Tak "mazlík" s rozdrbaným uchem už je celkem v pohodě, uši si stále nechává ošetřovat vzorně (lidi od koní okolo doslova závidí, že si nechá ty uši v klidu a na volno vyčistit a pak zase napatlat, drží hlavu dole, necuká, netřepe hlavou).
Dnes navíc takovým roztomilým způsobem při cestě zpět do výběhu naznačoval, že bychom se jako mohli jít podívat kousek po cestě kolem výběhu a neustále se otáčel hlavou na mne a ujišťoval se, zda může pár kroků po té cestě a očichat co je na zemi, úplný plyšák (také že už mu ta zimní srst houstne)... :-) A to na něj z výběhu "řvala" andalušanka kobyla úplně šílená z toho, že "něco je jinak" a že se ten kůň nevrátil rovnou za ní do výběhu :-)))