CAROLIAN: jj tohle praktikujem.)

NYEMI: no, ono to . bude asi dost individualni i ze strany vnimani toho kone, Hvezda se fakt na cloveka lepi, cpe se pod poazi, abych ji objala pres kohoutek a necha se oplacavat i drbat i hladit, valasek to vnima tak jak rikas spis... takze to je treba asi zvazovat a hledat u konkretniho jedince, co mu vyhovuje..jinak ja si to uvedomuju, ze je to chvilka, byl dost navazany na puvodni panicku, dostane urcite spoustu casu se s tim vyrovnat.. plus teda ma strasne moc prace s tim hlidanim toho noveho staa, chapej.))


ANABEL_LEE: Hvezda tohle tez chape, Mates bych rekla trosicku stavkuje, protoze se tu jeste neciti tak doma, plus teda se trosicku zhledl ve sve vudci pozici.)

Jo, jedna z tech situaci dnes zahrnovala mumone, co se lekl a pomalym klusem se mi vzdaloval, protoze jsem nedrzela voditko. Kdyz jsem chtela udelat par rychlejch kroku, abych ho chytila, tak se jen vic bal a pridal. Takze jsem si dala mantru, ovladla se, zastavila a pockala. Kun pomalu odbehl za ohyb zatacky a tam klapot kopyt utichl. Pak jsem se koni ukazala (mohlo to byt tak tricet metru), zavolala na nej a zase mu odesla za tu zatacku. A mumon za mnou ne prisel, ale priklusal. A to se prosim pekne vzdaloval smerem odkud jsme prisli - tedy domu, a ja odchazela pryc. Tolik chvaly! Pro mne to byla strasne moc velka odmena videt, ze uz nejakou duveru mame. A prave jsem pak premyslela o tom, jaky naroky na nej mam a ze vlaste se Sol jsem na tom po ctyrech tejdnech nebyla moc jinak a ze tohle uspisit nejde, pokud chci takovej vztah, jako se Solinkou po trech letech.

Uz jdu spat, slibuju.

Jinak nakouslo se tu to drbani jako forma odmeny. Tak tu upustim kratky zamysleni. Jednak co se odmeny tyce, mam ted kone ctvrtej tejden a az treti tejden zacal chapat, co je pochvala (ode mne) a jak funguje. Jakoze clovek si rika, kdovijak kone neodmenuje, ze ho placa po krku a neco rika. Jenze treba placani je spis forma odhaneni, takze lepsi hladit - a i to hlazeni je vlastne tlak, takze to neni odmena. Mumon se ze zacatku toho doteku bal. Nechapal ani muj hlas. Musela jsem ho hodne hladit, kdyz byl ve vybehu na volno, a on casto pred tim kontaktem utekl protoze mu nerozumel. Vetsinou se hned otocil a zase mi do rukou strcil nos a az postupne pochopil, ze hlazeni a drbani je i prijemny - a od toho se dostavam primo k drbani. Ze ne kazdy drbani je dobry. Ze se musi delat spravne, na spravnejch mistech a i ve spravnej okamzik. Jinak to neni pro kone poteseni, ale dalsi tlak, se kterym nevi, co delat, nebo mu je to i neprijemny.
Prijde mi, ze je dulezity to koni nabidnout, zacit ho drbat a sledovat, jak se na to tvari. A kdyz se snazi odejit od doteku, tak je dulezity mu dat ten prostor. A pak to muze fungovat jako odmena. Nejednou jsem narazila na lidi, co zcela presvedcene prohlasili "to znam tady to maji nejradsi" a hrabli nekam na kone, kterej se pri nejlepsim tvaril uplne nezucastnene (v horsim pripade se ohnal, nebo se snazil pred tim dotykem nekam ustoupit, nacez ho dotycny clovek chytl pevnejs a pritahl zpet).
Nejednou jsem z ruznejch moudrejch zdroju slysela, ze je to kun, kdo si urcuje, co je pro nej odmena. Zni to logicky, ale prijde mi, ze na to lidi casto zapominaji.

GIO: Takze jestli mate ty kone kratce, tak bych vubec nebyla smutna, ze kun neni mazlivej. Az opakovanim nejakyho vzorce pochopi, co clovek mysli svym chovanim, a po nejakym upevneni duvery si to bude i uzivat.

Ja si ted denne musim opakovat mantru, ze na mladyho nesmim tlacit, ze musim cekat, az mi zacne tu duveru nabizet sam. Prvni dva tejdny mi to ale VUBEC nedochazelo. Az dneska, byli jsme na kratky, ale velmi dobrodruzny prochazce, jsem mela pocit, ze se zaciname potkavat. Svuj podil na tom melo to, kolika krizovejma situacema jsme dneska prosli a ze jsme je zvladli spolu.

... takže pak mě téměř k slzám dojmou situace typu, že se mi dítě vyjede zpoza rohu na ponici a za rohem je nový nervní plňas s trenérkou na vodítku - plňas okamžitě na zadních - a trenérka se postaví mezi něj a "strašidelnou" ponici a začne ho uklidňovat a pak ho převede - tak, že se ona drží mezi plňasem a ponicí... vsadím se, že být tam ta ženská z lesa, tak ho taky přetáhne...

VAMPY: mám podobnou zkušenost jako Suffocate... samozřejmě nejde o mlácení koní železnejma tyčema.... ale o drobné zbytečné násilí... třeba jsem šla na vyjížďku s ženskejma a té přede mnou v prudkém zbahněném jílovitém kopci uklouznul kůň zadníma tak, že si málem sednul na zadek. A její automatická a první reakce byla vzít ho bičíkem.

SUFFOCATE: Koně hodně spoléhají na "fotografickou paměť", takže jednak na místech, kde se jim něco stalo a/nebo jen něco nelíbilo, to začnou obvykle opět "řešit", protože se jim to vynoří z paměti hodně v živých barvách. Také často reagují na změny - tj. na místě X něco přibylo anebo naopak tam něco chybí = opět popud k "řešení".
A dále ta "fotografická paměť" funguje i tak, že podobná místa/situace vytáhnou podobné vzpomínky a s nimi i případný problém k "řešení".

Je to přirozené a instinktivní chování, které Příroda pilovala stovky tisíc až miliony let, které se nedá úplně odstranit, ale hodně se dá potlačit tím, že je třeba koni ukázat (pokud možno v klidu), že se na místě X a v situaci Y vlastně nic neděje (alespoň že se to neděje koni a že ho nic takříkajíc nesežere). Tahle zkušenost se uloží do paměti a postupně (opakováním) překryje a zeslabí vliv uložených vzpomínek jiných.

Bohužel mnoho lidí to do koně "narve silou", takže vytvoří jen nepříjemný stav, že se kůň více bojí jezdce (člověka obecně) než něčeho jiného, takže si vybere logicky to "menší zlo" a kritickým místem projde, protože si vzpomene, že jinak bude okopávání/cukání v hubě/přiletí bičík apod...

Hodně je to také o důvěře (a proto je vhodné si již od mala s koňmi "hrát", tedy ve smyslu dělat s nimi běžné činnosti a ukázat jim, že člověk jednak "žere dravce" a dále také že člověk "umí vyřešit problémy"). Hříbátka kopírují hodně věcí po matce popř. po zbytku stáda, kde se to naučí podobně jako základní socializační návyky ve stádě, protože matce (potažmo o něco rozšířeně i tomu stádu) důvěřuje. Takže do této skupiny "důvěryhodných" je záhodno zařadit i člověka, protože potom ten kůň nereaguje hned splašeně (jako když se nemá o koho druhého opřít) a nejprve zkontroluje reakci i toho okolí (v našem případě nejlépe i toho člověka) a pokud nevidí paniku/strach/nervozitu, tak to sám také dál negraduje.

Takže kůň, který Vám důvěřuje, projde i místy a nevyděsí se z "bubáků", ze kterých by se normálně doslova podělal (a zdrhl), když vy budete v klidu a případně dáte citlivě pokyn k pokračování v cestě.

Samozřejmě, že v rámci zachování druhu si Příroda občas udělá výjimky potvrzující pravidlo, tudíž občas se narodí hříbátka od začátku až do dospělosti velmi plachá a bojácná (ti zachovají rod, když přijde opravdu nějaký nečekaný bubák) a naopak se objeví takoví, kteří té plachosti mají málo a jsou veskrze zvědaví či občas až vlezlí (ti zase naopak má Příroda na to, aby objevili nové možnosti, no a když se "spletou" a vyberou si špatně, tak jsou prostě dál vyřazeni v vývoje a množení - tedy natvrdo řečeno jsou buď sežráni anebo se fatálně zraní a uhynou).

Z té druhé jmenované sorty "výjimek" jsou potom pro schopné lidi asi ti nejlepší koně jako parťáci, jsou zvědaví, nelekaví, vlezou všude, nemusí se tak pobízet, ale zase se jim musí najít dostatek zábavy, protože jinak se obvykle začnou krutě nudit a to vede buď k (sebe)destruktivním činnostem anebo zaměří své snahy na to, aby z nich lidi doslova šíleli a lezli po stropě a každou chvíli přemýšleli co ten kůň zase vymyslí a co kde vyvede...

VAMPY: tak treba tady na statku kde bydlim se rozhodne kone nemlati zeleznyma tycema. Zas nemusime prehanet, ze.. ale treba takova ukazkova situace, kdy jedu na koni a v jednom miste nechce dal. otaci se, stoupa na zadni.. pak se dozvidam, ze to na tomto miste delava (cesta z kopce, z jedne strany celkem prudky sraz dolu). A ze ji musim nakopat at jde, ze si ze me dela srandu. Majitelka se pry dokonce jednou vratila z tohohle mista zpatky pro ostruhy a pak to projela.
No ja nevim, me prijde, ze pokud to kobyla na tom miste dela casto, tak se ji tam neco nelibi, neceho se boji nebo neco takoveho. A ze by to slo i jinak nez pres silu. Ale to by ti lide museli mit na sve kone cas. Tady jsou i kone, za kterymi prijde majitel jednou, dvakrat do mesice. Nasedla, objede kopec a zase zavede do vybehu.

Ja tady nechci rozjizdet debatu o tom, jak to vsichni krome Nyemi delaj spatne, protoze mlatej sve kone zeleznyma tycema a neudelaj si na ne cas. :)) Jen jsem citila potrebu ji napsat, ze se mi jeji prace s konmi libi a ze kdybych si jednou mohla sama poridit kone, byla by mi v mnoha vecech vzorem.

Hele tak obecne me by docela zajimalo v jakym prostredi se to pohybujete ze mate za mainstreamovej pristup ke koni kopani a mlaceni zeleznejma tycema. Ja se pohybuju v ryze skolnim prostredi skolnich a oddilovejch koni, s tema zviratama musim pracovat (a lidma okolo nich) a proste kone se tam nekopou a nemlatej a netyraj ackoliv jsou brany jakozto “ucebni material a spotrebni zbozi”... To proste uz par let neni in.

NYEMI: už tvoji práci s koňmi sleduji tady na nyxu docela dlouho, snad ještě když jsi měla Sáru (? jestli se nepletu) a musím ti napsat, že tě moc obdivuji, jak to děláš! Nebo prostě z toho co píšeš a postuješ za videa na mě úplně sálá taková pohoda a radost! Fakt super. Třeba ne vždycky mi věci co děláš přijdou jako super nápad, ale výsledky máš krásný.

Já kolem sebe slyším jen "nakopat koně, když nedělá co chceš/nejde kam chceš" a ačkoli moje zkušenosti s koňmi jsou bohužel velmi chudé, s tímto já se prostě asi nikdy neztotožním.