RYNA: Já už jsem toho teda za dva měsíce zcestovala dost (odjakživa jsem zvyklá doma spát a někdy jíst, ale jinak tam moc nevydržim, poněvadž tu mám sklony zevlovat, viz teď nyx) a moje zkušenost zatím je, že u nás na periferii (D. Počernice) se na šátek pořád zírá a lidi to hodně komentují, v centru už zírání při normálním nošení nepozoruju. Když ale v šátku kojím, zírají všichni a všude (posledně třeba v galerii, kde se má zírat na obrazy, že), přitom vlastně není nic vidět... A kojím v kříži s kapsou uvnitř přesně, jak píšeš: povolím, aby bylo dítě níž, pak utáhnu, po kojení zase povolím, dám výš, utáhnu. Nevýhoda, kterou pozoruju, je, že při kojení v šátku mi dítě většinou rychle usne a pak má stejně za chvíli hlad. Plus stejně je potřeba ho co nejrychleji ze šátku vyndat, protože ho člověk musí přebalit.
Jinak jsem teď se šátkem absolvovala zápis do doktorskýho studia a první (spíš neformální) konzultace. Bylo to taky supr, jen okolí vždycky nadává, že v tom šátku není malá vidět, takže ji nemůžou obdivovat :)
Kočár s sebou ale taky většinou beru - většinou jsem venku fakt hodně dlouho, takže potřebuju, aby se občasměla malá kde protáhnout. A taky se hodí na přebalování.