RAINBOF:
A jak jsem mu to mohla nabídnout, že bych šla s ním, když už ten jakoby muj byt v Praze byl prodanej a já to věděla teprve den, ale on zmizel a jen napsal, že jede na víkend pryč.
A pak si mě, když jsem se mu snažila v sobotu zavolat, jen jako že kdy se v neděli vrátí, že jsem uklidila a byla trochu dotčená, že mě nevzal s sebou někam na víkend, když já už měla náhle čas a volno a bylo ještě hezky, ale on SI mě zablokoval a jen poslal SMS, že už bude dělat v Brně a že se mnou bude komunikovat už jen e-mailem.
A na tu chvíli nechci ani pomyslet, nebo musim plakat, to i po dvou letech.
Já vim, že sebelítost je trapná a blbá.
Ale na tu chvíli už nechci pomyslet, ten šok, tu hrůzu, kor pak když jsem pomyslela, kam jako půjdu, když ten byt už byl prodanej.
Já už tu o tom psala, jak jsem padla na kolena a začla se klepat a křičet bolestí, jak kdyby někdo umřel, tak skoro, muj tedy budoucí manžel, už jsem tu o tom psala a stačilo.
Pak jsem tomu nevěřila, myslela, že to snad bude vtip nebo jen jeho pomatení asi, protože já viděla nadčasově ty měsíce před tím a jak jsme ten čtvrtej rok spolu už velmi spokojeně žili.
Neviděla jsem tam ten 20 min afekt z tý práce, muj křik nebo pláč, já byla v afektu a rýsovalo se to ppé návratu tý kolegyně z její měsíční dovolený postupně, a vše se nejdřív jevilo fajn, i v tý práci. Tedy skoro vše, tak 99 % a zbytek bychom spolu dotáhly, až by si zase dělala svoje věci.
Takže já nevim, nevěřila jsem tomu, pak uvěřila, začal strach, pak bolest, smutek se měnil ve vztek, ale to díky mailům táty hlavně. O tom bytě/penězům/vs. jak mě posílal za nějakými odborníky, ale já jen chtěla podíl z bytu a zkusit prchat na tu Moravu a zachránit situaci.
A jak jsem plakala za vrátky u jeho z tatínka, ale ten mi řekl, že on už se mnou nechce být, tedy že už v Praze nechce být, to už jsem psala taky.
A když jsem se snažila z toho měsíce nějak dostat, abych z toho neumřela, no musela jsem, protože už se to začlo na mě podepisovat...
Tak jsem našla i ČLÁNEK, JAK TAKHLE NĚJAKEJ CHLAP TIM GHOSTINGEM OPUSTIL ŽENU, ALE TEN JI VYMĚNIL ZA MLADŠÍ A VESELEJŠÍ HNED, PROTOŽE TA JEHO ŽENA MĚLA NÁHLE NĚJAKÝ PROBLÉMY, A UŽ PROSTĚ NEBYLA TAK USMĚVAVÁ A POHODOVÁ, I KDYBY JEN DOČASNĚ...
Ale ,,vyskytly se problémy, a to jsou pak hned chlapi fuč"
No tak ji opustil, a psal, že se pro věci vrátil AŽ KDYŽ TU JEHO ŽENU ,, TEN NEJHORŠÍ VZTEK PŘEŠEL."
Tak to mě na tom zaujalo, JAK OMEZENÝ NEBO ALIBISTICKÝ CHLAPI JSOU, ŽE TO NAZÝVAJ VZTEKEM A VIDĚJ V TOM, CO MILUJÍCÍ ŽENA, KDYŽ JI MUŽ ZNIČEHO NIC OPUSTÍ, JEN VZTEK.
Jak u blbejch na písku nebo jak kdyby snad ani neprožili lásku, ale tvrdí se, že muži ji vnímaj některý jinak.
Ale není to ,,jen" vztek, JE TO CELÁ ŘADA POCITŮ OD BOLESTI, PŘEVÁŽNĚ BOLESTI, SMUTKU, BILANOVÁNÍ, LITOVÁNÍ, ŽE HO POTKALY, ZA TU ZPŮSOBENOU BOLEST, a to utrpení, PAK JE TO TAKY POSTUPNĚ VZTEK, ODHODLÁNÍ SI NAJÍT JINÝHO, ALE TO SE PAK MĚNÍ V MARNOST, PROTOŽE KDYŽ ČLOVĚK NĚKOHO MILUJE, TAK TO PODVĚDOMĚ NECHCE, JEN ,,MUSÍ" A TAK TO NEJDE....
Prostě různě.
Hodněkrát jsem si říkala, že si MUSÍM DOBŘE ZAPAMATOVAT JEDEN ROZCHOD KDYSI A JAK TO BOLELO, VÝVOJ UDÁLOSTÍ MI PAK ZPŮSOBIL PROBLÉMY NA ČAS I ZNIČIL ŽIVOT.
Ale překonala jsem to, už bych s tím člověkem nikdy nechtěla být a je pro mě minulostí.
A že se z toho jako poučím, vzpomenu si na to, a další rozchod překonám už pak lépe, o to lépe.
Ale já se měla vdávat, chtěla s ním dítě, měli jsme se rádi a pak jsem přišla o to bydlení a nepřekonala jsem to zatím, i když občas i lzačínám litovat toho, že jsem ho poznala, ŽE VŮBEC KDY PŘIŠEL DO PRAHY, ALE JDE TO TĚŽKO, TY SPOLEČNÝ LÉTA BYLY KRÁSNÝ A BYL TO NEJPLNOHODNOTNĚJŠÍ VZTAH, CO JSEM MĚLA, SE VŠEMI VĚCMI PŘÍJEMNÝMI A I TĚMI PROBLÉMY.
A když si třeba vzpomenu TU RADOST, KDYŽ SE KE MNĚ PO TÝ PAUZE VRÁTIL, I TU JEHO, JAK SE USMÍVAL A JÁ TAKY, NEZAPOMENU, A NEMŮŽU TOHO LITOVAT, I KDYŽ KVŮLI TOMU VLASTNĚ TEĎ NENMÁM TEN BYT, ŽE JINAK, KDYBY TO NEUDĚLAL, BYT VARTOVALA DENNĚ VYCHÁZEJE Z BYTU MATKY NEDOČKAVĚ ČEKAJÍC, AŽ V TOM DRUHYM BYTĚ SKONČÍ NÁJEMNÍKOVI SMLOUVA A BUDU SE MOCT NASTĚHOVAT A TÁTA BY BYT PROSTĚ NEMOHL PRODAT, NEDOPUSTILY BYCHOM TO A ZŘEJMĚ BY SI TO NELAJSNUL ANI ON, POSÍLAT MĚ DO NĚJAKÝHO NÁJMU A PRODAT TEN BYT, KDYŽ BY VIDĚL TY CENY TĚCH NÁJMŮ A ŽE TO ASI NEZVLÁDNU, KOR BEZ PRÁCE.
Neprodal by ten byt.