KOUDY: koncept "ultrachudých" je ovšem poněkud v rozporu s tvým "volič si toho chce koupit víc". Pokud je někdo ultrachudý, asi řeší, jak si moci koupit aspoň vůbec něco, že.
Ultrabohatých je málo, problém je spíš, že se tenčí řady normální střední třídy, která ještě v 70.letech 20.století byla většinovým vlastníkem v USA. Střední třída už nemá reálný ekonomický vliv, spousta se toho do USA dováží, ale současně se její podstatná část není schopná nějak účastnit toho hi-tech exportu (to jsou ty stížnosti na liberal arts na "levicových" univerzitách... je to vlastně lifestylová místní věc, nejde to prodat do světa...)
Kdo teda volil Trumpa s Elonem? Utlrabohatí jsou co do počtu irelevantní sami o sobě: počítá se, jakou kampaň finančně, nebo i nějak sofistikovaněji a osobně podpoří. Zbývají bohatí, střední třída, chudí a ultrachudí. Různé menšiny, které čistě statisticky bývají chudé, jen s trochou střední třídy, sem tam bohatí.
Celá ta věc, jak ekonomika nemůže stát na dotacích je pravda... ale ona nemůže stát na spoustě věcí, jedna z nich je outsourcing. Další věc je nelinearita, nebo jak to říct nějak hezky česky, plně srozumitelně i netechnickým intelektuálům na jedné straně a dezolátům na druhé straně. Asi nějaký bonmot typu "kde nic není, ani čert nebere", nebo tak něco. Hodně lidí je posedlých vzácností surovin, řeší třeba ty vzácné zeminy v Grónsku, těžbu lithia všude možně. Vzácnost je důležitý faktor, ale vzácnost dnes není ani tak vysoká, aby se vyplatilo naučit se recyklovat tyhle prvky z použité elektroniky nebo použitých baterií... prostě raw materials jsou pořád levnější. Třeba vést válku o lithium dřív, než vůbec třeba začnu vykupovat rozbité mobily a těžit z nich baterie (a zlato...), mi přijde jako overkill.
No ale je tam ještě jiný faktor, a tím ztráta know-how a ztráta výrobních kapacit: po něčem klesne poptávka, přestane se to vyrábět... ale volný trh zacílený jen na nejkrátkodobější zisky tohle neřeší. Resp. část hráčů na trhu tohle řeší, ale když ti hráči s dlouhodobým výhledem a plánem ubývají (a to může být prostě jen stárnutím generace boomerů) a přibývají pouze krátkodobí "sázkaři", tak to strukturu ekonomiky řízené trhem rozvrací stejně spolehlivě, jako ji rozvrátí nesmyslné státní plány, regulace či dotace. Prostě absence plánu může být stejně fatální, jako špatný plán. Volný trh není náhodné objednávání hraček z Aliexpresu, který místo EU dotuje čínská vláda: volný trh je, že si vsadíš na to, že něčí dlouhodobý plán vyjde nebo nevyjde. Ale sázíš si na to, že ten plán chápeš a chápeš rizika a důvěřuješ tomu, že podle něj někdo bude postupovat. Nesázíš na to, že logo je kulaté a to se určitě chytne...
Část investorů historicky spekulovala s dlouhým výhledem... dědičná šlechta teoreticky s výhledem na další generace, ale nejen šlechta... spousta rodin se snažila zabezpečit postavení další generaci (a tím teprve vznikala určitá dekadence). Důchodové fondy měly za úkol řešit věci s návratností desítek let, apod. Prostě součástí trhu byly i instucionální investoři, kteří neměli za cíl spekulovat na krátkodobý zisk. Evropský regulatorní stát, který zasahuje do ekonomiky různými dotacemi a jinými regulacemi, je dědicem a nástupcem těchto institucionálních investorů. Dobrý protipól tohoto v USA neexistuje, státy a města jakési pravomoci mají, ale jsou vlastně slabí hráči, jediným silným hráčem je federální vláda, ale ta má navzdory názvu dost osekané kompetence mimo zahraniční politiku a oblasti stojící v podstatě mimo ekonomiku.