asi je to nudný, ale letos mám s koněm takovou pohodu.... jezdíme si na výlety po lese, zvládáme všechnu zvěř (dneska na nás na cestě čumělo stádo srnek, než se konečně odkýblovaly do lesa), i lidi (auto nečekaně na lesní křižovatce za vraty, posléze bába s holí za zatáčkou), i terén (v pondělí zapršelo, takže se udělala horní kluzká vrstva jílu - ale tím pádem není vidět, kde je hluboké bahno od předchozích bouří a kde je jen ta vrstvička)...
a dokonce můj laxouš na mě žárlí... jsem seznamovala dceřinu kamarádku s novou kobčou (QH, 14 let, zachráněná z aukce, ve stájích je nová, a je to ten útulkáč, který je velmi plachý a nedomazlený a kamarádka je taková ta puberťačka, co potřebuje koně na objímání a česání a hraní víc než na nějaké závodění a skákání, tak jsem si říkala, že by se holky k sobě hodily - a samozřejmě jsem na seznamování dohlížela a Nedovi se zdálo, že tomu cizímu koni věnuju moc pozornosti a dělal na ní ksichty.... a pořád se ohlížel a nastavoval, a samozřejmě když kobča dostala dobrotku, tak on musel taky, jinak řehtal a připomínal se :-))