DARJEEL: A jakou máš zkušenost s nízkými dávkami MDMA? Když jsem se o to zajímal, tak jsem došel k závěru, že je velmi úzká hranice mezi tresholdem a plným stavem. I když jsem do toho šel hodně opatrně, tak jsem měl pocit, že jsem moc. Třeba mě znenadání pozval táta na oběd, hodně jsem se mu svěřoval a dotýkal jsem se ho. Vlastně ho to potěšilo, ale já jsem si vůbec nebyl jistej, jestli to není prostě příliš...

TRAUMA: ta síla prožívání je samozřejmě individuální... já jsem za normálního stavu huba prořízlá, ale mám svoje introvertní úrovně, který se právě na psychedelikách rády projeví a chuť si povídat se vytrácí někde za druhým rohem aktuálně sledované galaxie...
Nakonec... kdo říká, že se musíš družit, mně kolikrát sere, když hraje něco dobrýho a tančím si před bednama, když furt choděj kámoši, chtěj si povídat apod... někdy si povídám rád a ocením, že do té samoty někdo vstoupí, ale někdy chci být sám se svým prožíváním...

A osobně ten musem level chápu fakt tak, že je to dávka, kdy lze akceptovat sociální interakci (nebo třeba pobyt v davu, v centru města apod.) bez vážnějších lapálií, ale ne nutně jít do nějaký interakce nebo družení se... naopak, já jak rád zakládám sám v lese na túře, tak se samozřejmě občas do nějaký interakce dostanu i třeba docela zkyselenej a občas je to na ty druhý lidi moc... jinak teda na party je myslím obecně větší tolerance k výstřelkům než třeba na návsi malé vesnice... prostředí je asi taky důležitý faktor...

TRAUMA: mm, tak to pak co píšeš chápu tak, že vlastně máš kontaktní hranici s druhým člověkem ještě výrazně zabarvenou ostýchavostí, případně nějakými dalšími pocity, které Tě inhibují v tom si povídat nebo nějak spontánně komunikovat, reagovat apod.? A v psychedelických stavech je to ještě silnější, prostě se zesílí Tvoje přirozená tendence?
Bych možná přemýšlel nad jinou skladbou substancí pro najití svého museum levelu (i když musem level chápu i tak, že nemusí probíhat interakce s jinými lidmi, jen jimi člověk není rušený a v případě oslovení je schopný to nějak normálně ustát). - jako lsd je fajn, ale to jsou často hluboký vnory, kdy se základní báze pro interakci vytrácí někde na spirále, nicméně třeba 2cb, mdma, to mi přijde jako kontaktnější substance... otázka je, jestli tohle je ten směr, kterým jít...

Hola hej :)

Osobně jsem tyhle dávky spíš řadil k tomu microdosingu.
Pokud působím jako výstřední umělec i normálně a většina lidí mě tak zná, tak jak z toho rozliší okolí, kdy jsem "normálně" výstřední a kdy nějak mimořádně? Pro obecnou populaci budu působit sjetě permanentně ;)

Pokud zase konzistentně působím zkostnatěle a v nějaké masce, tak ti co mě znají poznají že jsem něco měl rychle, protože vědí, že bez alkoholu či jiného pomocníka bych tohle neřekl/neudělal/neusmál se/atd. Pro pozorovatele co mě normálně nezná můžu naopak působit zdravěji a přirozeněji jen když budu trochu pod parou, případně na něčem "laskavějším" (třeba emko)

Pokud se omezíme jen na to, co ještě lze ve společnosti dělat, aby mě nezavřeli hned do blázince, tak možná zúžíme definici ;) protože jít do muzea a tam se na každý obraz tlemit jak je to neskutečně celé vtipné sice možná okolní návštěvníky nebo hlídače pobouří a když nebudu dbát pokynů se ztišit mě možná i vykážou ven, ale někdy to může být prostě fajn udělat nějakou takovou transgresi očekávaného chování - uvolnit se, užít si to, možná ukázat ostatním ať se taky neberou tak vážně, ... pokud to nikomu reálně neublíží, tak proč ne.

DARJEEL: Tak toto je super zajímavá otázka, která mě popravdě nenapadla takhle napřímo. Ta definice museum levelu je ze zásady subjektivní. Ze zkušenosti vím, že ostatní pozorují moji intoxikaci mnohem později než já. Jsem na ni citlivější a často si říkám "tohle jsem neměl dělat" dávno před tím, než by si toho kdokoliv všiml. Takže Museum Level je možná o tom klidným stavu duše, kdy je ten stav jenom můj. A můžu se mu věnovat na 100% aniž bych řešil, jestli to někdo ví nebo to někoho trápí.


TRAUMA: S tím bude jasně souviset to, že lidi, kteří jsou na svoje okolí hodně citliví a hodně přemýšlí nad tím, jak je ostatní vnímají a necítí se ve společnosti jen tak dobře, budou mít tenhle práh o něco níž. Na druhým extrému potom vidím ty lidi, kteří rezignovali na to jak je společnost vidí, nebo drogy patří k jejich "image". Ty (nevyřčený) otázky ostatních budou zneklidňovat mnohem míň a budou mít pro museum level vyšší toleranci...

DARJEEL: jo, sice to je obecný princip, ale ve srovnání s okolím mám pocit, že já to prožívám dost silně (patrně to bude tím, že i za čista jsem přirozeně ostýchavá a introvertní, naproti tomu moji nejblížší soulmates jsou extroverti až excentrickým způsobem)

s tou empatii je to sice moc hezká představa ale myslím že to tak nefunguje. jsem ztracená ve svých vjemech a haluzech, sociální podněty jsou na mě moc. asi. nevím jak to přesně je a proč, ale vím že to tak je a taky že je to oboustranné - asi pak i vypadám jako člověk co se nechce družit, protože co jsem byla na akcích na nějakém halucinogenu tak jsem se nikdy s nikým nezkamarádila ani nebavila.
Třeba když jsem byla mladší a neznala na parties skoro žádné lidi tak jsem si kolikrát fakt přála abych se nějak s někým začala bavit a nebyla před bednama sama... ale prostě to nešlo ani když jsem měla stav, který jsem považovala za dost slabý. paradoxně dneska když jezdím na party se svýma lidma a častěji tam piju než tripuju tak mě non stop někdo oslovuje a chce se seznamovat aniž bych o to stála :D

TRAUMA: jakože bys chtěla vlastně bejt high, ale zároveň plně funkční pro sociální interakce?
Na mně ještě zajímavě působí co píšeš o té citlivosti - to mi přijde jako poměrně obecný princip psychedelik, spíš bych se ale ptal, proč je ta citlivost nějak na úkor zvládání sociálních interakcí? Nemohlo by to být i naopak (něco jako empatie pro lepší pochopení toho, kde ten druhý je?)....

DARJEEL: mám na to stejnej názor. je to na tobě a na tvé psychice kolik toho jsi schopnej unýst a případně skrýt před okolím. Ale tady ty low dose dávky jsou zajímavý. Jednou jsem si toho všiml když jsem pil pivo, vypil jsem tak půlku a taková ta low intoxikace alkoholem, které si normální člověk (čech) vlastně nevšimne protože ho do sebe kopne hned celý, byla příjemná :) až trochu open mind.

Zdravím všechny, kdo se svýma oblíbenýma látkama operujou sice opatrně, ale za to v jakýchkoliv běžných situacích. Zajímalo by mě třeba nakolik jsou to podle vás experimenty nebo je to jenom udržování mentální hladiny, když nejde v daných chvílích brát drogy v normálních množstvích?