Prakticky od pondelka, kdy bylo hezky pocasi, jsem se porad snazila udelat si cas a jit se s mumonem projit, ale proste porad mi do toho neco lezlo. Az dnes konecne jsem se dockala!
A je to poprve, co muzu mluvit o vyjizdce, vlastne takova prvni vyjizdka v zivote, protoze jsme se prehoupli pres zlaty meznik "vice casu na koni, nez po svych". Nejdriv se pasl u silnice, tak to jsem tapkala sama, ale pak uz jsem nasedla a zvladli jsme: vlak ze vzdalenosti 3m, bagr (jeden nakladajici, to jsem byla jeste na zemi; jeden stojici, ale nastartovany - to jsem musela slizt a ukazat mu ho; a jeden kopajici do zeme a ten uz zvladl uplne sam a ja se mohla jen vezt) x3, tatra mijejici nas na silnici (jedna mezi bgrama, jedna v prostoru) x3, cyklisty a auta a psy a deti a detske tatry+trakturky nepocitam, bylo jich pomerne hodne. Prekvapive takova ta detska plastova tatra dela jedouci po chodniku vetsi kraval, nez nastartovanej bagr... Jeden pes chudacka koniska polekal, takze se rozklusal, ale proste vystrasenej mumon se nikam nezene a necha se prakticky hned zastavit. Dokonce jsem ani nemusela slejzat a utesovat ho.
Nejvesim stresem u ktereho se normalne zpotil, bylo ze jsem ho uvazala u obchodu a sla nakoupit. Ale pak uz jsem zase nasedla a jelo se domu a dokonce jsme si i zaklusali po otevrenym poli. Cvalat se mu nechtelo, jinak bych do toho sla hned.
Hodny tatinek od bojacneho ditete mi udelal zvecneni :)

CAROLIAN: To by Američané tady v místním bankovnictví zažili pár nepříjemných překvapení i s kreditkou (ne debetkou)...

tak jsem dneska byla ve stájích u kozenek, vyklidila jsem jim, a protože je jednatřicátého, tak jsem vypsala šek za ustájení na příští měsíc, zavolala jsem kozenky, že půjdeme šek odnést do schránky majitelce - načež hňupík Brownie se přiřítil, šek mi vyrval a během vteřiny pohltil..... Nestihla jsem ani zařvat...
Já myslela, že tyhle věci se stávají jen ve filmu

Dukaz misto slibu. Ale je z jinyho uhle a tak. Jeste trochu videt jsou, ale je to mnohem lepsi.