SITH: nemůžu mluvit za ostatní, ale pro mě je to možnost/schopnost uživit se a fungovat samostatně s dítětem/dětma i v případě, že to s partnerem zásadně nepůjde a budu potřebovat se rozestěhovat v době, kdy ještě budu dítě kojit a přebalovat. tu sebejistotu jsem rozhodně jakožto studentka plně závislá na kapesným od táty fakt neměla. nemám to definovaný žádnou částkou, potřebovala jsem si v životě něco vyzkoušet a zažít, abych:
1) neměla pocit, že o něco přicházím, když najednou zůstanu x let s dětma doma
2) cítila vnitřní sebejistotu, že se dokážu postarat nejen sama o sebe, ale že jsem schopná nést odpovědnost za někoho dalšího
3) měla nějaký základní, ne nutně velký, finanční polštář stranou pro strejce příhodu - čím jsem starší, tím víc se potkávám se situacema, co prostě nevymyslíš (kdybych chtěla být matkou stůj co stůj, klidně matka samoživitelka programově, pak bych samozřejmě potřebovala pro klid duše vytvořit dostatečný finanční polštář, abych měla jistotu, že zvládnu nepředvídatelný situace...zdravě ctižádostivá ženská nenaběhne do single mateřství s vizí, že holt nějak bude a kdyžtak může několik let vysávat svý rodiče a kamarády o finance a čas, protože přece ono to nějak dopadne a oni mě nenechaj ve štychu, když to bude blbý, že jo)

ten pocit jsem získala v 26 letech a od tý doby se cítím bejt připravená stát se matkou. kdyby mi stačil chlap, co má vlastní byt nebo barák a chce mít dítě, mileráda bych do toho šla, ale bohužel nedokážu to takhle zredukovat, hledám taky něco jako "splynutí duší" a to je fakt náročný - čím starší seš, tím ostřeji máš řezaný charakter a zvyky (ta druhá strana jakbysmet) a najít kompatibilního jedince (kterej vůbec nemusí pasovat do nějakýho vysněnýho ideálu, stačí, že nám spolu bude fajn, budeme se respektovat, umět dobře domluvit a zorganizovat) je prostě náročný. a tyhle vlastnosti "do společnýho života" rozkrejváš až po čase, takže čas plyne a ty potkáváš a rozcházíš se.....

mám kolem sebe krom šťastných rodin i x případů, kdy ta holka musela odejít od týpka/vyhodit ho ze dne na den a fakt to není easy. taky jsem doma byla svědkem toho, jaký to je, když spolu (respektive vedle sebe) dva lidi žijou čistě jen z pragmatických (finančních důvodů), ale přitom v reálu už je vlastně převládající emocí zhnusení až nenávist. není to vůbec pěkný a nechci být nikdy osudem ani vlastní neschopností/odevzdaností do takový situace vtlačena.
na vsích to všechno jede víc podle starýho modelu, obecně je i ta mentalita jiná a pokud se nechystáš jít žít někam jinam, bereš prostě v potaz, že tenhle vzorek je jedinej k dispozici a z něj si prostě musíš vybrat.

model babička za rohem má v Praze málokdo, o bydlení u rodičů už vůbec nemluvě (teď si spočti ty ušetřený prachy, když místo nájmu ty peníze spoříš....to dává dost velkej pocit svobody)

SITH: teď jsi mě rozesmál....ale dost jsi to vystihl asi vlastně :) ta poslední věta je směšnej paradox, ale přiznávám, že jsem s tímhle tématem dřív taky bejvala opatrná

Tak ee každý má nějaké preference? Já bych nemohla zas chodit s někým kdo je moc hubený (s okurkou) :)
Bmi 20 po 30tce je imho reálné, záleží ale na samotné postavě a mind setu, mám 167cm a 55 kg, víc pro mě není pohodlné, cítím se potom jak baba
Hejty nehejty, ale Koudymu se vše povede, vsadím litr :) protože chce a něco pro to udělá. Nikdy jsem nemyslela že budu KOUDYho supportem, ale myslím že už to to trochu přehánite
SITH: yes, téma děti je obecně jakési společenské tabu, většina se o tom stydí hovořit, přitom je to úplně normální.

VENDULKA: přesně tak. Těch single lidí po 30, co hledají vztah, je stále hodně, ale problém je v tom, že oni oficiálně vztah nehledají, mají jednoho dva milence/milenky a své koníčky, víceméně jim to tak vyhovuje, ale kdyby někdo byl,tak by to bylo super. Ale tímhle přístupem to dost razantně likvidují.

Na rande večer už nejsi tak v kondici, protože sis ráno zašukal s kámoškou, s kámošema lítáte po trailech na Klínovci namísto randění po Petříně a navenek musíš říkat, že nikoho nechceš, protože ten kdo někoho hledá, tak je zoufalý a zoufalý lidi nikdo nechce. Takže vlastně chceš, ale děláš, že nechceš. U ženských k tomu přidej ještě nechtít děti, abys nevystrašila ty poslední zbytky chlapů, na které ještě narazíš

VENDULKA: Sorry ale celej ten prispevek je branej jako humor vzhledem k tamni diskuzi..Proto ma taky tolik lajku..realita je takova ze jsem chodil s holkou ktera mela 158cm a byl jsem s ni pet let..i s holkou ktera mela pres 60 kilo..Je potreba rozlisovat realitu a vtipny prispevky na nyxu..Z toho pak ocividne vznikaj pomyleny prispevky jako ten chaindleruv, prestoze jsem tu nekolikrat psal, ze mi u holky vicemene nezalezi na veku, nebo barve oci ci vlasu..a moc rad si od nej jako od nekoho kdo me v zivote nevidel a nic o me nevi prectu..co ze konkretne nesplnuju za veci ktery chce zenska od chlapa se kterym ocekava stravit zbytek zivota.

KOUDY: [ KOUDY @ SEZNAMKA :-) NYXaku a NYXacek...need more meetings ]
Když to vztáhnu jenom na ty nároky na postavu...hledáš holku s maximálním BMI 20 (57kg, 170cm). To je pro mnoho ženských po třicítce nereálnej cíl nebo jedině za cenu drastickejch diet, odsávání tuku nebo denní návštěvy ve fitku. Já mám BMI 23 a hodně sportuju, držet si váhu tak, abych měla max. BMI 20 je pro mě po třicítce dost nereálný

CHA1NDLER: hele zase nemusíme tak přehánět ne? I po 30 se najdou chlapi a ženský, co hledají vážný vztah, dbají o sebe (co se týče vzhledu) a mají to v hlavě v pořádku. Problém je jenom v tom, že je jich míň, nenosí na čele štítek ("jsem single a hledám vztah") a někdy to trvá, než na sebe narazí.
Koudymu doporučím ať hledá. Možná najde co hledá a když ne, tak třeba sám dojde k tomu, že musí slevit ze svých nároků.

CHA1NDLER: Škoda, že mě má ten kripl v DI, chtěl bych se mu vysmát.

S randěním po 30. je to jako s parkováním. Všechny dobrý místa jsou většinou zabraný, a zbejvaj
placený, pro kriply a nebo rodiny s dětmi:]

Dle mého soudu má Kouďák naprosto nerealistickou představu, co za ženu vlastně chce a na druhou stranu (opět dle mého soudu) nesplňuje prakticky nic z toho, co ženská s nohama na zemi chce od chlapa se kterým očekává strávit zbytek života.

Ale za větu " Intelektualno mi u holek taky nevadi. Naopak..pul hodiny jsme resili Jordana Petersona" díky, to hodně pobavilo :)))

SITH: ano, je a zada si kompromisy...a prave proto to ne kazdy partner zvladne. Kazdopadne to je ta nezavislost, jak ji definuji sama pro sebe. Uplne chapu, ze kazdy to tak proste nema. A tak narazime na to, ze pro nas planovace je obcas tezky pochopit partnery, kteri proste planovat neumi, nechapou ruzna rizika a plno veci je jim proste jedno.

SITH: pro me je to porizeni si vlastniho bydleni i za cenu toho, ze odejdu z hlavniho mesta a zaroven si diky mistni relativne nizke cene bytu/hypoteky postupne vytvaret takovy polstar, abych nemusela resit, co si kde poridim ci co musim zaplatit. A pokud bych byla na materske, tak z toho castecne fungovat a posleze v pripade nutnosti mit dostatek financi na to, abych v pripade, ze by se ze me stala samozivitelka, mohla bez problemu sebe a dite uzivit a postarat se (i si zaridit pripadnou chuvu, kdybych chtela zpet do prace rychle).

A v pripade, ze bych dite nemela, tak co nejdrive splatit byt a mit vic financnich moznosti se postarat o starnouci rodice a prarodice.

kupodivu ani boticky ani kabelky jsem si nekupovala, ale zato jsem toho dost utratila za zabavu a nelituju toho.

TEKKANNE: tak si ale pojďme tedy definovat, co je to ta nezávislost. Je to schopnost si vydělat tolik, abych si sám zaplatil tržní nájem v Praze? nebo je to vytvoření si takového peněžního polštáře, že jej můžu tři čtyři roky čerpat, když se ocitnu na mateřské? nebo platit 20k za pronájem, k tomu být na mateřské a ještě mít pošltář? tak to mě zajímá, kdo z místních měl do 33let našetřeno 300k CZK .) imho většina to má utraceno za kabelky, botičky a dovolené.

Ale chápu argumenty "to dítě je vaše, VAŠE", takže nastupuje chlap, který by měl splňovat to samé, co jsem psal nahoře.

na vesnici a maloměstě se to řeší tak, že mladý pár bydlí u rodičů, s hlídáním pomáhá babička, co bydlí o tři místnosti vedle a mladá pár jezdí do nejbližšího města makat

SITH: no ono na tom není nic divného: familie z menších měst a vesnic mají většinou vícero statků anebo tak velkých, že se dá žít vícegeneračně, takže krom jiný mentality tam je i tenhle existenční luxus, že když se Ti partnerství/manželství rozpadne, máš kam jít. při dnešní 50% rozvodovosti je vcelku logický, že se inteligentní holka chce trochu zajistit (rozjet kariéru a vydělat nějaký peníze) předtím, než odejde na několik let z pracovního trhu, protože nechce úplně závislá na svým muži - ne proto, že by byla apriori kariéristka, ale proto, že nechce svou existenci a veškerou budoucnost vkládat do naděje, která se může jednoduše rozplynout.

jsem přesvědčená, že kdyby to s vlastním bydlením fungovalo jako za totality, spousta žen by klidně rodila dřív, byla by na to psychicky nastavená, protože by neměla obavy o holou existenci typu "co když"......

MOODYCAT: jo, mne je 38, darovat vejce uz nemuzu (jelikoz mi tahle moznost, ktera by nekomu pomohla, napadla prilis pozde) a biologicky hodiny mi jeste nikdy v zivote netikaly. Kazdopadne jsem ve fazi, kdy si stale stojim za tim, ze dite nechci, a tudiz misto pripadnych partnerovych natlaku na rodinu by mi nevadil partner, co je rozvedeny a ma sve deti...kazdopadne nikdy neni vylouceno, ze svuj nazor zmenim a treba tu rodinu mit nekdy budu, co ja vim, ale proste ja se zas napriklad nechci seznamovat jen za ucelem vytvoreni funkcni rodiny. Takze selekce je pak jasna.

Clovek si v urcitem veku vystaci sam, nepotrebuje uz tu druhou osobu na nejake zajisteni apod. Vlastne i na volny cas ma pratele. Ale takovy ten zdravy vztah, kdy se maji lide radi, neocekavaji velke veci jeden od druheho, jsou schopni spolu fungovat, ale i zit nezavisle...neco takoveho je fajn:)

MOODYCAT: Já to taky tak měla. Nakonec jsem děti chtěla především, že mě to v práci už sralo :)) Ty svoje mám nakonec celkem i ráda, ale cizí mě stále nic neříkaj.

AMORESMORTIS: záleží o jakou sociální skupinu se jedná. A dost cítím rozdíl mezi Prahou a zbytkem ČR, respektive Prahou, velkými městy a zbytkem ČR. Já pocházím z maloměsta, což je takový ten průsečík mezi velkým městem a tím zbytkem ČR, kdy půlka lidí jezdí makat do Prahy a půlka žije na okraji a na vesnici a jezdí tam. A ti chlapi tam nejsou manageři, ani nedělají ve fintechu, ani nejedou v bitcoinech, ani nemají služební auta, ale jsou to chlapi, co makaj rukama v továrnách, pochází z vesnice, mají po rodičích barák a o ten se starají atd. A ti mají děti kolem 20-25 se stejně starýma ženskýma.

Takže teď, když jezdíme na kind vadr s dětma, kdy ve své sociální skupině jsme chlapi kolem 34-38, co máme dvě malé děti předškolního věku, tak ten chlap jede s náma, ale jede sám, protože jeho dítěti je už 15 a na tohle kašle, nebo jde s náma jako "další dospělák" a tahá na zádech krosnu s mým děckem atd.

Z čehož usuzuju, že ve velkých městěch a v Praze se lidi více snaží nějak dojít kariéru, udělat slušný plat, nakoupit nějaké hmotné statky a procestovat. Pak potkat kolem 30-35 partnera pro rodinu, s kterým chceme mít děti a kolem 33-38 to nějak odrodit a vychovávat. Jen u ohínku při popíjení piva poslouchám, jak on řeší problémy s tím, že jeho dcera ztratila v 16 panictví a já koukám na svou čtyřletou dceru a říkám si lol

KOUDY: Tak nektery holky proste neciti ty pudy, zejo...
Mne je taky 30, moje vejce uz davno hnijou, ale nemam ty spravny pocity, ani moje mama je nemela, segra, ktera se tedka vdava je nema...neni to nejaky ucelovy, ze si tedka buduju karieru, ale deti me proste jeste porad spis serou.

KOUDY: pěkný, třeba budeš mít v poště fůru profilů :)