tak Ned přežil dva dny bez mého dozoru :-)... ale je to rypák, když jsem ráno přišla, tak měl zamrzlou vodu - jsem myslela, že si s tím poradí - a nic (v Arizoně si to koně prostě rozbili čumákem - tohle navíc nebyl ani pořádný led, jen takový škraloupek).... (ne, nemáme ohřívadla do napáječek, protože v Kalifornii přeci NEMRZNE - ale myslela jsem, že s ledem ve vodě se na horách setkal běžně - a nebo že by neměl žízeň?)

trošku jsme courali po ranči a tak - on je zlatíčko na čištění, nohy sám podává, na sedlo drží, jediné co nemá rád je sahání na uši (vadí mu to i když nandavám uzdu). A fakt je to "trail horse" - on půjde kam já určím, ale cestu si vybírá sám... takže přesvědčit ho, že na jízdárně chci aby šel PŘES ty tyče (jen na zemi ložené), když kolem je TOLIK místa, se podařilo až na druhý pokus. Není problém projít s ním do úzkého prostoru - mezi přívěsy, přístřešky atd. - to mu nevadí, když je tam jasná cesta, ale třeba na široké cestě se bude vyhýbat loužím...
Dále jsme si vyjasňovali, že i když jemu je jasné, že domu vede zkratka (kozí stezka, dá se teoreticky švihnout prudká zatáčka přes rožek a tak), tak budeme chodit po cestách. Pak ještě jsme trénovali nasedání - že v okamžiku kdy balancuju nad sedlem se NEBUDE nikam odcházet a počká se na pokyn... a tak... zajímavý je, že hrozně funguje "na hlavu" - kam otáčím hlavou - v okamžiku, kdy se rozhlížím, tak si to šněruje jak ožrala, fakt musím sedět a hledět přímo před sebe :-).
Pořád ještě ho musím upomínat, že na něm sedím - je jak vlak s tou záchranou brzdou, kde když mašinfíra nemačká čudlík v určitých intervalech, tak se vlak zastaví - Ned to samý, když nepřicházejí pokyny, tak začne zpomalovat, fakt na něm musím "jet".

me by se libil zlatej drak na zadku!

UAAAAGH! Jeste to neni hotovy a uz to je epicky! Co teprve, az to olemuju a pridam tomu trasne a ozdoby a hradbicky!
Jely jsme to otestovat na jizdarnu, jestli z toho nebude nervozni, a Sol se tvarila nerudne jen kdyz jsem ji to ukazala. Kdyz jsem to na ni nandala a nasedlala, tak uz ji bylo sumak, ze kolem ni vlajou cancoury.
Jen skaredy, spatny fotky, byla tma, ja jsem byla hodne vzrusena, takze Sol nechtela stat, a jeste jsem si nevsimla, ze je ohrnuta decka.

... a až vám přijde, že jsem jako bláznivá matka, co všem cpe fotky svých harantů a neustále tlachá o tom, jak je Pepíček geniální, tak vězte, že jsem si toho vědoma :-)) - ale máte smůlu :-)

dneska všude tuny bahna, takže jsem jezdila na Nedovi jen kolem ranče... na to, že tam byl kovář, který koval hysterickou kobylu, zatímco její parťák se mohl zbláznit ve výběhu, to docela šlo... :-).... pak jsem šla Nedovi přitlouct cedulku s jménem a telefonem (ve stájích je 72 koní, takže fakt nutnost mít nějaký kontakt na majitele na místě) a ještě jsem tam zatloukala hřebík na ohlávku - a on stál cca metr ode mě a pozoroval mě, vůbec s ním nehlo, že tam mlátím....

... jo a protože ráno tam nikdo nebyl, tak jsem ho vyšoupla na jízdárnu - z ní je pěknej výhled na všechny koně tam dokola, na jedné straně ta stání sousedí s jízdárnou, tak jsem si myslela, že si tam Ned jako okouká koně - a on odešel asi dvacet metrů, tam zařehtal - a zase se vrátil ke mě - jako absolutně netušil, co by tam jako měl dělat... (ale možná byl znechucenej z toho bahna :-))

LIENEN: Jo ta. Nemam na to zrovna dobry vzpominky.

Ha! Sara blahe pameti, kdy mi lidi nandali na uzdecku nanosak a rikali, jak musim jezdit s tim. Brrr.