DOOMGUY: Nemyslela jsem jenom děti, spíš tak obecně, že při seznamování po 30 už člověk tak nějak asi počítá, že to nebudou jednorožci seroucí duhu, ale že protějšek má něco za sebou, ať už děti, rozvod a vyplácení druhýho z hypotéky, terapii po vztahu s psychoušem/psychouškou, deprese, zdravotní problém, whatever... Že prostě ve dvaceti je to randění jinde, "bez bagáže", možná naivnější, prostě jiný :)
A nemít děti mi nepřijde divný bez ohledu na věk, spíš jen téma, který je v nějaký fázi nutný probrat (máš/nemáš, chceš/nechceš, kdy a za jakejch podmínek). Ale z mýho okolí mi u chlapa přijde běžný ty děti ve 30 nemít, do cca 35 mě spíš překvapí, když je má (překvapí, ale ne že by mi přišel divnej, jen nezvyk).
KVALKAN: Krom toho, co píše
NYA by se ještě vyhnula "Jak se máš?", protože...hm, mám se dobře, a ty? A co s tou konverzací dál? (být nějak konkrétnější, ne tak zeširoka, aby nemusela přemýšlet, co má na takovou obecnost vlastně odpovědět...).