NYEMI: budu na tom muset zapracovat :-)))
PES: u dcery možná... u mě už je to napováženou... nerada bych se zvrhla do kategorie "klimakterní diblík" :-))
Ale Nedouškovi růžová nevadí - dneska se mnou v klidu projel nejstrašidelnější úsek lesa - cesta se tam vnoří do dolíčku u dálnice - auta jezdí cca pět metrů od stezky, ale nejsou vidět, jen slyšet, randál, že není slyšet vlastního slova, koně se tam dost bojí (nehledě na to, že je to divné místo i geologicky, tvoří se tam bezedné bahenní jámy - teď mě napadá, že tam možná vede sandandreaský zlom - ale jistá si tím nejsem)... A Ned se teda ujišťoval, jestli jsem si jistá, že to zvládneme - a zvládli jsme to... nic ho nesežralo... Dvě stáda srnek už nás nemohly rozházet...
Jinak tomu kousku se obvykle raději vyhýbám, koně jsou tam nervózní, a do toho terén, který není moc vhodný na nějaké poskakování a plašení se.... ale dneska jsme se tam ocitli z opačného směru (který je nevýhodný proto, že se pak musí sejít z prudkého kopce) a je to asi lepší - tam je totiž z určitého místa vidět tu dálnici - že to není jen tajemný řev (ta ozvěna tam je fakt děs), ale jsou vidět míhající se auta...