znám :D

CAROLIAN: vážně tohle očekává, nebo si ty myslíš že to očekává? Mluvila jsi o tom s ní? Mně celou dobu přijde, že si to celé bereš zbytečně osobně..

BHA: já se ale nikoho vyptávat nechci.... ani nechci vědět detaily z jejich sexuálního života.... jenom jsem chtěla poukázat na problém toho, že Lenka nejspíš leta věděla, že je Lenka, měsíce se připravovala na tranzici - a od ostatních se očekává, že přešaltují během deseti vteřin na to, že je všechno jinak.... a běda, když ne.

Tím neomlouvám někoho, kdo se fakt chová jak kretén - to je prostě kretén.

CAROLIAN: No a všechno tohle mi přijde úplně v pohodě.
Ten rozdíl mezi tím, že je těžký si zvyknout a transfobií vidím tam, jestli na: "hele, myslíš teď Lenku?" odpovíš "nojo, jasně, Lenka, sorry, furt se mi to plete" nebo nějakou přednáškou o tom, že si jen vymýšlí kraviny a že Petr bude pořád Petr...

CAROLIAN: No, jasně, označení za hatery a transfoby je v takovýchto případech úplně mimo mísu - jak pak chceme označovat ty, co jsou na translidi promyšleně hnusný?
Jiank přirovnání s vozíkem IMHO poněkud pokulhává. Ten člověk prostě jen vypadá jinak a jinak se jmenuje, a to je všechno. Hm. Vlastně mám pocit, že to je hrozně málo důležitý a není potřeba to řešit. Je to jeho věc... Nemusím na něj brát žádný ohledy, jenom si zapamatuju jiný jméno (což za rok za dva možná i zvládnu :D)... Přijde mi, že právě nejlepší je neřešit to, nerýpat se v tom, nebát se, že něco uděláš špatně... Prostě ten člověk není nějakej divnomutant, je to furt úplně vobyčejnej člověk, tak změníš oslovení a jedeš dál...
Ten člověk to asi nějak prožívá, ale co mi je po tom... Jako pokud jsme si blízcí, tak se asi nějak optám, ale pokud si nejsem jistý, tak se mu v tom nebudu rejpat... Je to jeho věc, co mi je po tom... Přijde mi, že to nemusím vůbec pobírat a rozumět tomu, co se děje, prostě jen reflektuju ten výsledný stav...

ALDARION: kdyby místo situace Petr / Lenka byla situace, že Petr přijede po úraze na vozíčku, tak bych to chtěla taky vědět předem - třeba proto, že když je pozvaný ke mě na návštěvu, tak nemůžu ten fakt, že je na vozíku ignorovat - ale musím nějak vyřešit PŘEDEM to, že se bude muset dostat přes schody. Akorát, že u toho vozíku je jednodušší zeptat se "jak se ti daří, jak to zvládáš - případně i jak se to stalo" a nebude to druhou stranou považované za ignoraci nebo transfobii.
A mě to zajímá - i u Petra by mě zajímalo, jak k tomu došel - už proto, že bych se ráda poučila, jak to vlastně je - je to něco, s čím nemám vlastní zkušenosti a neumím si to představit - umím si představit autonehodu, po které člověk skončí na vozíku, protože to je zjevné a vizuální (navíc autem jezdím, mám s tím osobní zkušenost), ale tohle je něco mimo mou představivost. A pravděpodobně mimo představivost jánevím devadesáti procent lidí - takže v tom tápeme a za každý přešlap jsme transfobové.

Jinak pro mě Petr neumřel - Lenka má stejný smysl pro humor, stejné názory, stejné životní hodnoty jako měl Petr - je to stejná osobnost, jako byl vždycky Petr. Ale v něčem se jí život zjednodušil a v něčem zkomplikoval - a já bych ocenila nějaký vhled do toho, co se změnilo v tom jejím prožívání.

Když mi Petr zavolá, že se chce sejít a neřekne mi, že je na vozíku, tak si s ním dám klidně sraz na starých zámeckých schodech - a fakt to nebude proto, že bych mu chtěla ztěžovat život nebo se mu vysmívat za to, že je na vozíku. A i když mi to řekne, tak zkusím vymyslet něco jiného, že se třeba sejdeme na Vyšehradě (ale třeba si neuvědomím, že zrovna tahle stanice metra nemá výtah -mmch nevím, jeslti má nebo nemá, protože jsem tomu doposud nemusela věnovat pozornost) - tím chtěl básník říct, že kromě obecného povědomí (samozřejmě, že racionálně vím, co se stalo s Petrem/Lenkou), že se něco s tím člověkem změnilo, potřebují lidi, kteří se v tom světě nepohybují, ještě nějaký "návod", průvodce tím novým životem. A označení za hatery a transfoby fakt nepomáhá. Výsledek je, že se pak člověk raději stáhne a nedělá "nic".

já uznávám, že je to problém Petra/Lenky, a že o tom nemusí vykládat každé tetce na ulici.... ale třeba když sousedka měla rakovinu, tak napsala email ve smyslu "mám rakovinu, přijdu o obě prsa a zřejmě i o vlasy. Nechci o tom s nikým mluvit, nepotřebuju, abyste mě litovali a potřebuju být se svou rodinou - omlouvám se, ale nebudeme příjmat návštěvy. Pokud chcete pomoci, kontaktujte mojí sestru." - ta sestra tenkrát koordinovala s čím kdo může pomoct - která sousedka vyzvedne děti ve středu ze školy, že se vybraly peníze na dovážku hotových jídel a podobně - někdo dal peníze, někdo třeba sám uvařil...
Já nepotřebuju, aby se mi někdo svěřoval se svou duší - ale prostě informace "toto se se mnou děje a až mě příště uvidíš, budu vypadat jinak / budu se jmenovat Lenka" by byla bývala užitečná. Včetně třeba toho "chci se o tom bavit" "nechci se o tom bavit"... protože člověk neví, jak reagovat aby "neurazil" - když budu ignorovat to, že ten člověk si prochází nějakým těžkým obdobím, je to OK? Potřebuje / ocení ten člověk nějakou oporu / podporu nebo chce naopak být sám / s nejbližšími?

Tohle platí nejen pro trans lidi, ale i třeba pro lidi procházející nějakou zdravotní komplikací, nebo třeba úmrtím v rodině atd. - že to okolí často neví, co s tím. Když nechce být vlezlé, a zároveň má o toho člověka starost.

Mně je třeba drbání za zády od jisté doby fuk, pokud mi to nějaká dobrá duše nedonese se záměrem vyvolat konfilkt, ktery by si pak mohla sama užívat. To ať si každej se svým svědomím a karmou vyřeší sám

ARGANNAH: jenže realita je taková, že zcela a velice disproporčně je do vysvětlování a obhajování se tlačen kdokoliv se nějak vymyká standardu, zatímco "normální" většině se tolerují odsudky, komentáře, rady a jejich újma na jemnocit, že se musí dívat na transku / tlusťocha / malý kozy, name it. Až těmhle nevyžádaným vstupům do něčího života bude předcházet zamyšlení, že ten vybočující jedinec má nějaký životní příběh, až bude normální mu uznat něco jako přednost, presumpci neviny, pak budu chápat averzi k tomu, že dotyčný třeba sám nebere ohledy nebo se chová nějak. To je taková moje představa o vyspělé společnosti. Že ten privilegovaný (protože většinový) by měl udělat v empatii první krok. (Platí o všechny oblasti, nejen cis / trans).

ALDARION: no zrovna nemít na někoho debilní kecy mi příjde jako dost spešl zacházení a věc, kterou se progresivisti/wokies/younameit marně snažej dosáhnout už minimálně od začátku tisíciletí. A to už jsme pokročili tak daleko, že ve slušnější společnosti není OK mít ty kecy napřímo, ale lidi se začínají bouřit i za drbání za zádama... Viz ta nedávná debata tady. Mě to příjde jako požadavek, aby se lidi nechovali jako debilní hovada - naprosto souhlasím, a rád bych se pod něj podepsal, ale snaha to nějak institucionovat a společensky vyžadovat je naprosto marná, páč jedinci, co ty debilní hovada nejsou, to už dělaj dávno, a ty co jsou, si najdou dalších dvacet jinejch míst a cest, jak se tak projevit a tnout do živýho.

Lidi prostě drbali a drbat budou a primárně ty, který nějak vybočujou z davu, nebo jim přinášej pocit ohrožení a tyhle sexuální nejasnosti halt rozsvěcej varovný kontrolky velký skupině, tak je to vděčný téma.

KING: Spousta příběhů translidí přitom používá tytéž techniky: byl tu Petr, ten dejme tomu "zemřel", teď je tu Lenka. Osobně chápu příspěvek Carolian takhle: ne jako deadnaming, ale jako upřímnou, otevřenou a sebekritickou výpověď o tom, že její kolega Petr dejme tomu "zemřel" a místo něj tu náhle byla Lenka, kterou neznala. A jak to sama prožívala. To samozřejmě nemusí nikoho zajímat, ani tebe, ani Lenku, ale jak dost ostře a provokativně podotkl Omnihash, nikdo není ve skutečnosti povinen se zajímat o ostatní a jejich pocity. Akorát je ta společnost tak nějak hezčí místo k žití, když se co nejvíc lidí zajímá o druhé.

Přemýšlela jsem teď o tom i teoreticky. Takový ten ostrý radikalismus typu "já tobě nedlužím nic, ty mně vše" je užitečný v nějakých silně revolučních situacích, kde se mění zažité pořádky a je k tomu prostě potřeba drastických prostředků. Hnutí za práva translidí je určitě v jedné z takových situací. Na druhou stranu pohled do dějin nějak naznačuje, že čím méně agrese a nespravedlnosti se během takové revoluce napáchá, tím menší hrozí riziko, že se následně zvrátí ve svůj opak (v tomto případě v bezuzdný konzervativismus a transfobii). Asi bych z toho měla tendenci vyvozovat, že investice slušného chování do každého jednotlivého náhodného kolemjdoucího (samozřejmě dokud se neprojeví jako nenapravitelný transfob) je možná dnes pro transosobu šíleně vyčerpávající (a tím pádem musí mít své meze), ale je to investice do budoucnosti, ve které být trans nevyvolá ani zdvižení obočí.

Ale já jsem taky vlastně náhodný kolemjdoucí. A každému můžou být moje úvahy ukradené úplně stejně, jako Lence Carolianiny pocity.