XCHAOS: Jenže u těch lineárních urychlovačů (téměř katapultů) se počítalo s tím, že to bude něco jako mají v testech US Navy elektromagnetické dělo (urychlený náboj, který vlastní pohonnou nálož nepotřebuje, jen musí přežít děsivé urychlení a pak už letí setrvačnosti - resp. ty nejnovější směřují k chytré munici s manévrovatelnosti jemnou manipulací s aerodynamickými ploškami apod.).
Takže tyhle NE-raketové systémy dosažení orbity se zaměřovaly na masivní urychlení (nic pro křehké lidi) a vystřelení takovou rychlostí, že projektil (orbitální prvek) proletí atmosférou prakticky bez dalšího pohonu, udělená rychlost měla být dostatečná na to, aby i po částečné ztrátě třením v atmosféře (na to by měl být na čele projektilu aerodynamický kryt s možností ablace při zahřátí - prostě takový zrcadlový protějšek tepelného štítu raketoplánu, který "hořel" při sestupu, tady by největší tření bylo na začátku a rychle by s výškou klesalo). Dokonce se počítalo, že by urychlovací část byla vakuová či podtlakovaná trubice (pozor, paralela s HyperLoop :-)) pro snížení odporu, ale to znamenalo velice spolehlivé a rychlé "dveře" na konci (taková přechodová komora), protože by nebylo nic moc pěkného rozmáznout vypouštěnou sondu hned na vratech vypouštěcí základny.
Pro lidskou posádku se uvažovalo o delším akcelerátoru, co jsem kdy v minulosti četl, tak se uvažovala dlouhá vodorovná dráha postupně zakřivená směrem vzhůru, kde by ta akcelerace na potřebou rychlost byla i pro lidi snesitelná. Praktická realizace měla být stylem "úbočí hory", kdy se akcelerátor vodorovnou částí dostane k hoře vhodného tvaru (ideálně někde poblíž rovníku, byť to není nezbytné, ale výhodné) a po jejím úbočí se vyšplhá k ústí již ve svislém tvaru.
Bohužel Internet (a Google) na téma vypouštění nákladu na orbitu pomocí urychlovačů (to svádí Google spíš na téma kolem CERNu apod.), katapultů (to vede spíše jen na ty opravdové katapulty) či elektromagnetických děl (tam to skončí u hi-tech zbraní budoucnosti a třeba té US Navy) velice skoupý. Bohužel archívy starých vědeckých časopisů (v papíru) jsou povětšinou dost nedostupné (nejen knihovny, ale třeba i to, co jsem třeba já za život nasbíral a kdo ví kolik toho ještě někde ve sklepě je zabaleno v igelitu a zaházeno v bednách na dně pod jinými uloženými krámy :-/)