NEI: Tak já mám naopak vrozený, že se nestarám o nikoho, jen o sebe a o kupu školních, vysokoškolských nebo pak pracovních povinností.

Takže začít se soustředit konečně na něco jinýho než na sebe a svoje starosti nebo povinnosti a totál to přesměrovat na moje doživotní volno a péči o nějakýho rozmazlenýho spratka, kolem kterýho se budu točit, je momentálně můj životní sen..

....a právě to volno na deset let kombinovaný s péčí o toho zmetka malýho, bych právě si teď doporučila jako tu nejlepší formu terapie.

Když by to ještě bylo kombinovaný s tím, že bych měla vedle sebe partnera, kterej by mi pomohl se o to starat, abych se taky měla i v těch prvních třech letech jak občas vyspat, tak by to podle mě bylo cajk a pro mou psychiku momentálně to nej.

PULNOC: Když jsem měla snoubence, tak za 4 roky soužití s ním jsem byla psychicky cajk.

Tedy až nějaký jedno extempore po vypití flašky vína, kdy mě nějak předtím vytočil a pak mi na akci část noci nějak hodně nesedla muzika.

Ale jinak jsem v těch letech byla happy zaměstnaná veselá sportovní bydlenka, nejebalo mi nic.

PULNOC: To už jsme tu řešili.

Moje idealizovaná představa je ta, že bych dítě vyprdla, prý má ta hlavička v průměru 9,5 cm, tak to asi budu muset potrénovat s většími vibrátory tedy...no ale když se dívám na víčko od Nescafé tak jako i to ,,vyprdnutí" asi nic moc, ale asi se to nějak dá.
Pak bych to musela odkojit a přebalovat to, bevychrápala bych se kvůli tomu, čemuž bych věnovala své následující dva roky života jako zcela výhradně, ale tam bych tu péči ze své strany ráda ukončila.

...no a pak bych dítě od jeho dvou do tří let svěřila pokud možno co nejvíc do péče partnerovi nebo svým rodičům, jež oba touží po vnoučeti...

...pak bych to od jeho 3 let vykryla školkou a následně od jeho 7 let vyplnila 18 lety školní docházky tak náročný, jako to bylo u mě ještě v kombinaci s kroužky, že by dítě nemělo už čas na to mě opruzovat. Tak nějak.