Já se seznámila na Tinderu (jsme spolu rok a 3 měsíce), ale trvalo to. Byla jsem totiž ten typ, co všechno bral vážně, takže když se dotyční po schůzce již neozvali (nebo schůzku den předem zrušili, aniž by navrhli jiný termín) byla jsem z toho dost zklamaná a 2-3 měsíce Tinder vůbec neotevřela se slovy "na chlapy a Tinder seru", a to se několikrát opakovalo. :-D
I když pravda, jednou jsem po první schůzce neměla zájem já.
Pak jsem to začla brát jako "hru" ve smyslu zvídavého dítěte. Dávala jsem srdíčko úplně každému, protože jsem pochopila, že match automaticky neznamená psaní natož osobní schůzku, a především - po max 14 dnech psaní zpráv jsem sama navrhovala setkání s dodatkem, že nehledám kámoše na dopisování, ale chci randit a mít vztah. Buď k tomu setkání poté vůbec nedošlo (a já měla jasno, že to byl jen další pisálek, co zahání nudu nebo jsem v pořadníku) nebo došlo a když se pak neozval, přestala jsem si z toho dělat hlavu.
A právě při tomhle mindsetu napsal on. Popravdě si vůbec si nepamatuji, že bych mu dala swipe vpravo. Hned jeho první zpráva byla dlouhá na pět vět, vtipná, orignální - a tím si mě získal, naprosto se tak odlišil od zbytku mužů. Psali jsme si 14 dní a já pak navrhla schůzku s tím, ať to nebere jako rande, ale jako neformální osobní seznámení, že se můžeme klidně po 10 minutách rozloučit.
Sešli jsme se na parkovišti před Lidlem a stáli u jeho auta nakonec něco málo přes hodinu a povídali si, jako bychom se znali celý život. Oficiální první rande jsme pak měli v kavárně pár dnů poté, to už navrhl on...
Byl devátým, se kterým jsem se z Tinderu osobně sešla.
Oba jsme věk 40+