Nošení je vlastně objetí, mnohdy za účelem transportu, někdy za účelem uklidnění. Může být tisíc dalších důvodů proč nosit dítě, včetně úklidu nebo venčení psa, ale stále je to objetí. Je to tak zařízeno, že abychom mohli něco dělat, abychom se mohli přemísťovat, a zároveň přitom nemuseli mít obavy o své dítě, a dítě nemuselo plakat, musíme dítě nosit, musíme je objímat.
Když se mě ženy nebo poradkyně ptají co dělat s dítětem, které se nechce nosit, tak se bavíme o objetí. Je to dobře, že se s námi naše dítě nechce objímat? Nestojí za to zapracovat na tom, aby se s námi objímat chtělo? Vždyť objetí je přirozený prostředek uklidnění, který nám může sloužit celý život. Naučme se objímat. Naučme se cítit se v objetí se svými dětmi dobře. Může nás to chránit ve chvílích, kdy budeme potřebovat uklidnění. Nebudeme se muset pro uklidnění cpát jídlem, kousat si nehty nebo si nalívat panáka nebo páchat cokoliv, co děláme, když jsme rozrušeni.
Chcete-li odborné vysvětlení tak tady je úryvek z knihy slovenského psychiatra Jozefa Hašta: Vzťahová väzba - ku koreňom lásky a úzkosti:
"Všechny vjemy, které souvisí s blízkou tělesnou a emoční interakcí při pozitivní vztahové vazbě, se obzvlášť dobře ukládají a konsolidují v paměti. Tyto zkušenosti se ukládají v systému implicitní paměti a dají se lehce aktivovat při určitých klíčových vjemech. (Ale vzpomínka na celou událost, tak jak se odehrála v prvních 2-3 letech, není přístupná vědomí. Člověk si uvědomí jen určité tělesné pocity, změnu vegetativních regulací, emoci.) Když dítě najde bezpečný přístav v lůně své matky (nebo otce), poté co bylo separované nebo je něco bolelo, spustí se celá kaskáda neurohormonálních procesů, ke kterým patří i vylučování oxytocinu a opiátů. To okamžitě inhibuje předtím aktivované vzorce úzkosti nebo jiných negativních emocí. Pokud chybí vztah pozivitní vazby, nedochází ke klestění této reakční pohotovosti a příslušných paměťových stop a takové dítě je mnohem těžší uklidnit. Neschopnost nebo snížená schopnost regulovat negativní emoce je charakteristická pro mnohá duševní onemocnění."
Učme se nosit své dítě, učme se objímat. Tahle medicína je zadarmo
Převzato z fb Zbřicha na břicho-Anna Pohořálková

KOTENCE: Na jednom videu od Unipy se tvrdí, že musej být podél těla, ale moje dcera je tak nechtěla dávat až do svýho půlroku, pak si naopak tuhle polohu zamilovala. Nutit ji nemělo význam. Lektorka na šátkování mě pak uklidnila, že poloha vedle hlavičky je úplně normální a že jde jen o to, aby se dítě těma rukama neodstrkovalo.

KOTENCE: Ja jsem nechavala jak si je dala Any sama...Do niceho jsem ji nenutila (+:
Jen jsem si hlidala podsazeni...nohy do M...kolena ve vys nez zadek....tim mela pekne kulatou pater....