... jsem včera strávila půl večera vysvětlování kamarádovi ajťákovi, proč dáváme na koně plachtu a co bylo účelem focení koně v plachtě... a zároveň mi došlo, že to, co my prostě "víme" tak spousta lidí vůbec nevnímá, netuší....

... abych se vrátila ke koni na tržišti - já bych se prostě bála, ale je pravda, že nemám svýho koně, všechno jsou nějak "cizí" do kterých zasahují další lidi.... a třeba když jsme měli den otevřených dveří ve stájích a jedna naše ženská tam na jízdárně předváděla výcvik plňasů, tak dvě děti na tu jízdárnu vlezly - šedivý jsme byli všichni, naštěstí si trenérka vzala svojí kobylu, která sice je plňaska, taky zachráněná z dostihů, ale má nějaký konzistentní výcvik už několik let - nevzala fakt ty čerstvý blbouny co máme teď na přetrénování... a byl to okamžik, prcci se protáhli zábradlím dřív, než si kdokoliv čehokoliv všimnul...

A jeste par.





Vsichni radi mumaji Solinku!

Tak se mi nepovedlo nic podle planu a vsechno bylo jinak.
Nakonec se nasli lidi na vylet, tak se slo na prochazku. Z kamaradu, uplnych nejezdcu se jeden odvazil, tak jsem ho posadila na hrbet a kousek se vezl. Asi si otevru skolu na zaucovani vydesenych lidi bez balancu, protoze za posledni tyden uz je to druhej clovek, co se behem chvile naucil sedet tam hezky, manipulovat s konem a lehat si a ruzne se tam otacet. Na to, ze kdyz tam vylezl, tak jsem mela strach aby se neprekotil docela uspech.
Hned jsem opet otestovala trpelivost Sol, ktera do sebe necha kopat a stouchat, zatimco na ni naleza zacatecnik. Byla to ale zraci prochazka, takze nebyla zpruzena a zateze si nevsimala. Myslela jsem na to, co vsechno jsem ji dneska nenaucila a taky na to, jak je spokojena, kdyz se mohla porad cpat a nasi skupinu dobihat, kdyz jsme se moc vzdalili.
A pri ceste zpatky byla takova nadherna dlouha cesta lesem rovne domu, a Solinka uplne touzebne porad kvaltovala, tak jsem si na ni vylezla a skupince jsme ujeli, primo romantickym cvalem, a pak jsme mohly cekat pri paseni, nez nas dojdou.
Unesla jsem fotografa, takze mam nakonec par fakt vystavnich. Doufam, ze bude mit brzo cas udelat i zbytek. Je tam serie kousku, jak se snazim vylizt na kone a ruzne na nem visim a narazim do nej.

Jako, opravdu jsem si rikala, ze se toho jezdeni zdrzim, ale samotna bezet lesem nemohla... a se mnou nahore vypadala... no, rozhodne si nestezovala.

Naskakovani z ruznych smeru :)


Epicka!


Kamarad cyklista se stavil a zautocil mobilem.