KAMAHL: To upřímně dost chápu. Mám kolem sebe několik takových lidí. Pokud je nepotkávám hodně často, ale třeba jen několikrát do roka, tak jsem absolutní retard. V hovoru o nich se vždycky zaseknu a skončí to "ta, eeee, nooo, jak se jí říkalo [Přezdívka]", a bude mi trvat ještě asi dost dlouho, než se to naučím. Nejhorší kombinace je, pokud je mám pod tou přezdívkou zafixované z doby, kdy jsme se vídali velice často, a teď už je potkávám třeba jen jednou za několik let. Je to jako přeučovat se zafixovaný pohyb, ještě náročnější, než si někoho zapamatovat, což už samo o sobě je pro mne docela výzva.
Naštěstí se mi to ještě s nikým v tranzici nestalo. Ale vyžaduje to teda dost intenzivní soustředění.
CAROLIAN: Tak přijde mi, že "pochopit, co se stalo s Petrem" ve 21. století člověk zvládne tak nějak u internetu a nemusí si to nechat vysvětlovat přímo od Lenky. Vysvětlovat to každému sparingpartnerovi a vzdálenému známému je hrozně únavné, otravné a bolestivé. Myslím, že tohle je jeden z velkých cílů toho awareness hnutí, aby o tom lidem tak nějak věděli, že když na sjezdu řekli "tady Petr je teď holka a jmenuje se Lenka" tak to stačí a že o tom Lenka nemusí přesvědčovat každého zvlášť. (Kdyby nebylo tolik lidí, co tě kvůli tomu nějak - v lepším případě - pošle do prdele nebo rovnou s rozmyslem a nasazením vysvětlí, proč jsi odpad společnosti, tak by ta potřeba vysvětlovat to každému znova pořád dokola asi nebyla tak bolestivá, ale pořád je to tak nějak otravné.)
Jasně, člověk potřebuje chvíli, nějak to sežvýká, nějak si zvykne, chvíli se třeba přeříkává, whatever, ale mám pocit, že pokud jste si předtím nebyli nějak intenzivně blízcí, tak si spolu nepotřebujet sednout a vážně probrat, jak to teď bude...
OMNIHASH: Tady je otázka, co považuješ za spešl zacházení. Respektovat to, že někdo prošel tranzicí, a nemít na něj debilní kecy, mi nepřijde jako speciální zacházení, ale jako nebýt nebil...