REBORNA: Prisel jsem o strejdu, se kterym jsem travil fakt hromadu casu. Prisel jsem o brachu, kterej mi byl vzorem. Prisel jsem o byt po babicce, ve kterym jsem bydlel. Podedila ho brachova zena, se kterou byl rok. Ten byt byl psanej na brachu, aby mel cim rucit za byt, co si koupil na hypnu. Prisel jsem o zenu, se kterou jsem zil 8 let a mam s ni dvojcata. Vrazila mi kudlu do zad, kdyz bylo detem 3, pak znovu, kdyz jim bylo pet. Prisel jsem o dalsi zenu, se kterou jsem byl tri roky, behem kterych jsem s ni prozil spoustu krasnyho, ale i nechutnou diagnozu, ktera celej ten vztah temne provazela. Prisel jsem o vsechen majetek a skoncil v podstate jako bezdomovec - bydlel jsem pul roku v kamosove zahradni chatce, ve ktery nebyla ani voda a byla tam kosa jak v zime (bylo to v zime), takze jsem svy deti mohl vidat jen obcas vecer po praci.
Shit happens...
O tri roky pozdeji mam splaceny dluhy, sedim ve svym byte (no, jeste 10 let bude banky) na svym gauci, koukam pres xbox na netflix na svy tv. Mam staly prijem dostacujici na deti, bydleni, jidlo a vsechny slozenky a splaceni dluhu a zbyva i na nejakej ten Zivot. Zenu nehledam, protoze jsem se svym zivotem spokojenej, jako nikdy a nechci ho menit.
Flex...
Ztraty se daji prezit. Zaziva je kazdej, clovek na svete. Jeden do posledniho. Nekteri to maji dramatictejsi, nez jini a kazdej se se ztratou srovnava jinak. Nekdo to zvlada dobre, jinej hur. Jenze pak jsou tu i lidi, kteri se ze ztraty regulerne zblazni. Neco jim v mozku preskoci a v tom lepsim pripade jen uz nikdy nejsou, jaci byli predtim. V tom horsim pachaji sebevrazdy ci konci dozivotne v psychiatricke lecebne.
Rok a pul je "zdrava" doba na to, aby se clovek srovnal s rozchodem, ale ty ses nepohla ani o milimetr za celou tu dobu, co nam tu porad dokola vypisujes do posledniho slova to same. Trapis sama sebe tim, ze to porad dokola opakujes. Porad se hnipes v otevrene rane, ktera uz mohla byt davno zahojena. Nech to minulosti, nech svuj mozek zapomenout na to zle. Zavri tu knizku, kterou ctes porad dokola a hod ji do reky. Vypni nyx, je to toxicka zumpa, na kterou musi mit clovek nervy, ktery ti ted chybi. Sympatii se tu nikdy nedockas a jen te to provokuje.
Zajdi za psychologem, nedokazes se s tou ztratou a krivdou srovnat sama a nejsi kvuli tomu o nic horsi, nez ja. Proste to nedavas a nelepsi se to. Nech si pomoct, je to par minut tydne. I kdybysme byli uplne mimo a ty jsi psychicky v poho, muze ti byt jeste lip. Proc tu radu tak zatvrzele ignorujes? Prijde ti tak spatna?
Kdybys zacala kaslat krev, asi bys za doktorem sla, ze? Tohle je podobny, jen je to zakernejsi v tom, ze nemoc ovlivnuje tvuj mozek. Takze pro tebe jsou tvoje myslenkovy pochody naprosto v poradku, davaji jasnej smysl a jsi zcela racionalni. Vsichni ti ru rikame, ze nejsou. Ze ti obcas neni ani po dvacate uprave rozumet, vety nedavaji smysl, chybi v nich slova, vety a pokazdy urcite i milion tvych naspeedovanych myslenek, ktery nyx nepobere. Odpovidas uplne mimo a na veci, na ktery se nikdo neptal, reagujes naprosto selektivne a vse skonci ve stejnem kolovratku a hnipani se v otevrene rane.
Tvuj mozek ti lze! Vsichni tu vidime, ze kasles krev, ale tvuj mozek ti rika, ze nekasles vubec. Bez pomoci se z toho nedostanes a v tom lepsim pripade se budes v padesati hnipat v otevrene rane. V te horsi...
Ja vim, ze mas strach, ale neni takova budoucnost strasidelnejsi?
Prosim neodpovidej, zavri nyx a objednej se. Az se budes citit lepe, az se nebudes hnipat ve svych ranach, prijd si popovidat. Hodne sil!