No, že vám do toho skáču, mne v tomhle ohledu nejvíc oslovuje Jungova myšlenka Anime a Animus. Tedy každá žena i muž v sobě mají princip ženský i mužský v různém poměru.
Jde o to, jak to kdo vybalancuje a aby si to uvědomoval.
Tady si narychlo vypůjčim z článku, na první googleni
(některé části jsou pritazene za vlasy, ale v zásadě to tam popsané je)
"Podle C.G. Junga je smyslem života individuace jedince a plné rozvinutí jeho potenciálu, který je předurčen jeho tzv. “bytostným Já“. Ať už se držíme představ Junga, nebo se budeme inspirovat jinými mysliteli či naukami, přijde mi, že vždy dojdeme k témuž závěru, tedy, že smyslem života je nalezení a pochopení našeho individuálního předurčení a následné zvědomění a integrace pokud možno všech složek naší osobnosti, které jsou mnohdy velmi protichůdné. Ono propojení protikladů – coniunctio oppositorum a spojení mužského a ženského principu v jeden úplný a smysluplný celek –hieros gamos, je potom skutečným naplněním života. Smyslem života tedy není nalezení jednostranné dokonalosti jedné životní složky, ale úplnost života ve všech jeho barvách."
Mužský a ženský princip a jejich zdánlivá proměnahttps://www.bebalanced.cz/muzsky-a-zensky-princip-a-jejich-zdanliva-promena/Takže z mého pohledu se nevylučuje být v posteli coura a zároveň dobrá matka, slušná ve společnosti a ani střídání rolí v dělbě práce podle aktuální potřeby. Muž může klidně prebalovat dítě a nijak tím neztrácí. Žena může sekat dřevo a je to ok. Naopak, čím více možností, tím flexibilnější v páru, tím jednodušší řešení různých situací a tím spokojenější vztah :)