tak Ned přežil dva dny bez mého dozoru :-)... ale je to rypák, když jsem ráno přišla, tak měl zamrzlou vodu - jsem myslela, že si s tím poradí - a nic (v Arizoně si to koně prostě rozbili čumákem - tohle navíc nebyl ani pořádný led, jen takový škraloupek).... (ne, nemáme ohřívadla do napáječek, protože v Kalifornii přeci NEMRZNE - ale myslela jsem, že s ledem ve vodě se na horách setkal běžně - a nebo že by neměl žízeň?)
trošku jsme courali po ranči a tak - on je zlatíčko na čištění, nohy sám podává, na sedlo drží, jediné co nemá rád je sahání na uši (vadí mu to i když nandavám uzdu). A fakt je to "trail horse" - on půjde kam já určím, ale cestu si vybírá sám... takže přesvědčit ho, že na jízdárně chci aby šel PŘES ty tyče (jen na zemi ložené), když kolem je TOLIK místa, se podařilo až na druhý pokus. Není problém projít s ním do úzkého prostoru - mezi přívěsy, přístřešky atd. - to mu nevadí, když je tam jasná cesta, ale třeba na široké cestě se bude vyhýbat loužím...
Dále jsme si vyjasňovali, že i když jemu je jasné, že domu vede zkratka (kozí stezka, dá se teoreticky švihnout prudká zatáčka přes rožek a tak), tak budeme chodit po cestách. Pak ještě jsme trénovali nasedání - že v okamžiku kdy balancuju nad sedlem se NEBUDE nikam odcházet a počká se na pokyn... a tak... zajímavý je, že hrozně funguje "na hlavu" - kam otáčím hlavou - v okamžiku, kdy se rozhlížím, tak si to šněruje jak ožrala, fakt musím sedět a hledět přímo před sebe :-).
Pořád ještě ho musím upomínat, že na něm sedím - je jak vlak s tou záchranou brzdou, kde když mašinfíra nemačká čudlík v určitých intervalech, tak se vlak zastaví - Ned to samý, když nepřicházejí pokyny, tak začne zpomalovat, fakt na něm musím "jet".