SITH: nemůžu mluvit za ostatní, ale pro mě je to možnost/schopnost uživit se a fungovat samostatně s dítětem/dětma i v případě, že to s partnerem zásadně nepůjde a budu potřebovat se rozestěhovat v době, kdy ještě budu dítě kojit a přebalovat. tu sebejistotu jsem rozhodně jakožto studentka plně závislá na kapesným od táty fakt neměla. nemám to definovaný žádnou částkou, potřebovala jsem si v životě něco vyzkoušet a zažít, abych:
1) neměla pocit, že o něco přicházím, když najednou zůstanu x let s dětma doma
2) cítila vnitřní sebejistotu, že se dokážu postarat nejen sama o sebe, ale že jsem schopná nést odpovědnost za někoho dalšího
3) měla nějaký základní, ne nutně velký, finanční polštář stranou pro strejce příhodu - čím jsem starší, tím víc se potkávám se situacema, co prostě nevymyslíš (kdybych chtěla být matkou stůj co stůj, klidně matka samoživitelka programově, pak bych samozřejmě potřebovala pro klid duše vytvořit dostatečný finanční polštář, abych měla jistotu, že zvládnu nepředvídatelný situace...zdravě ctižádostivá ženská nenaběhne do single mateřství s vizí, že holt nějak bude a kdyžtak může několik let vysávat svý rodiče a kamarády o finance a čas, protože přece ono to nějak dopadne a oni mě nenechaj ve štychu, když to bude blbý, že jo)
ten pocit jsem získala v 26 letech a od tý doby se cítím bejt připravená stát se matkou. kdyby mi stačil chlap, co má vlastní byt nebo barák a chce mít dítě, mileráda bych do toho šla, ale bohužel nedokážu to takhle zredukovat, hledám taky něco jako "splynutí duší" a to je fakt náročný - čím starší seš, tím ostřeji máš řezaný charakter a zvyky (ta druhá strana jakbysmet) a najít kompatibilního jedince (kterej vůbec nemusí pasovat do nějakýho vysněnýho ideálu, stačí, že nám spolu bude fajn, budeme se respektovat, umět dobře domluvit a zorganizovat) je prostě náročný. a tyhle vlastnosti "do společnýho života" rozkrejváš až po čase, takže čas plyne a ty potkáváš a rozcházíš se.....
mám kolem sebe krom šťastných rodin i x případů, kdy ta holka musela odejít od týpka/vyhodit ho ze dne na den a fakt to není easy. taky jsem doma byla svědkem toho, jaký to je, když spolu (respektive vedle sebe) dva lidi žijou čistě jen z pragmatických (finančních důvodů), ale přitom v reálu už je vlastně převládající emocí zhnusení až nenávist. není to vůbec pěkný a nechci být nikdy osudem ani vlastní neschopností/odevzdaností do takový situace vtlačena.
na vsích to všechno jede víc podle starýho modelu, obecně je i ta mentalita jiná a pokud se nechystáš jít žít někam jinam, bereš prostě v potaz, že tenhle vzorek je jedinej k dispozici a z něj si prostě musíš vybrat.
model babička za rohem má v Praze málokdo, o bydlení u rodičů už vůbec nemluvě (teď si spočti ty ušetřený prachy, když místo nájmu ty peníze spoříš....to dává dost velkej pocit svobody)
SITH: teď jsi mě rozesmál....ale dost jsi to vystihl asi vlastně :) ta poslední věta je směšnej paradox, ale přiznávám, že jsem s tímhle tématem dřív taky bejvala opatrná