Nechte mě nahlédnout do roku 2029. ID NeuBorn prošlo dalším psychickým znovuzrozením a přichází nám všem vynadat, že je v přechodu a kvůli NÁM už nemůže mít děti. Dále jsme konfrontováni se zjištěním, že žádný mladý kluci s bůhvíjakým nosem už nejsou, zmizeli, vypařili se. Potom se dozvíme, co mohla 20 let dělat a jak báječný by to bylo.

RENA_SULIROVA: chtěla bych jen dodat, že "jedno dítě - žádné dítě" říká právě ten, kdo má 2 a více dětí, nikdy ten, kdo má jen jedno dítě

Protože i jedno dítě - i kdyby mělo zůstat jen jedno - je prostě totální zahul pro někoho nezkušeného, s přesně jak psala GT, pokud navíc to dítě je řvoun, špatně spí, protože to se prostě děje, nedej bože má nějakou DG, tak to jedno dítě prostě bude totální masakr

Ale já tebou ve skutečnosti nyní pohrdám, a to kvůli tomu, jak "mít dite" pro tebe není vůbec o dítěti ale jenom a plně o tobě, jako ostatně všechno na tomhle světě.

RENA_SULIROVA: Tenkrát jsi zde psala, že ti došlo až po týdnu, že vlastně máš nějaký morče. Tak nevim, možná ten týden žilo z prány a potom odvibrovalo do jiný dimenze...

RENA_SULIROVA: "je pro chlapa právě zábavná činnost" - ne, partnerka co na to tlačí tak jako ty naopak může být zdrojem stresu, který tomu zcela zabrání

RENA_SULIROVA: no já jsem překvapivě taky začínala s jedním mužem a jedním dítětem. A pro druhé dítě jsme se rozhodli až po čtyřech letech. Tak nevím, proč bych to neměla chápat.
A jedno dítě fakt není tolik starostí, ale na druhou stranu, jak je to nové a musí se si zvyknout, tak to vyčerpá většinou každou matku. A pak nejdůležitější je, jaké to dítě je.
Protože některé děti jsou vysoce náročné a jiné jsou zase úplně v pohodě. Což z vlastní zkušenosti můžu říct, že každý je úplně jiný (ano, samozřejmě v tom hraju roli i ti otcové), ale výchova je jaksi stejná, tak třeba moment, kdy dítěti rostou zuby, snáší každé dítě jinak. Některý prořve celou noc. Některý spí po obědě, jiný ne. Některý spí celou noc, jiné se budí.
Některé děti potřebují třeba dočasně korekční pomůcky ze zdravotních důvodů. S prvním dítětem jsem cvičila Vojtovku.

Pokud by se ti narodilo hodně náročně dítě, ještě s nějakou diagnózou, tak se asi s prominutím pose***.

NEI: Stejně jako se IRL nezapovidas s každým, je spousta accounts, jako třeba můj, kteří výrazně opačné názory bez přidané hodnoty hází a vždycky budou házet do blocku. Pokud se mnou nutně potřebuje komunikovat, což pochybuji, může si mě objednat na mém LI za moji standardní hodinovou sazbu. Ostatní to mají zdarma, buď mi to něco dává, nebo se mnou alespoň jsou schopni nějak normálně komunikovat. Což ona fakt neumí.

To samé bych ostatně doporučil mnohým dalším, lepší řešení než se tu jedovatě hádat, viz některé další /jinak kulturně vystupující/ dvojce níže.

Našli se mmch i tací, což cením, kteří asi s přibývajícím věkem jejich i mým obrousili hrany, kontaktovali mě po letech ať je vyndám z DI, že už dobrý - a dobrý.

LAUNCHER: Právě jsem si uvědomila zajímavou věc zatímco jsem si přehrávala události dnešního dne. Pevně věřím tomu, že ti to mohu napsat klidně otevřeně, protože nemáš problémy se sebereflexí.

Zaměř se sám sebe na chybovou situaci s GRANTORINO.
Dals ji do double ignoru a pak o ni psal nějaké věci.
To je takové nedospělé, protože jednak jsi tím způsobil komunikační chybu i mezi mnou a druhak jsi zamezil možnosti se bránit.
Možná šlo jen o jednorázový error, ale je to dobrá modelová situace na ukázání toho, v čem v životě chybuješ.
A to je otevřenost komunikace v komplikovaných situacích. I ošklivé věci se dají říkat konkrétním lidem napřímo, asertivně a ohleduplně.
Domníváš se že si tím ušetříš nervy, ale ve skutečnosti strkáš hlavu do písku.

LAUNCHER: to je otazka, na kterou ti odpovi az zivot tvych deti.

Ja mam evanactilety dvojcata - kluka introverta, holku extrovertku. Pres stejnou vychovu je kazdej jinej a maj jine vrtochy. Ale ve skole prospivaj, poznamky nenosi, povetsinou jsou stastne a vesele, mame hezky vztah a tesime se na sebe. Tak snad z nich vyrostou slusni lidi :)

NEI: Dekuji za nabídku. Ale když už, tak by to dávalo smysl jen od lidí, co už mají děcka za sebou a ta děcka jsou měřitelně úspěšná a zároveň šťastná jak právě teď, tak zpetne za své dětství.

Občas mám příležitost s podobnými lidmi trošku konzultovat, ale je to složité z důvodu níže.

Co jsem si z toho odnesl, že jestli po tomhle toužit (?), tak těch cest k tomu je několik různých a fakt těžko radit, když je každý jiný a už jen pod "štěstí" a "úspěch" si přece každý představí něco jiného. Což je jedině dobře.

Tak děkuji za přeposlání do pošty.
Mozek roku mi pošle výzvu a pak mne dá do ignoru, takže si to nemůžu přečíst.

Já nemůžu nikomu radit ve výběru partnera, protože první bylo klasické studentské naivní manželství, což už všichni ví, že má svoje výhody, ale hlavně nevýhody a končí to obvykle po určité dobré, protože ve chvíli kdy ti dva vyzrajou, tak se může ukázat, že prostě má každý jinou cestu. Nic překvapivého ani neobvyklého.
Druhý pokus bylo šlápnutí vedle.
Poslední pokus považuju za finální a ideální. Oba jsme věděli, co chceme a máme dostatečně jasnou představu o vztahu.

Rady, porady, Hybernská 10 tu dávám pravidelně, takže si myslím, že tento potenciál je vyčerpaný.
Knihu fakt psát nebudu, protože jich je na světě miliony a škoda tím ničit papír. Nic převratného v tom není.