Kovari jsou takovej evergreen. Ja spis nez nohy resim pristup, protoze mumonek ma velmi spatny zazitky. Ja mu nohy muzu zvedat kdykoliv, jak moc chci, v jakykoliv situaci. V zajmu vycviku jsem mu do nouhou bouchala kladivkem. Prijede kovar a kun odmita si ho nechat prijit k telu.
Obzvlaste smutna/usmevna je ta cast, kdy kazdej kovar mysli, ze ma patent na kroceni koni, protoze jich za svuj zivot videl stovky. Ta nezdolna vira, ze prijde k uplne cizimu zvireti a behem deseti minut na prvni noze to zvire "opravi" a "vycvici", protoze preci
1) majitel s konem preci netravi vic casu, nez nejakej cizi typek s raspli
2) kone je treba zlomit, rozhodne ne mu pomahat
3) nedavejte mu u toho zrat, to se vam vymsti.
Protoze proste prijit ke zvireti a zasranejch deset minut si treba povidat s majitelem a u toho kone podrbat, je prilis slunickovy a pod jeho uroven. Co na tom, ze kun by pak nemel problem stat na miste a bejt v klidu. Lepsi je mu furt za nohy tahat, pak na nej rvat a pak kone prastit. A pak s majitelem tlachat patnact minut na odchodu...