PES: no, na brigádu zrovna ne, ale na kontrolu za dva týdny... vlastně cca za 12 dní :-))... I když... představa brigády, kde bych byla BEZ RODINY... uáááááá...

tak mi koníšek odjel... trubka jedna, při odjezdu v přívěsu plakal a otáčel se po mně... uáááá...

(přitom vím, že tam se pak bude nosit po pastvině s ležérním pohybem ocasu a ignorovat mě i v případě že nesu mlsky :-))

dneska asi poslední den s Nedoušem, majitel si ho má zítra vyzvedávat - tak jsme šli na poslední vyjížďku, že si to jako užijeme.... uááááá...

Takže dobrý dobrý, na kopci na první loučce zaparkovaný náklaďák a přívěs správců rezervace. Tak jsme si to obhlídli, že jako OK. Pak koukám, že pod kopcem se práší - a on tam traktor s pluhem (kvůli požárům se tu rozorávají kraje travnatých ploch - aby se oheň nešířil). Tak jsme počkali, až traktor dojel k nám, s tím, že teda uvidíme, kam pojede, abychom se mu vyhli a nemuseli číhat, jestli nám nevyjede někde za zadkem. Traktor zamířil na druhou louku a my cestou dolů, k dálnici. Tam jsou koně vždycky nervóznější, je tam hodně hluk, takže není slyšet, co se děje okolo. Minuli jsme hlučné místo, otočili se směrem domů, zašli do prvního lesíka - a proti nám BULDOZER. Buldozer začal couvat, tak OK, chtěla jsem počkat, do toho ale se nám ZA ZADKEM objevil další náklaďák a pluh na louce nahoře byl zrovna v otočce, kdy byl slyšet.
Takže jsme šli za buldozerem, který na rozcestí zamířil doleva, tak jsme šli doprava směrem domů (doleva bychom domů došli taky). Vede to lesem, strží podél potoka, takže hluk strojů jsme přestali slyšet a Ned se trochu vzpamatoval.
Asi sto metrů od stájí se cesta stáčí skoro o 180 stupňů přes most přes potok. Přešili jsme potok a z lesa za námi se vyřítila místní pinda (cválající na jednom koni, druhého na vodítku - jako když pominu v jakém stavu jsou ty místní stezky, tak teda cválat koně do stájí mi přijde značně na palici). Takže to už jsem na ní řvala, ať zastaví, protože Ned vypadal, že situaci vyhodnotí tak, že ti dva koně utíkají přes buldozery a že by bylo dobré začít taky zdrhat.
Naštěstí teda poslechla a všichni jsme došli těch sto metrů bez ztráty kytičky, ale teda vám řeknu, to byla jízda....

V rezervaci jsem fakt nečekala těžkou techniku a rozhodně ne v tomhle počtu, a samozřejmě, že si obvykle dávám pozor, a pindě se vyhýbám - a samozřejmě, že jediný den, kdy se takhle za námi vynoří, je zrovna ten den, kdy už je Ned vycukanej na doraz z buldozerů.....

CAROLIAN: jo snazim se ji dat kazdy volny den, ale nestaci to no. Chtelo by to denne, ale dojizdeni do prace to znesnadnuje kapku..zase ma kondicku jak masina.jezdime ted ven s dostihovym klusakem a to moje prte to opravdu tvrde stiha. Mam z ni radost. Da 30km a jela by jeste :)

PES: ano, já to tak beru a jsem moc ráda, že mě přišel zkontrolovat - dokonce opustil říjící kobylu, aby zjistil, co se děje... takže doufám, že pokud by mě někdy nešťastnou náhodou někde vyklopil, že by třeba zkusil, jestli bych se na něj nevyhrabala...

Ze bych sem taky jednou placla obrazek sudu? Vlastne proc ne. Mame novou deku. Je úplně naprd jen hezka no...takze soudek

CAROLIAN: Koně jsou zvědaví a zvláště když uděláš něco vymykající se běžnému stereotypu, tak to obvykle přijdou prozkoumat (a co kdyby Ti náhodou něco bylo, že? - tak se na to můžeš podívat i tak, že Tě šel zkontrolovat, protože Tě bere za hodnou takové kontroly, co kdyby se Ti něco stalo, ne? :-))

Ochocuju kone na ohen! :)) Tenhle zpusob fungoval skvele i u Solinky, je to super. Clovek si tak sedi u ohynku s kamaradama, opejka neco a ten kun je zvedavej a sam si prijde. Nejlepsi first contact! (teda.. tohle bylo jeste pred opejkanim, jsem akorat rozdelala ohen a nosila sklenicky a talirky)