Hele, a zkouseli jste nekdo fakt nekdy jit do muzea/galerie?

S par kamarady jsme nedavno, po noci stravene na Kaktusu, na dojezdu, kdy jsme Kaktus jeste jednoznacne citili, sli do galerie "Cesty ke světlu" kousek od Chodova. Je to galerie obrazů a "3D" instalací Zdeňka Hajného ( http://www.zdenekhajny.com/cz/fs2629-o-nas.html ). Na několik z těch instalací se lze "napojit" elektronicky skrze měřáky tepu a kožního odporu (nebo jak se to jmenuje), a v těch instalacích si pak clovek muze "hrát" s barvama, resp.je vědomě ovládat skrze práci s emocema atd... (http://www.zdenekhajny.com/cz/fs2630-labyrint-sveta-a-raj-srdce.html ) Fakt hodně zajímavé, a to i za střízliva :-)

Dalsi zajimava vec je, ze Hajný hodně pracoval s drahými kameny, kterými je galerie (ty jeho instalace, obrazy i vitráže) úplně narvaná - řada z těch křišťálů a záhněd má určitě více jak půl metru... takže hodně citliví lidé si ani žádnou mizejní dávku dávat snad ani nemusí.

Všem experimentátorům s muzejními dávkami s klidným svědomím, a velmi vřele, doporučuji k návštěvě :-)

MICHAL_R: na jedné prezentaci jsem teď zahlédl užitečné doplnění klasické dvojice set a setting na triádu "Set - setting - skill". Ten skill je IMHO jak specifický pro jednotlivé látky či jejich skupiny, tak i obecněji pro neobvyklé stavy vědomí a obsahy mysli. Specifický skill se získává opakovanou expozicí podobné zkušenosti, nespecifický skill pak obecně tím kolik má člověk natripováno a vymeditováno ;)

Sledujte pozorně ministra Stropnickýho.

DARJEEL: Je pravda, ze u 2C-B bude asi o neco mensi "okno" pouzitelnosti, nez u "klasik". A taky asi pujde i o zvyk, rekl bych... Kdyz s entheogenem / Ucitelem clovek pracuje systematicky, dlouhodobe a pravidelne, tak se na ty konkretni stavy u konkretni latky da jakoby "zvyknout" - da se v tom naucit pohybovat, zachazet sam se sebou apod... Treba ten meskalin, kdyz jsem Ho mel poprve (kdysi davno, cca 350mg, cili Shulginova +/-max.doporucena davka), tak me to docela rozhodilo (ale to jsem byl jeste psychedelickej zacatecnik), a to tak, ze jsem si priste dal radsi 300. Po nejake dobe "treninku" a "zvykani" jsem se odhodlal pro 500 mg, no a pak mi trvalo asi 3 dny, abych zjistil, ze mi fakt nehrablo. No a ted, po celkem dlouhe, intenzivni a usilovme praxi, nam (s kamosem, ktery se tomu venuje jeste mnohem poctiveji a intenzivneji, nez ja) prijde "zbytecne" (a to "zbytecne" myslime s velkym respektem) si davat min jak tech cca 700+mg (cili "do maxima....")

Minimalne u nekterch latek to je tedy podle mne fakt jakoby o "zvyku": co ma clovek (v sobe) prochozene, jak "to ma pruchozi", co se v minulosti uz "dozvedel" a vyresil, atd... U tech vysokych davek (á la 750mg mesk.) to ale taky uz neni o nejakem zabavnem tripu, ale o tom, ze (pokud nejsi saman nebo tak neco) se vydavas do oblasti dost neprozkoumane, kde se muze stat uplne vsechno (viz. Huxleyho esej "Nebe a peklo"...), a neco jako "záměr" atd. už taky prestava hrat jakoukoliv roli...

To bylo zamysleni nad "variabilitou" davkovani, a na cem vsem to taky muze zaviset; rozhodne ro nebylo o "museum level" (ja se naopak sycky modlim, aby me u toho nikdo nevidel....) - takze v podstate sorry za OT :-)

hlavně u 2cb není zdaleka tak velkej dávkování jako třeba u lsd nebo meskalinu... nějaká funkční dávka začína na 10-15mg a 50mg už je pro většinu lidí mordor... u lsd můžeš mít dobrej stav i na 20mcg (to by mohl být takový museum level), ale stejně tak se dá vysypat 500mcg a furt je ještě kam jít dál...

Ahoj, jenom mne k tomu tématu napadlo, že ten "museum level" bude, zejména u některých látek, asi hodně individuální záležitostí. Já jsem ten termín vůbec poprvé zachytil v kapitole k "2C-B" v Pihkalu, taková ta klasika: "...(with 16 mg) A day at the Stanford museum..." Když jsem se, a to poměrně nedávno, k 2C-B konečně dostal, tak jsem si - právě vlivem Shulginovy "pohodičky v muzeu" - říkal, že to bude pohodička i v mém případě. Mělo tam být 15mg, tak jsem si příliš starostí se settingem, a obecně s přípravou, nedělal. Po cca 1h15min s poměrně vážným výrazem v obličeji zalézám pod peřinu, abych měl lepší podmínky pro "boj" s těma různýma bubákama, kteří se mi do vědomí začali odněkud najednou záhadně vynořovat. Úplně "na max" to nebylo, ale byl jsem rád, že si můžu lehnout, a že to nemusím řešit, třeba někde v muzeu :-D

PNXNTDD: sem jako "děcko" s našima v Alpách dával skoro až tradičně na jeden den ježdění papíra :) Jediný moment kdy to mohlo být poznat bylo, když brácha začal trefnejma poznámkama komentovat hrající muziku (takový ty klasický tucavý pičoviny se zpívajícím horalem), já dostal záchvat smíchu, slzy se mi koulely po tvářích a brácha potvora to ještě hecoval dalšíma a lepšíma hláškama :)
A musím říct, že třeba objet na boardu ztripovanej Sella Rondu byl vskutku zážitek... (nebo rok na to padlo záhy po odjezdu na na sjezdovku špatný počasí a mlha že nebylo vidět na krok a to teda bylo z těch drsnějších zážitků - když jsem nevěděl jestli stojím nebo sedím..hmmm:)

Btw: Kamarád má museum level na takovým levelu, že když kdysi letěl s rodičema do USA a pašoval asi dvě nebo tři koule, na letišti z toho dostal strach tak je všechny sežral a celou cestu na něm nikdo nic nepoznal. Ale prej si ten let strašně užíval :)